Obejměte své vnitřní dítě IV.

OSVOBOĎTE SVÉ VNITŘNÍ DÍTĚ

1. NA JEVIŠTI ŽIVOTA

V této části se budeme zabývat tím, jak se vnitřní dítě podílí na našem prožívání a jednání v reálném, "vnějším" světě. Pokusím se ti ukázat, jak jeho prožívání a vidění světa prostupuje a ovlivňuje celý náš život. Podíváme se, jak setkání a jednání s druhými prožívá zdravé a jak zraněné vnitřní dítě, a jak se chová.

Vnitřní obraz světa

Náš obraz světa je dramatický. To, co nás potká, pak v rámci svého vnitřního obrazu světa hodnotíme a prožíváme. Prožíváme! Ano, čteš dobře, neprožíváme skutečnost, ale její výklad, který si sami vytváříme!

Žijeme víc ve světě svých představ, které si během života vytváříme, a významů, které v duchu "lepíme" na věci kolem sebe, než ve "skutečném" světě. (A děláme to způsobem, který jsme se naučili v dětství.)

Vnitřní zpracování reality

Vnitřní zpracování reality určuje naše chování. Na to, co se děje, se díváme "brýlemi svých zkušeností", a na jejich základě tomu přiřadíme význam.

Můj svět je jiný než tvůj

Zajímají nás příběhy a zkušenosti druhých lidí, zejména těch, kteří v našich očích něco dokázali. Chceme se od nich něco přiučit.

Stálost našeho výkladu světa

Každý z nás vidí svět jinak, přitom však náš výklad světa a své role v něm zůstává podivuhodně stabilní. To má své výhody - umožňuje nám to rozumně "reagovat v reálném čase" a přitom si zachovat určitou stálost prožívání. Pokud se nám tento relativně stálý obraz světa zhroutí, "zblázníme se".

Přes určitou nedokonalost tento způsob přístupu ke světu nám zajišťuje využití nashromážděných zkušeností, dobrou orientaci a schopnost rychlé reakce. Stálost našeho vnitřního světa nám zajišťuje značnou odolnost, velkou nezávislost na realitě a schopnost přežít i v hodně drsných podmínkách.

Nevýhodou této stability je, že když při svém výkladu světa a své role v něm uděláme nějakou chybu, budeme mít tendenci ji opakovat. To nám pak v jednání s druhými i ve vztahu k sobě působí problémy, které není snadné napravit.

Zatímco své pozdější zkušenosti jsme schopni pružně a někdy i radikálně změnit, bolavé dětské zkušenosti v nás zůstávají "zamrzlé". Důvodem zamrznutí je, že se jedná o hluboké poruchy v rovině blízkých vztahů.

Naše vnitřní mapa světa je ve skutečnosti "vrstvená" a její jádro tvoří právě dětské zkušenosti. Naše dospělé scénáře, kterými se ve svém životě řídíme, jsou odvozeny od dětských. Na svůj život se tak stále nevědomě díváme brýlemi svého dětství a to nám může přivodit různé problémy a ovlivňovat naše vztahy.

Začátek klubíčka

Na základě svých prožitků a zkušeností ze setkání s rodiči a dalšími významnými lidmi si dítě skládá střípek po střípku mozaiku poznání. Někdy ve věku 6 let tyto zkušenosti do sebe zapadnou a vytvoří jádro naší zkušenosti s tím, jak svět funguje a jak na to můžeme reagovat. Pocity a závěry, které jsou v něm obsažené, jsou často nelogické a primitivní, protože odpovídají prožívání malého dítěte. Přitom vytvářejí základní filtr, přes který procházejí všechny nové informace!

Základ našeho životního scénáře tvoří několik málo postojů - většinou iracionálních a neuvědomovaných. Pokud máme štěstí a jsou zdravé, rozvíjíme se a rosteme a s námi se rozvíjí i náš životní příběh. Pokud jsou nezdravé a jádro našeho hodnotového systému utváří zraněné vnitřní dítě, náš vývoj "zamrzne" a znovu a znovu se chytáme do stále stejných pastí. Naše vnitřní dítě zůstává nešťastné a ovlivňuje naše prožívání i vidění situace. Celý konflikt se přitom často odehrává mimo naše vědomí.

