4. RÁNY, KTERÉ BOLÍ
Obvykle se bojíme nebo stydíme o svých negativních pocitech s druhými mluvit, protože máme strach jim ukázat svou citlivost a odkrýt svou "dětinskost". Tváříme se jako dokonalejší, než skutečně jsme, a přitom si v duchu svou citlivost vyčítáme!
V této kapitole se setkáš se svým vnitřním dítětem, prožívajícím negativní emoce - strach, smutek, hněv, stud, zmatek a úzkost. Podíváme se také na to, jak se k němu v takových situacích chováš a jestli je při tom dokážeš přijmout a podporovat. Často to neumíme, a o to víc se při prožívání nepříjemných pocitů trápíme.
Pohlazení
Pokud máš možnost, dopřej si vzájemnou masáž spojenou s hlazením ve dvojici se svou partnerkou. Je to nesmírně jednoduché a přitom příjemné.
Někdy je důležité zastavit se a dopřát si něco příjemného. Prožíváním negativních emocí nebo bojem s nimi lze strávit celý život. Důležité je neztrácet hlavu. Klíčovou dovedností je přitom naše schopnost přijmout je jako svou nedílnou součást - toto je můj strach, můj hněv, můj stud, můj zmatek! Náš výsledný prožitek odpovídá tomu, jak s nimi umíme zacházet.
Setkání se strachem
Když se dozvíš, že musíš na operaci, že ty nebo někdo z rodiny máte těžkou a možná smrtelnou nemoc, pocítíš obvykle strach a paniku. Zlá zpráva probudí tvé vnitřní dítě a to honem hledá, kam se schovat, o co se opřít. Jeho pocity jsou tak silné, že tě mohou zavalit, najednou se skutečně cítíš a chováš jako malé dítě.
Ale stačí i menší nepříjemnost - nástup do nové práce, hádka s kolegou nebo s manželkou, delší nemoc, návštěva zubaře - a tvé vnitřní dítě se zlobí, cítí strach a chtělo by utéci.
Setkání se strachem
Externalizace pocitu (to, že ho namaluješ a "dáš ze sebe ven") i to, že ho přijmeš a že se svým bojícím se vnitřním dítětem laskavě zacházíš, pomůže strach lépe zvládat. Zkus proto své vnitřní dítě ujistit, že ho přijmeš, ať výsledek situace bude jakýkoli.
V našem životě existují dva druhy strachu: jeden přirozený, vyplývající ze situace, kterou prožíváme, druhý ryze lidský strach založený na našem vztahu k sobě a na našich představách o sobě - strach ze strachu, z nepříjemných pocitů, z toho, jak se budeme cítit, když se nám něco nepovede, jak se na nás budou ostatní dívat. Samozřejmě je strach založený na reálných zkušenostech, ale je často zkreslený nebo nevidí druhou stranu věci.
Zdravý strach je strážce, který nám nedovolí riskovat. V jakýchkoliv těžkých situacích je nesmírně důležitá a přirozená podpora druhých.
Vnitřní ochránce
Uvolni se a v imaginaci si představ svého vnitřního ochránce, jak k tobě přichází. Říká: "Přijímám tě i s tvými pocity. Je to v pořádku, když je cítíš … Já tě ochráním." Až skončíš, namaluj jeho obrázek!
V tradiční rodině hráli roli rodiče. Matka jako "milující rodič" a otec jako "ochránce, podporovatel a současně zastavovatel dobrých norem a jejich hlídač". Tyto dva vnitřní rodiče opravdu potřebujeme a můžeme si je v sobě "pěstovat", i když jsme se s nimi v realitě nesetkali.
