Obejměte své vnitřní dítě II.

OBEJMĚTE SVÉ VNITŘNÍ DÍTĚ II.

3. ŠŤASTNÉ DÍTĚ

V této části se setkáš s vnitřním dítětem, které se cítí dobře a prožívá pozitivní emoce - má radost, tvoří nebo dovádí, dává nebo přijímá lásku. A také s tím, nakolik je přitom sama dokážeš přijímat a podporovat.

Kdy jsi naposledy viděla malé dítě, jak se směje? A kdy ses naposledy sama smála stejně upřímně? Nakresli svůj vlastní obrázek: Jak vypadám, když se směju?

Hezké vzpomínky

Naplánuj si týden vzpomínek na hezké chvíle ve svém životě a každý den si jednu z nich imaginárně prožij.

Dětský čas

Dopřej si dnes půlhodinu, ve které na chvíli odložíš všechny své starosti, půjdeš se projít a budeš se dívat na svět kolem sebe "dětskýma" očima. Zkus alespoň část této chvíle strávit v přírodě. Zůstaň v přít. čase a soustřeď se na to, co svými smysly vnímáš.

Věnuj půlhodinu procházce, dívej se na svět kolem sebe "dětskýma" očima. Zkus alespoň chvíli strávit v přírodě. Soustřeď se na to, co svými smysly vnímáš. Nekaz si to ničím sama. Pokud ti něco vadí, odstraň to.

Udělej něco, co tě baví a na co si nedopřeješ čas - protáhni se, proběhni se, vykoupej se ve vaně plné teplé vody, jdi si zaplavat, setkej se s někým … (Často místo toho volíme jako náhradu jídlo.)

Pozoruj malé děti při hraní na pískovišti nebo na hřišti. Se "zaujetím a trpělivostí vědce" zkoumej jejich výraz, chování a způsoby, jak si hrají sami a s druhými. Jak zapojují ostatní do hry? Jak zacházejí se svou energií? Jak jednají? A jak se při tom tváří? Napiš si, co tě zaujalo.

Setkání s vnitřním kritikem

Možná se při výše zmíněných experimentech ozval tvůj vnitřní kritik. Mohl mumlat: "Na to vůbec nemáš čas" nebo "To je ale dětinské! Dělej něco užitečnějšího!"

Jak asi vypadá tvůj vnitřní kritik? Namaluj si jeho obrázek a napiš si, co ti obvykle říká.

Pak se ho zeptej: "Mám právo na radost? Na chvilku pro sebe?

Pokud jsi zaznamenala všechny námitky vnitřního kritika, přečti si své odpovědi nahlas a pak papír roztrhej. Připomene ti to, že jde jen o hlasy, které se ozývají v tvé hlavě, a ty máš nad nimi moc. Podívej se na sebe do zrcadla a řekni: "Chci si každý den užít trochu radosti - a mám na to právo." Jak se při tom cítíš?

Citová nádrž

Úvodní experimenty měly za úkol upozornit tě na to, jak dokážeš prožívat pozitivní emoce a jaký k nim máš vztah.

Ross Campbell napsal skvělou knihu o výchově dětí Potřebuji tvou lásku. Jako pomůcku v ní používá představu citové nádrže, kterou každé dítě má a kterou naplňuje pozitivními emocemi. Říká: "Děti potřebují mít svou citovou nádrž naplněnou, jinak se začnou chovat divně."

Co my dospělí? Zmizela naše citová nádrž při dospívání do nenávratna? Kdo se dnes stará o to, abys měla dostatečnou "zásobu" hezkých zážitků?

Namaluj svou citovou nádrž

Pokud nechceš nebo neumíš prožitek namalovat, můžeš použít slova a vepsat si do nádrže seznam svých radostí. Nakolik je tvá nádrž naplněná a která její část je pro tebe nejdůležitější?