Tanec života

Máme tendenci opakovat ve svých vztazích to, co jsme se jako děti naučili. Bohužel se tím často vyhneme tomu, co bychom doopravdy potřebovali. Ve světě vztahů potřebujeme pohlazení, která nutně potřebujeme k životu. Kým jsem pro sebe a pro druhé? Kým jsem v blízkých i vzdálenějších vztazích?

Když se cítíme dobře, jsme schopni energii do setkání s druhými lidmi vložit a své jednání s nimi si opravdu užít. Naše vnitřní dítě je spokojené, plné elánu a chuti do života.

Vnitřní zranění

Nepříjemné pocity jsou často signály projevů dotčených, zraněných nebo zablokovaných citů.

Každý máme nějaké citlivé místo, kde se naše energie zaráží, kde se cítíme nejistí a rozpačití a kde se neumíme podpořit. Pokud se při jednání s druhými naše vnitřní dítě necítí dobře, prožíváme velmi nepříjemné pocity - bolest, vztek, nepatřičnost, marnost, pocit selhání. Často pak díky tomu reagujeme neadekvátně.

Časem se naučíme odhadovat bolavá místa, a snažíme se jim při jednání s druhými podvědomě (a někdy i vědomě) vyhýbat. Pak se však může stát, že se musíme vzdát něčeho pro nás důležitého, že nedokážeme naplnit některé své potřeby.

Pokud své pocity uneseme, budeme růst. V opačném případě prožíváme své bolístky stále znovu a nejsme schopni to změnit ani uvidět svou situaci jinak.

Zakletý příběh

Protože se ke svým zraňujícím zkušenostem stejně stále vracíme, ale nevědomě, není šance na jejich změnu!

Osvobození a léčba vnitřního dítěte

Zranění a zakletí mají své kořeny v reálných událostech našeho života. Nemůžeme ze sebe vymazat to, čím jsme prošli, ale můžeme si to uvědomit a naučit se jednat jinak. Můžeme se podívat na to, co nás zraňuje, a své zraněné pocity místo odmítání přijmout. V řadě případů se nám to v průběhu života přirozeně podaří se od svých dětských zakletí osvobodit a my pak rozvíjíme úspěšný scénář zdravého, vítězného přístupu k životu.

Nejsi-li spokojená se světem, ve kterém žiješ, můžeš jej změnit. Nezapomeň, jde o tvůj výklad světa!

Skok do neznáma

Život, který žijeme, často neodpovídá našemu potenciálu. Každý z nás si v sobě nese nějaká zranění a omezení, a my je neustále opakujeme. Máme na víc, ale bojíme se opustit zavedené jistoty.

Změna znamená skočit do neznáma, do situací, s kterými nemáš žádnou zkušenost. Vyvolávají v tobě strach a chuť vrátit se k jistotě, relativnímu bezpečí, i když se necítíme dobře. Vyskočení z nich je radikálním, vzrušujícím, ale i ohrožujícím skokem do neznáma.

Při rozpadu starých jistot cítíme bolest, proto ke změně potřebujeme energii naděje.

Za těchto okolností je neocenitelná jakákoli podpora, kterou můžeš dostat - od dobrého terapeuta, dobrých přátel. Při své proměně jsi zranitelná. Potřebuješ čas a řadu zkušeností, aby se tvé nové chování upevnilo a aby se ukázaly jeho výhody. Stojí to za to!

2. LÉČENÍ ZRANĚNÉHO DÍTĚTE

Na svůj život se stále podvědomě díváme brýlemi svého dětství.

Zdroj naší bolesti

Zanedbávané, zraněné dítě minulosti je největším zdrojem lidského utrpení.