Setkání se smutkem
Bolest patří k našemu životu. Nepříjemné změny však patří k životu a musíme se naučit je přijímat. Smutek nám pomáhá vyrovnat se se ztrátami, které nás potkávají. Můžeme ho cítit při zranění, ztrátě, neštěstí, při odchodu příjemného prožitku. Někdy prožíváme takové situace, že nemůžeme smutek vyjádřit a musíme ho v sobě uzavřít, abychom "přežili". V takovém případě je dobré si danou událost ztruchlit později. Tím, že jsme ji v sobě uzavřeli, jsme nic nevyřešili. "Zapomenutý" smutek oslabuje náš imunitní systém a může se nám usadit v těle v podobě nejrůznějších nemocí - můžeme ho zažívat např. v podobě opakovaných návratů chřipky, angíny, nebo EB virózy a v těžkých případech i v podobě rakoviny. (Četl jsem, že psychologická vyšetření pacientů nemocných rakovinou ukazují až u 80 % z nich na dlouhodobé problémy psychické povahy, zejména deprese, které měli před nástupem nemoci.)
Nejhorší je, když se zatvrdíme a odmítáme si ztrátu a svou bolest a smutek z ní přiznat.
Pláč bys mohl zastavit tím, že vyslyšíš své vnitřní dítě. Zůstaň s ním, dovol mu uvědomit si jeho pocity a vyplakat se, když to bude potřebovat.
Někdy je bolest tak silná, že potřebujeme druhé, abychom se o ně opřeli. Někdy jsme netrpěliví a říkáme si: "To už stačí, nemůžeš být přece taková bábovka a proplakat celý život… Tím v sobě paradoxně nevyslyšený smutek udržujeme při síle a on se připomíná a vrací. Neumíme s ním zacházet. Je třeba nenechat si svůj zármutek pro sebe, vyjádřit ho naplno - tím se proces truchlení urychlí.
Moje smutky
Smutek je přirozený pocit, který nám pomáhá vyrovnat se se ztrátou. Pláč je zdravou reakcí, která nám při tom pomáhá. Když ho svému vnitřnímu dítěti nedovolíš, zůstává v tobě rána, která se hojí daleko pomaleji. Proces truchlení, zejména při velkých životních ztrátách, má svůj přirozený průběh a nelze ho uspěchat. Na druhou stranu však někdy tento proces zbytečně prodlužujeme tím, že nechceme přijmout, co se stalo.
Truchlení nám pomáhá uzavřít staré věci a navázat spojení s novým životem, který v přítomnosti zažíváme. Pomáhá nám tak udržet kontakt s druhými a se světem. Pokud máš neodtruchlené a neuzavřené události, bylo by dobře se podívat, s čím se potřebuješ rozloučit, co potřebuješ ve svém životě uzavřít, abys mohl začít žít bez zbytečné zátěže minulosti.
Rituál uzavření
Pokud cítíš, že některé ztráty, které tě v životě potkaly, jsou pro tebe stále ještě živé a bolavé, i když už by ses s nimi mohl rozloučit, sepiš si na kus čistého papíru vše, co s danou záležitostí souvisí. Nehodnoť své pocity, nesnaž se najít řešení. Napiš, co prožíváš. Na tichém místě se setkej s vnitřním dítětem, promluv se, vyplakej a zeptej se ho, co by potřebovalo, aby mohlo tuto událost uzavřít. Nepospíchej. Pokud však bude souhlasit, proveďte (v imaginaci) rituál uzavření.
Obejmi své vnitřní dítě, ujisti ho, že s ním zůstáváš, ať bude cítit cokoli. Rozluč se s danou událostí svého života. Jako dospělý si řekni: "Ano, to se mi stalo, zůstává to součástí mého života, ale uzavírám to. Loučím se s tebou. Už ti nechci dávat svou energii. Sbohem."
Možné problémy
Pokud by některý z pocitů byl příliš silný, uvědom si svoje tělo a svůj dech. Zhluboka, pomalu dýchej a nechej k sobě přijít svůj pocit. Uvědom si, kde se v těle objevuje, a pošli do tohoto místa svůj dech. Dovol si svůj pocit prožít, patří k tobě. Uvidíš, že po chvíli se změní.
Rituál uzavření může provádět jako dospělý, nemusíš k tomu přivolávat své vnitřní dítě - setkání s ním je však zárukou, že rozloučení proběhlo doopravdy, že v tobě nezůstává skrytá touha a naděje, nevyřčená bolest a mokvající rána.
