NEBE A PEKLO

Nějaký filozof řekl: "Kdyby nebe nebylo a pekla, vytvořil by si je člověk sám."

Lidstvo po celé věky hledá nebe. Lidé nemění sebe, upínají své naděje k nebi, ale svou činností mohou stvořit pouze peklo. Oni jsou tím peklem. Není možné najít kdesi nebe. Dokud ho nemáte sami v sobě, tak ho prostě nemůžete najít.

K tomu existuje jeden krásný příběh:

Kdysi jsem znala muže, který vyhrál luxusní zájezdy do nebe i do pekla. Ptali se ho, kam by se chtěl podívat dříve. "Nejprve bych chtěl navštívit peklo," odpověděl. A stalo se. Po příjezdu do pekla se jeho očím naskytla báječná podívaná. Ocitl se v obrovské místnosti, kde se stoly prohýbaly těmi nejvybranějšími jídly, jaká si jen člověk dokáže představit. U stolů seděli lidé, vidličkami si nabírají pokrmy, které kouzelně voněly a naplňovaly prostor lákavou vůní, ale nikdo z nich nejedl.

Muž byl tím zaskočen, ale když se podíval pozorněji, všiml si, že všichni ti lidé trpí podivnou paralýzou lokte. Ať se snažili sebevíc, nedařilo se jim zvednout sousto až k ústům.

"Tak tohle je peklo," pomyslel si muž. "Žít v takovém štědrém prostředí, kde lze ukojit všechna přání a touhy, ale přitom trpět hlady a nebýt schopen se nasytit. To je peklo."

Muž se otočil a požádal, aby ho zavezli do nebe. V nebi spatřil stejnou rozlehlou síň, v níž byly také stoly plné vybraných jídel. Při troše pozornosti zjistil, že lidé tady trpí stejnou nemocí. "Tohle že je nebe?" téměř vykřikl nahlas. Ale při bedlivějším prozkoumání si všiml, že jeden rozdíl mezi nebem a peklem je, kterým se všechno zcela podstatně mění. Uviděl totiž, že v nebi se lidé krmí navzájem.

Osho: Diamantová sútra

Úprava: Mirijam