Náprava je bolestivá, protože si musíme svá zranění znovu prožít a to je právě to, čemu se vyhýbáme. Léčba vedoucí k uzdravení však znamená naučit se své pocity přijímat.

Jak zacházíme se svou zranitelností?

Učíme se to od svých rodičů a ti často s bolestí zacházet neuměli. Dobře známe věty typu: "Muži nebrečí …", "Nebuď tak přecitlivělá", "Co si o tobě lidé pomyslí?" apod. Nebo dobře míněné rady z příruček: "Dítě je třeba naučit řádu. Neberte je na ruce, když zapláče. Až se vypláče, utiší se samo …" Tak učili naše rodiče zacházet s jejich i našimi pocity. To byla ta správná vědecká výchova!

Dnes už se ve výchově kojenců prosazuje přirozenější, mnohem citlivější přístup, ale na jen o něco starší děti jako by se stále zapomínalo. Jenže i ony potřebují pochopení, přijetí a podporu! A tak v nás zůstávají z našeho dětství různá znecitlivění a rány, které obracíme do agrese proti sobě i proti druhým.

Hodně z nás se učí svou zranitelnost prostě nevnímat. Uvnitř však přitom volá o pomoc zapomenuté zraněné dítě a čeká na svou příležitost.

Zdravé vnitřní dítě je svým vnitřním rodičem podporované a přijímané.

Zraněné vnitřní dítě je svým vnitřním rodičem odmítané a zraňované.

Odkud naše zranění pocházejí?

V životě nás potkávají různá neštěstí. Dítě může zažít odložení do kojeneckého ústavu, smrt jednoho nebo obou rodičů, jejich těžkou nemoc, násilí, zneužívání, šikanování, vlastní vážnou nemoc, soužití s hluboce nejistou matkou nebo hrubým, agresivním otcem. Přes to vše, přes všechna možná utrpení a rány, má v sobě každé dítě hlubokou touhu žít.

Dítě však mohou poznamenat i zdánlivě jednodušší věci - chladná, pedantická, nebo naopak příliš pečlivá a rozmazlující výchova, nepřijetí jeho pohlaví (rodiče si přáli kluka a místo toho se narodila holčička), ústrky od sourozenců nebo vrstevníků apod.

Ve všech těchto případech nám pomáhají přežít právě dobré vztahy. Je důležité, máme-li aspoň jednoho člověka, na kterého se můžeme spolehnout a s kým o tom můžeme mluvit. Dialog s ním nám pomáhá obnovit otřesený vnitřní dialog a důvěru k životu.

Současný svět

Základní problém podle mě spočívá v tom, že současný svět dospělých nemá příliš mnoho pochopení pro hodnoty, které jsou důležité pro naše vnitřní dítě. Jako dospělí se musíme daleko více řídit "chladným rozumem" než vlastním srdcem. Důraz na potlačování pocitů, sebeovládání, výkonnost, efektivitu a produktivitu přivedl společnost k obrovskému hmotnému rozkvětu, zatímco naše vztahové potřeby zůstávají pod tímto tlakem trvale nenasyceny. Rodiče reagují na tlak společnosti a snaží se dítě připravit na život v ní.

Svět dospělých

Zavři oči a představ si, jak podle tebe vypadá současný svět dospělých. Pak pozvi své vnitřní dítě a ukaž mu ho. Co uvidí? Jak se bude cítit? Pak tento obrázek namaluj. Zamysli se: Jak vnímáš priority současného světa? Jak vypadá obrázek úspěšného dospělého? Co ti nabízejí dnešní média - noviny, časopisy, televize? K čemu tě vedli tvoji rodiče? Jak se v tomto světě cítíš? Jak ho vidí a jak se v něm cítí tvé vnitřní dítě? Zeptej se ho v psaném dialogu, co potřebuje.

Zakladatelka rodinné terapie V. Satir vidí dospělost takhle:

Zdravý dospělý dokáže brát do úvahy v každé situaci jak věcnou stránku, tak svoje pocity i pocity druhých. Současně je pro něj důležité porozumět smyslu dané situace.