Také se může stát, že pro tvé vnitřní dítě je událost zapomenuta. V takovém případě si zkus uvědomit, co tě vedlo k tomu, že sis vyvolal uzavřenou věc jako bolavou. Neděláš to častěji? (Když do starých ran šťouráme, začnou pochopitelně bolet znovu.)
Obrázek smutku
Nechej své vnitřní dítě namalovat na druhou stranu obrázku radosti obraz svého smutku tak, jak ho vnitřní dítě vnímá a cítí. Pak přijmi tento obrázek a řekni si: "Toto je můj smutek." Co cítíš?
Smutek a radost
Každý z nás prožívá pocity daleko citlivěji, než dává najevo. Na smutek existuje jedno kouzelné slovíčko - spolu. Když řekneš svému vnitřnímu dítěti: "Jsem tu s tebou, ať se stane cokoli …" rázem se vše změní. Je to paradox. I když jsem sám, tak sám nejsem - mohu se naučit naslouchat si, být sám se sebou "spolu". Pokud to nedokážu, mohu cítit pocit osamění i v té nejživější společnosti.
Bolest a utrpení
Na rozdíl od zastánců jednostranně pozitivního přístupu si myslím, že bolest k našemu životu patří. Pokud s ní budeme bojovat, místo abychom ji přijali, bojujeme marný boj.
Některé bolesti jsou opravdu zbytečné, jsou ozvěnou starých ran, které je třeba ošetřit a uzavřít. Jiné bolesti jsou naopak současné, a když je vědomě přijímáme, bolí mnohem víc, zato však čistě, a ne vskrytu a my jsme při tom celí. Když to dokážeš, budeš jako malé dítě, které chvíli pláče a pak se zase směje.
Umět přijmout a unést rány osudu, nespravedlivé útoky druhých lidí, neštěstí a nemoci není lehké. Máme však zázračnou schopnost přežít a vyrovnat se i s těmi nejtěžšími ztrátami - a smutek je dar, který nám při tom pomáhá.
Setkání s hněvem
Hněv je obtížná a pro hodně lidí zakázaná emoce. Ve většině rodin je některá emoce nevítaná - a je zakázáno ji ukazovat navenek. Pak ji neumíme dát ve vhodný okamžik najevo a transformujeme ji do jiných negativních pocitů, a tak v okamžicích, kdy bychom měli cítit hněv, často prožíváme zmatek, lítost nebo strach. Například si představím, jak by na můj hněv zareagoval druhý člověk, a pocítím strach, nebo nevím, jak ho vyjádřit, a cítím zmatek a pak se třeba naštvu na sebe.
Když takto ve vnitřním dialogu podvědomě proměním své prožívání a nedám najevo své skutečné emoce, může to vést ve vztazích s druhými lidmi k vážným problémům. Ideální je, když umím vyjádřit všechny emoce a vědomě se rozhoduji, co udělám.
Zakázané emoce
Jaké emoce byly v tvé rodině "zakázané"? Které jsi ty sám nesměl dávat najevo? Jaké jejich náhradní vyjádření jsi používal? Co ti to přinášelo a co tě to stálo? Nemáš s tím dodnes problémy? Co by se stalo, kdybys dokázal svou zakázanou emoci vyjádřit? Jak bys to mohl udělat? Co by ti to přineslo a co bys při tom ztratil?
Energii hněvu cítíme, když zažíváme pocit křivdy nebo ublížení. Pomáhá nám bojovat za naše práva, chránit naše hranice, naši svobodu a sebezáchovu. My, co s hněvem neumíme zacházet, se bojíme, že jeho projevením ublížíme druhým nebo že potom ublíží oni nám. Pak se nám však těžko hájí naše hranice a naše přirozené zájmy a musíme k tomu používat různé druhy manipulace.
Kdy ses ty naposledy rozzlobil?
