Život je energetický proces. Každý energetický proces je v zásadě ireverzibilní, nezvratný. Každý proces je jen počáteční porucha takříkajíc věčného stavu klidu, který neustále usiluje o znovunastolení.
Živnou půdou duše je přirozený život. Kdo se jím nedá vést, zůstává viset ve vzduchu a ustrne. Proto taková spousta lidí ve zralém věku zkostnatí, hledí zpět a lpí na minulosti, v srdci tajnou hrůzu ze smrti. Vyhýbají se procesu života přinejmenším psychologicky, a zůstávají proto stát jako solné sloupy vzpomínek, které si sice ještě živě vzpomínají na dobu svého mládí, ale nemohou najít živoucí poměr k přítomnosti. Počínaje středem života zůstává živoucí jen ten, kdo chce s životem zemřít. Neboť to, k čemu dochází v tajemné hodině životního cyklu, je obrat o sto osmdesát stupňů, zrození smrti. Život druhé poloviny života neznamená vzestup, rozvoj, rozmnožení, životní rozmach, nýbrž smrt, neboť jeho cílem je konec. Nechtít svůj životní vrchol je totéž jako nechtít svůj konec. Obojí znamená: nechtít žít. Nechtít žít znamená totéž co nechtít zemřít. Vznikání a zanikání je stejná křivka.
Tak jako končí dráha střely v cíli, končí život ve smrti, která je cílem celého života.
Osvícenství se podle názoru Junga může zdát pokřiveným myšlením. Psychologicky správné myšlení vždy zůstává ve spojení se srdcem, s hlubinou duše, s kmenem. Neboť příroda se - bez ohledu na osvícenství a na vědomí - připravuje na smrt. Proto se domnívám, že příroda se již sama stará o přípravu na konec. Přitom je objektivně lhostejné, co si o tom myslí individuální vědomí. Subjektivně vzato je však ohromný rozdíl, zda vědomí drží krok s duší, anebo se zuby nehty drží názorů, které srdce nezná.
Ze zkušenosti psychoterapeutů lze usoudit, že naší duši není umírání individua přece jen lhostejné. Nutkání dát všechno špatné ještě do pořádku, které tak často pozorujeme u umírajících, tomu nasvědčuje.
To, že naše schopnost nazírání není vůbec s to, aby si představila bezčasovoprostorovou formu bytí, v žádném případě nedokazuje, že taková forma sama o sobě není možná. Duše obsahuje tolik záhad, že duch zcela bez fantazie si nedokáže připustit svou nedostatečnost.
Zda tyto závěry - smrtelnost vs. nesmrtelnost duše, bezčasovoprostorová forma bytí nebo časově a prostorově omezená forma bytí jsou absolutními pravdami, nebudeme schopni dokázat nikdy.
Je jedním z nejzávažnějších sociologických a psychologických omylů, že se člověk často domnívá, že se něco může stát od určitého okamžiku něčím docela jiným. Že se například člověk může od základu změnit nebo že by mohla být objevena nějaká pravda, která by znamenala zcela nový počátek apod. Ustavičný neklid vytváří ztrátu smyslu a nesmyslnost je duševní utrpení, které naše doba kompletně a v plném dosahu ještě nepochopila.
Zdroj:
C. G. Jung: Duše moderního člověka
Úprava: Mirijam
Jsem za polovinou svého života, nějak mí nesedí myšlenka, že mě v té druhé polovině nečeká žádný rozmach, že je to vlastně čekání na smrt...
OdpovědětVymazatŽivotní cyklus je dán a život není čekání na smrt, která ale jistě přijde. Ve druhé polovině života se zúročí zkušenosti, uvědomění. Člověk se raduje z maličkostí a nehoní se za přeludy.
OdpovědětVymazatPro mě smrt znamená pocitově všechno pustit a nic nemuset. To přináší úlevu. Proto se lidé po smrti mnohdy usmívají. Už nic nemusejí, nic se od nich neočekává, jsou svobodní. Totéž děláme každý večer, když jdeme spát. Odpojíme logické myšlení, všechno pocitově pustíme, nic nemusíme a nabíráme sílu na další den. Ne náhodou se říká, že spánek je malá smrt. Ale smrt pro mne není děsivý konec. Je to probuzení do reality, která není založená na logice, ale na citovém prožívání.
OdpovědětVymazat[3]: Ty jsi má krevní skupina. Smrt nebolí, smrt není zlá, horší je umírání ...
OdpovědětVymazatMám svůj zvláštní způsob víry a tou je, že duše neumírá, dostane se do nebe, tam ji vypiglují, vyhlídne si tělo a zase se vrátí do života o zkušenost silnější.
Možná to je přání, ale kdo ví. Ještě nikdo, kdo doopravdy umřel, nám nepřišel říct, jaké to vlastně je. Beru to, jako když jdu do servisu.
[3]:[4]:
OdpovědětVymazatMám stejný názor. Zase se vrátím a vy se mnou😉
[5]: A budu mít možnost odčinit, co jsem napáchala. Nebo přinášet pomoc a radost těm, které mám a budu mít ráda. Nebude to úplně stejné, protože svět se vyvíjí, ale moje vědomí z tohohle světa bude použitelné i do světa příštího. Prý se tomu říká karma.
OdpovědětVymazat[4]: Cítím to také tak.
OdpovědětVymazatSmrt je jistě přátelská, ale umírání mohou být mnohdy opravdová muka. Jak řekl kdysi kdosi, že všechno souvisí se vším.
od začátku až do konce...
[7]: Myslím, že když člověk hodně trpí a není mu pomoci, tak si přeje rychlou smrt - bez ohledu na věk.
OdpovědětVymazat