Existuje i jiná verze dospělosti, typ Počítač podle Berneho, který škrtá svoje pocity a pocity druhých a snaží se "věcně a objektivně" zaměřit na řešení dané konkrétní situace. Tím ovšem často zraňuje druhé a zapírá sám sebe. Jeho život je neradostný, citová nádrž poloprázdná, pro dosažení uspokojení hraje neurotické hry. Lidé, kteří mají sklon k podobnému chování, mohou být dnes velmi úspěšní, ale současně bývají se životem nespokojení a často nešťastní. Model tohoto dospělého je v dnešní době velmi populární. Model dospělého, který prezentuje V. Satir, se zdá zralejší a zdravější.

Otevření bolavých ran

Projevení a znovuprožití staré bolesti může konečně vést k jejímu vyléčení. Práce se zamrzlými pocity je jedna nejtěžších. Nechceme se jich dotknout, otevřít je, a proto se jim vyhýbáme. Při setkání s nimi cítíme zmatek, zoufalství, prázdnotu a stud a slyšíme silný vnitřní příkaz: "To nedělej!" Pokud se však odvážíme znovu projít svou bolestí, dostaví se pocit obrovské úlevy a otevření.

Některá svá zranění však můžeme vyléčit i sami.

Hlavní body imaginace:

Setkání se zraněným dítětem

Aktuální zranění

Vzpomínky na bolavé období

Návrat do dětství

Léčivá imaginace

Představ si, co tvoje vnitřní dítě v tomto zraňujícím období potřebovalo slyšet, a napiš to. Jednoduché věty, ale "od srdce". Např.: Jsem tady s tebou. Budu o tebe pečovat a chránit tě. Můžeš cítit bolest a plakat, můžeš mít vztek a křičet, můžeš cítit radost a radovat se! Mám tě rád takového, jaký jsi. Neopustím tě, ať se děje co se děje.

Možná budeš cítit, že mu chceš říct něco úplně jiného. Udělej to. Na závěr si lze představit, jak bereš své vnitřní dítě do náručí a vkládáš si je do svého srdce.

Uzavření

Po vystoupení z imaginace si můžeš namalovat obrázek vašeho setkání, napsat si k němu několik nejdůležitějších vět, které jsi dítěti řekl, pověsit obrázek na nějaké dobře viditelné místo, udělej cokoli, co ti přijde smysluplné. Pak můžeš celou situaci uzavřít.

Hodně důležité je uzavření celého prožitku.

Vývojové etapy a generální úklid

Dítě ve svém životě prochází určitými přirozenými vývojovými etapami. Bradshaw navrhuje při léčbě vnitřního dítěte postupovat systematicky, etapu po etapě. Lidé, kteří prožili opravdu těžké dětství při použití "generálního úklidu" se mohou ocitnout až na hranici psychózy. Hlavní nevýhoda "generálního úklidu" spočívá však v tom, že často vyvolává i ta zranění, která pro nás v současné době nejsou aktuální (ale když do nich zavrtáme, pochopitelně zabolí).

Více se osvědčuje jít "po stopách zraněného dítěte". Tvé vnitřní dítě tě samo přivede k tomu, co opravdu potřebuje a současně také ví, kolik toho unese. Proto upřednostňuji tento přístup.

Po léčivé práci se zraněným dítětem by se ti mělo zřetelně ulevit.

3. SÍLA K ŽIVOTU

Ačkoliv jsme součástí společnosti, a jsme proto závislí na tom, jaké poměry v ní panují, a na vztazích kolem nás, o svém životě v konečném důsledku rozhodujeme sami. My jsme tvůrci svého životního příběhu, zda budeme ve svém životě šťastní a úspěšní, nebo nikoli.