Tanec hněvu
Vyber si nějakou vášnivou, ohnivou hudbu. Vzpomeň si na nějakou situaci, kdy ses cítil po právu rozhněvaný, a zatanči ji. Dovol svému tělu, aby prožilo a vyjádřilo energii, kterou cítíš - a pokud tě napadnou vhodné zvuky nebo slova, můžeš je vyjádřit také. Uvědomuj si energii svého hněvu a dej ji najevo. Až ucítíš, že se uklidňuješ, zmírni svůj tanec a po jeho skončení si odpočiň. Uvědom si svůj klid a uvolnění.
Při tomto cvičení je důležité, aby sis opravdu dovolil vyjádřit svůj hněv, aby ses nezarazil a neztratil energii! Tvé tělo ti spolehlivě řekne, jestli máš při tom v sobě nějaký blok. Máš právo dát svůj přirozený pocit najevo!
Druhou důležitou věcí je, abys dovolil svému hněvu přirozený průběh - je jako velký oheň, přižene se, vzplane a zase odejde. Vyjádření hněvu pohybem má proto svůj význam - umožní nám napojit se na něj a skutečně ho prožít a současně se od něj oddělit a nenechat se jím přemoci. Opakované vyvolávání křivdy je určitým druhem podvědomé hry, manipulací se sebou i s druhými ve svém okolí. Kdo tuto hru ovládá, terorizuje s ní své okolí.
Zdravý hněv nesouvisí s hledáním viníka a konáním "oprávněné" pomsty, ale s vyjádřením svých hranic: "Toto mi vadí, nedělej mi to!" Pokud nedokážeš vytýčit jasné hranice hněvu a ustát případnou negativní reakci, může se stát, že v okamžiku, kdy se budeš cítit zatlačený do kouta, zavelí tvé vnitřní dítě v náhlém záchvatu paniky a zlosti do bezhlavého útoku proti všemu, co mu právě stojí v cestě.
Symbol tvého hněvu
Nechej své vnitřní dítě namalovat symbol jeho hněvu. Nechej ho, ať ti při tom řekne, co cítí, co potřebuje. A budeš-li moci, pomoz mu jeho přání naplnit.
Když se naučíš používat svou hněvivou, agresivní energii konstruktivně, staneš se váženým členem každé skupiny.
Stejně tak je důležité vyrovnat se s agresivitou, kterou používáš sám ve vztahu k sobě.
Setkání rozhněvaného vnitřního dítěte s ochráncem
Až budeš cítit hněv, představ si v duchu setkání rozhněvaného vnitřního dítěte s ochráncem. Ten může dítě přijmout a podpořit a současně mu ukázat, jak může svůj hněv vyjádřit a jak zareagovat na protireakci.
Tato imaginace je jedním z příkladů, jak použít svůj hněv konstruktivním způsobem. Neboj se podpořit své vnitřní dítě, když se hněvá. Neznamená to, že je někdo špatný nebo že ty jsi špatný nebo že to navždy poničí tvůj vztah s člověkem, na kterého se zlobíš. Musíme umět druhým ukázat své hranice dostatečně jasně.
Hněv patří k našemu životu. Nauč se ho, svou bojovnou energii vyjádřit jasně a čistě a mít z ní radost. Uvědom si, jak tě oživuje, chrání a dodává ti sebedůvěru.
Setkání se studem
Každý z nás občas zažije palčivý pocit studu, když udělá něco, co se nemá.
Míra studu, který prožíváme, je různá. Některé malé děti vypadají, že se vůbec nestydí, jiné jsou velmi plaché a stydí se skoro pořád. Některým dospělým to zůstane a stav se prohloubí. Když nejsou spokojeni sami se sebou, když se v hloubi duše odsuzují a opovrhují sebou, cítí "jedovatý" stud. Zde pak léčba vnitřního dítěte dokáže zázraky.
Rozpuštění studu
Představ si nějakou situaci, v níž pociťuješ nepřiměřený stud.
Řekni svému vnitřnímu dítěti, že to je normální, když se stydí. Že se může stydět, je to v pořádku. Jsi s ním, přijímáš ho, nechej ho to prožít, ať se cítí jakkoli. Pokud ti to tvé vnitřní dítě uvěří, bude se možná v dané situaci příště stydět, ale nebude se už bát!