Když si dokáže 6leté dítě vytvořit vlastní životní scénář a rozhodnout se, jakou roli v něm bude hrát, můžeme jako dospělí znovu uchopit tento příběh do svých rukou tak, aby nám umožnil rozvíjet se, navazovat blízké vztahy a být úspěšnými a spokojenými lidmi.

Čtyři síly ega

Úspěšně zvládat různé situace, které nás v životě potkají, nám pomáhá několik základních dovedností, které se od narození učíme v interakci s rodiči. Známý psychoanalytik E. Erikson, tvrdí, že pokud se nám podaří úspěšně vyřešit výzvy vyplývající ze čtyř dětských období (kojenec, batole, předškolák a školák), naučíme neovládat čtyři základní síly ega, které tvoří základ úspěšného zvládání různých životních situací.

Patří k nim důvěra (důvěra v sebe, druhé a svět, která je výsledkem dlouhodobého láskyplného přijímání a která dává dítěti signál, že "svět je v zásadě dobrý"), autonomie (mohu být sám sebou, takový, jaký jsem, a smím cítit to, co cítím), iniciativa (můžu si představovat různé cíle a snažit se jich dosáhnout) a kompetence (umím konstruktivně uplatnit svou iniciativu a schopnosti v reálné situaci tak, že to přinese dobré výsledky).

Mé základní síly ega 1

Zkus se podívat na to, jak vypadají tvoje síly ega.

Pohled na to, jak používáme své základní síly ega, nám často umožní pochopit, proč se v některých situacích cítíme jako ryba ve vodě (plní nadšení, energie a radosti), anebo naopak jako ryba na suchu (s nepříjemnými pocity, bez energie a s negativním vztahem k sobě).

Model interakce

Dítě se v kontaktu s rodiči učí tyto síly používat v konkrétních situacích. Model interakce pochází z Pesso terapie:

Malé dítě je přirozeně aktivní. Cítí emoce, které mu dodávají energii E, na jejich základě zkouší nějakou akci (A) a setkává se s interakcí rodiče (I). To vede k dvojímu výsledku - dítě jednak zažívá pocit uspokojení nebo neuspokojení (U/N), jednak mu výsledek dává v jeho modelu světa nějaký smysl (S). uspokojení obvykle vede k posílení a dalšímu rozvoji aktivity, opakovaný neúspěch k jejímu opuštění nebo zablokování.

Získání důvěry a naděje

Pocit důvěry nebo nedůvěry ke světu a k životu si dítě tvoří na základě toho, nakolik ho rodiče po narození skutečně přijímají. Psychologové přišli na to, že v té době vzniká zvláštní, velmi silná vazba mezi matkou a dítětem, která v dítěti vytváří základní pocit důvěry. O ni jsou většinou ochuzeny děti v kojeneckých ústavech. Nahrazení ztráty je takřka nemožné.

O zdravou vitalitu tohoto vztahu jsou do určité míry ochuzeny i děti nejistých matek, které nevědí, jak se ke svému dítěti chovat, a vnímají je spíše jako prostředek, jenž je má učinit šťastnými. To samozřejmě dítě rychle vycítí a je to pro ně obtížný, takřka nesplnitelný úkol. Výsledkem takové výchovy je další nejisté, úzkostné dítě.

Abych mohl cítit důvěru, musím vnímat vztahy, v nichž se nacházím, jako bezpečné a uspokojující.

Autonomie prožívání (hra splývání a nezávislosti)

Pro dítě je zdravá směs nepodmíněné a podmíněné lásky, v které nepodmíněná převažuje. Je základem ve vztahu k dítěti, což mu dodává jistoty přijetí. Zdravá podmíněná láska je přitom vede k vnímavosti vůči pocitům a přáním druhých a ke snaze je naplnit. V okamžiku, kdy podmíněná láska začne převažovat nad nepodmíněnou, ztrácí dítě jistotu a jeho chování získává neurotické rysy.