Pokud se od svého studu nebo výčitek za něj nedokážeš odpoutat, je to opět příznakem zakletí tvého vnitřního dítěte.
Setkání se zmatkem a úzkostí
Někdy se stane, že zažiješ pocit zmatku a chaosu, ztrácíš se a nevíš si s tím rady. Když se ti to stane, můžeš podat svému vnitřnímu dítěti pomocnou ruku a pomoci mu projít tím, co cítí. Zůstaň s vnitřním dítětem, podpoř je, řekni mu, ať od pocitu zmatku neutíká, že jsi s ním. Tvá podpora bude pro něj důležitá. Bude vnímat tvou jistotu a ty ji budeš cítit. Najednou zjistíš, že i ty se najednou méně bojíš zmatku, že si dovoluješ zažít různé nečekané události a že se jimi už nenecháváš tolik zavalit ani se do nich nebudeš příliš "zaplétat", i když budou hodně nepříjemné.
Obrázek zmatku
Nechej své vnitřní dítě namalovat obrázek jeho zmatku. Řekni mu: "Jsem tady s tebou a podporuji tě. Všechno, co teď cítíš, je v pořádku."
Kromě nepříjemných zmatků existují i ty příjemné, někdy se ve tvém životě děje něco, co připomíná jízdu na řetízkovém kolotoči nebo na horské dráze. Najednou svět rozkvete a nabízí několik možností, několik vztahů, různé typy práce - a ty nevěříš svým očím.
Důležité je přitom neztratit hlavu. Existuje i pozitivní stres. Je stejně nepříjemný jako negativní, a někdy ještě horší. Zeptej se svého vnitřního dítěte, co si přeje.
Citová nádrž se zápornými emocemi
Namaluj svou negativní citovou nádrž
Odkud tvé negativní emoce přicházejí?
Kdo jsou dodavatelé nepříjemných pocitů? Nejsi to třeba ty sám? A ty sám způsobuješ spíše nepříjemné pocity druhým nebo jim pomáháš?
Filtry a zesilovače
Co by se stalo, kdybys dokázal nepříjemný pocit, který se snažíš přehlížet, přijmout? Jak by ti v této situaci mohl pomoci tvůj ochránce? Třeba tě napadne, jak své chování v této situaci změnit.
Podívej se také na způsoby, kterými své nepříjemné pocity sám zesiluješ. Často se stále dokola za něco peskujeme a vyčítáme si. Na scéně se objevuje náš vnitřní kritik, který nejenže umí dobře pokazit příjemné pocity, ale i prohloubit a zesílit nepříjemné. Jak to děláš ty?
Porovnání hladin našich dvou citových nádrží
Negativní emoce nám dodávají energii podobně jako pozitivní. Zatímco pozitivní nám dodávají vidinu hezkých cílů, chuť do života a potřebný nadhled, negativní obvykle vedou k rychlé akci - toto nechci! Jejich okamžitý dopad je obvykle daleko účinnější. Pozitivní a negativní emoce na nás svým způsobem působí jako náš vlastní vnitřní cukr a bič!
My sami určujeme vzájemný poměr příjemných a nepříjemných pocitů v našem životě.
Podíl negativních emocí můžeš zvýšit nejen svými skutky, ale i pouhým přemítáním o tom, co nepříjemného by se nám mohlo přihodit nebo co jsme kdy v nedávné i dávné minulosti pokazili. Pokud je naopak míra nepříjemností v našem životě navršena, hodíme často všechno za hlavu a dopřejeme si malou radost, abychom se trochu relaxovali. To je způsob, jak oscilujeme kolem obvyklé hodnoty nastavení našeho emočního termostatu. Už mi věříš?
Změna nastavení emočního termostatu
Klíčem ke změně nastavení je to, jak se náš vnitřní rodič vztahuje k našemu vnitřnímu dítěti.