Pro dítě je důležité učit je zdravé nezávislosti: "Můžeš být takový, jaký jsi. Můžeš cítit, co cítíš". Pokud rodiče přijímají dítě pouze podmíněně ("Mám tě ráda, když …"), učí ho tím potlačení některých jeho vlastností a způsobů chování a současně závislosti ("Jsi tady proto, abys nás potěšil, abys nám dělal radost …" atd.).

Už jdu na to!

Malé dítě je od narození přirozeně aktivní. Tato vlastnost mu však zůstane pouze tehdy, když rodiče jeho iniciativu vítají a podporují a současně mu pro ni poskytují jasné a bezpečné hranice.

Dělám to dobře, viď?

Dítě podporované schopnými rodiči se učí řešit reálné situace rozumným způsobem. Takové dítě cítí při svém jednání jistotu, vnímá realisticky situaci a druhé lidi a s elánem uskutečňuje to, co je možné. Kompetentní dítě je schopné unést přirozené negativní prožitky, které při realizaci jeho záměru nastanou, a dotáhnout věci do úspěšného konce. Většinou jsou tyto děti schopné konstruktivním způsobem spolupracovat s druhými a jsou u ostatních poměrně oblíbené.

Naši rodiče se snažili nás připravit na život v naší komplikované společnosti a s překvapením zjišťovali, že každé dítě je jiné a že co jim funguje u jednoho, nefunguje u druhého. Většinou se ani neměli kde naučit, jak zacházet s malými dětmi, a tak podvědomě uplatňovali to, co sami při výchově zažili (nebo pravý opak) a předávali nám tak své rodinné vzorce - stejně jako je my předáváme našim dětem. Vedle toho žili svůj vlastní život a řešili vlastní problémy.

Často máme jako dospělí tendenci obviňovat je z toho, že nám ublížili nebo že nás něco nenaučili, ale to k ničemu nevede. Místo toho je na čase, aby ses jako dospělá ujala řízení a naučila v kritických situacích svého vnitřního rodiče i své vnitřní dítě reagovat jinak.

Mé základní síly ega 2

Podívej se nyní na svoje dětství. Jak vypadal tvůj vývoj a výchova? Co jsi jako dítě zažila? Jak jsi rozvíjela své síly ega? Zkus si v duchu projít své dětství (kojenec, batole, předškolák, školák) a napiš si, jak vznikala a formovala se tvá důvěra v sebe, k druhým a ke světu, tvá autonomie a schopnost splývání, tvá iniciativa a kreativita a tvé kompetence (schopnost realizovat to, co je pro tebe důležité).

Dobrý scénář

Při svém vývoji se učíme osvojit si a používat určitým způsobem základní síly ega. Není vždy vhodné každému důvěřovat, není třeba být v každé situaci iniciativní. Sebedůvěra k úspěšnému řešení různých životních situací nám umožní přijmout, že nemusíme umět všechno, a dovolí nám vidět naše schopnosti realisticky. Při dobrém přístupu pluješ jistě (a někdy i elegantně) řekou života, při špatném se se stejnou jistotou v nejbližší zákrutě zvrhneš.

To, jakým způsobem síly ega používáme, určuje náš životní scénář, který je vlastně spojením dětských zkušeností s uplatněním jednotlivých sil ega v různých životních situacích.

Vítězové - a ti druzí

Dobrý scénář není soutěživost (vítěz vs. poražení) a navíc neznamená, že vždy vyhraješ. Úspěch za každou cenu v sobě nese scénář "Buď dokonalá!" a vede k nárůstu úzkosti a stresu. Dobrý scénář zahrnuje otevřené vidění situace.

Vnitřní dialog jako součást scénáře

Každý den zažíváme různé vzestupy a pády a neustále to v duchu komentujeme a probíráme. Náš vnitřní dialog se přitom s ohledem na situaci proměňuje, ale některé jeho části zůstávají pozoruhodně stálé.

Neúspěšné životní scénáře

Můžeš samozřejmě udělat různé chyby. Některé patří k naší "základní životní výbavě". Někdy si dokážeme svůj život sami zkomplikovat až neuvěřitelným způsobem a školáckými chybami se umíme připravit o úspěch. Někteří z nás se příliš spoléhají na své síly a přecení se, jiní se zase nedoceňují a neodváží se jednat tak, jak by opravdu chtěli.

E. Berne popsal několik typických scénářů tohoto typu. Nazval je Nikdy (nikdy se nesmíš postavit na vlastní nohy; nesmíš dosáhnout toho, co chceš), Vždy (za každý čin poneseš věčné následky; když jsi to udělala jednou, musíš to dělat pokaždé), Potom (teď ti to vychází, ale jednou na tebe dojde a pak uvidíš!), Dokud (nemůžeš mít z ničeho radost, dokud jsi neudělala všechno, co máš dělat - a stále je co dělat) a Téměř (smíš podat perfektní výkon, ale malá chyba na konci ti vše zkazí …).

Každý z těchto scénářů obsahuje určitou chybu.

Léčení

Každý nějakým způsobem zápasí se svými scénáři.

Poznej a změň svůj životní scénář

Důležité body:

1. Mysli pozitivně
2. Najdi kritická místa, kde selháváš
3. Zlepši přístup
4. Proveď analýzu životního scénáře, když ti bylo 6 nebo 7 let.Co sis přála? Jak jsi se tehdy cítila? Splnilo se ti něco?
5. Změna životního scénáře. Setkej se s vnitřním dítětem (rodičem) ve svých představách a nechej si vysvětlit, jak opravdu jsi viděla svět a svou roli, i to, jak ji máš hrát. Porovnej se svými současnými zkušenostmi a přáními. Přepracuj svůj životní scénář, je-li to nutné. Nepospíchej, buď trpělivá.

Čtvero přijetí:

1. Důvěra a naděje
2. Přijetí své citlivosti a autonomie
3. Přijetí své tvořivosti a kreativity
4. Přijetí své kompetence

Nejhlubším zraněním je narušení pocitu důvěry a naděje. Nejčastějším typem zranění ale v naší kultuře je narušení autonomie a potlačení citlivosti. Právě to je však pro nás životně důležité.

Ochraňující vnitřní rodič je empatický, zrcadlící průvodce, za kterým můžeš jít se svou bolestí, který tě pochopí, přijme a neopustí. V reálném životě tuto roli dost často zvládají lépe prarodiče, kteří už leccos zažili a často špatně vychovali vlastní děti. U vnoučat najednou, nezatíženi odpovědností za jejich výchovu, dokážou projevit chápající a léčivou laskavost.

Poznámka

Pokud ucítíš, že nejsi schopná přijmout a rozvinout některou ze svých základních sil ega, je to pravděpodobně příznakem tvého "zakletí" v této oblasti. Pokud například uslyšíš vnitřní hlas, který s některými z uvedených vět nesouhlasí, je to zvnitřněný hlas rodiče, se kterým ses ztotožnila a který ti bere energii. "Nemůžu být přece nezávislá … Nemůžu si dělat, co chci … "nemůžu cítit a myslet si, co chci … Nemůžu to dát najevo! To nedělej, to se nemá, nesluší …!" Možná máš také chuť k některému z uvedených výroků přidat ale …, i to je reakce vnitřního rodiče, která tento výrok zpochybňuje.

Zkus se tomu hlasu postavit nebo vyhledej pomoc.

Šťastnou plavbu!

Každý z nás je tvůrcem svého života. Každý z nás dostal od života a od rodičů své poselství, jak má nakládat se svými silami. Ale protože se o tom rozhodoval jako malé dítě, možná už na své rozhodnutí zapomněl, anebo si je spíše neuvědomil. Je-li bolestné, zraňující, je na čase se na ně podívat a změnit je.

Oživení základních sil ega ti dodá radost a sebedůvěru, změna scénáře může přinést chuť zkoušet nové věci. Ne vždy to půjde hladce, někdy potřebujeme i štěstí.