Pocity, které cítíme ke svým pocitům
Vedeš své vnitřní dítě k přijetí a uzavření jeho pocitů, nebo mu je pomáháš rozdmýchávat? Podporuješ se, nebo kritizuješ? Přijímáš se, nebo nějaký svůj pocit zavrhuješ?
Přílišná tvrdost a necitlivost, nebo naopak neurčitost a nejistota tvé reakce vedou k tomu, že začínáš sám se sebou hrát divné hry. Nepříjemné pocity nás často vedou k tomu, že se jim vyhýbáme. Cítíme strach ze svého strachu, máme na sebe kvůli němu vztek nebo se za něj stydíme. Jsme schopni udělat cokoli, jen abychom se svých nepříjemných pocitů zbavili, místo abychom je prostě přijali. A ony se nám stále znovu a znovu objevují a vrací.
Tím, že něco odmítáme, ulpíváme na to stejně jistě a možná ještě pevněji, než když chceme něco zadržet. Nemůžeme část sebe škrtnout.
To nám ukazuje důležitost přijetí svých negativních pocitů. Když si je dovolíme prožít a vyjádřit, rychle se změní. Čím víc si uvědomujeme a přijímáme své negativní emoce, tím jsme šťastnější. Důležité je na nich neulpívat.
Jaký postoj zaujímáš ke svým nepříjemným pocitům?
Jak zacházíš se svými nepříjemnými pocity - se smutkem, strachem, studem, vztekem a zmatkem? Jaký máš vztah ke svému vnitřnímu dítěti, když je cítí?
Svým nepříjemným pocitům se snažíme vyhnout, protože máme strach ze zaplavení našeho vnitřního světa. Základní změna postoje k nim spočívá v podpoře vnitřního dítěte, aby dokázalo nepříjemným pocitem projít, ustát ho a vyjádřit. Aby se s ním spojilo, cítilo ho a vrátilo do reality. Důležité je vědět, že k nám naše negativní emoce patří a že nejsou větší než my. Strach, stud, pláč, hněv - to všechno můžeme cítit bez pocitu selhání. Zdravá důvěra v sebe a podpora sobě - "Jsem s tebou, ať se děje cokoli!" - vyjadřují zdravý vztah k sobě i k životu.
Láska, nebo strach - naše základní životní orientace
Můžeme světu důvěřovat a věřit, nebo je svět nebezpečný a my se před ním musíme schovávat? Toto rozhodnutí pak ovlivňuje celý náš život!
Po probuzení
Co cítíš, když otevřeš oči a přivítáš nový den? Můžeš být uvolněný, v dobré náladě a plný naděje a očekávání, ale také se můžeš trápit a být nespokojený, mít strach a depresi - je to tvoje volba, i když o tom možná ještě nevíš.
Jaký celkový postoj k životu a situacím, kterými procházíš, zaujímáš? Těšíš se na budoucnost, nebo se jí bojíš? Nakonec za tím, jak vidíme svět a svůj život, za vším, co prožíváme, je láska nebo strach. G. G. Jampolsky pro lidi, kteří hledají cestu životem, napsal jednoduchou, ale moudrou knížku Láska znamená zbavit se strachu. Můžeš prožívat radost ze života, nebo noční i denní můry, vyber si!
Neboj se pohlédnout své radosti a lásce, ale i svému strachu do očí.
Existuje v nás obojí, láska i strach. Svůj postoj k negativním emocím můžeme účinně změnit pouze tehdy, když změníme svou základní orientaci.
Je na vás, kde chcete žít -
V pekle, nebo v nebi -
Protože ať chcete žít kdekoli,
Je třeba to nejdříve vytvořit.
Není to nic hotového -
To, že si koupíte lístek a chytnete vlak,
To vše se musí vytvořit.
Láska může nastolit ráj zrovna tady a teď. (…)
Přijměte odpovědnost za peklo nebo nebe,
Ve kterém žijete.
Jakmile této odpovědnosti porozumíte,
Nevěřím, že byste ještě směřovali do pekla.
Osho
Komentáře
Okomentovat