Zdroj radosti

Do tvé citové nádrže přitéká pozitivní energie z různých zdrojů. Patří k nim příjemné, radostné zážitky, radost z vlastní aktivity, "pohlazení" od druhých lidí, láska a pocit úspěchu. (Možná si kromě těchto 5 oblastí umíš představit i nějaké další.)

Podívej se na svůj předchozí obrázek a zkus jednotlivé radosti přiradit k uvedeným zdrojům. Zkus objevit vlastní zdroj. Až všechny zážitky přiřadíš, podívej se, jak silně jsou jednotlivé oblasti zastoupeny. Jsi s tím spokojená? Překvapilo tě něco? Nescházejí ti radostné zážitky z některého zdroje? Co bys potřebovala?

Dodavatelé a odběratelé radosti

Citovou nádrž můžeme obrazně vnímat jako svou "palivovou nádrž". Příliv pozitivní energie nám umožňuje žít v pozitivním naladění a využívat ji při vlastní aktivitě a zejména při jednání s druhými lidmi.

Dospělí se starají o svoji nádrž sami. Vyhledáváme situace a vztahy, které nám ji pomohou doplnit. Napiš si jména svých blízkých, kolegů, kamarádek a kamarádů na papír a seřaď je podle toho, kolik pozitivní energie ti setkání s nimi přináší. Jak to dělají? Jak jim to oplácíš?

Na druhý papír si napiš jména známých, do kterých naopak svou energii investuješ nebo kteří tě o ni připravují. Děláš to dobrovolně a ráda, nebo nedobrovolně?

Namaluj obrázek s postavičkami a jmény pomocí tlustých a barevných čar znázorni tok pozitivní energie. Nahoru si namaluj ty, od kterých radost spíše přijímáš, dolů ty, kterým ji spíše odevzdáváš. (Hodně "potrubí" bude přitom vést oběma směry.)

Jsi větším dodavatelem, nebo spotřebitelem radosti? Neutíká ti někde zbytečně moc pozitivní energie? A nevyužíváš někoho ze svých blízkých příliš? Kolik vztahů vypadá jako koloběh radosti? Vrací se ti tvá pozitivní energie, nebo s ní plýtváš?

S některými lidmi se můžeš o svůj pohled podělit. Zkus vzít vážně to, co ti řeknou - druzí nás totiž často vidí objektivněji než my sami.

Pokud nemáme naplněnou citovou nádrž, podvědomě delegujeme roli doplňovatele nejčastěji na svého partnera nebo na vlastní děti. Aniž jsme si toho vědomi, uděláme z nich dodavatele naší radosti tím, že po nich chceme, aby se k nám chovali tak, aby nás to těšilo.

Není na tom nic špatného, pokud to nezačneme považovat za jejich povinnost. Pak se může stát, že když se začnou chovat jinak, můžeme se cítit zranění a ublížení a začít se "oprávněně" bránit. Důraz je při tom spíše na naléhavosti, s níž se to říká, než na samotném obsahu. Takové chování však bere svobodu člověku. Když vyžadujeme po druhém člověku určité chování, jsme na něm závislí. Když dítě nebo partner nemají na vybranou, začne být takové chování poškozující.

Nejhorší je, když se tímto způsobem jedná s malými dětmi, které nemají možnost se bránit. Aby ve vztahu přežily, musejí se chovat "správným" způsobem. Rodiče navíc mohou reagovat dvojím způsobem. Při prvním je "správné" chování dítěte uspokojí a vztah může dál, i když pokřiveně fungovat. Horší však je, když je dítě ani "správným" chováním nepotěší a když si stejně najdou nějaký důvod, aby požadovaný výkon dítěte znehodnotili a označili ho za neuspokojivý ("No jistě, uklidila sis, ale teprve když jsem ti to třikrát řekla. Měla bys uklízet sama a ráda.") nebo nedostatečný a donekonečna zvyšují požadavky.

Na první pohled rodiče jednají dospěle, ve skutečnosti se ale na své děti obracejí jako na rodiče! Chtějí po nich totiž, aby zajistily jejich citovou spokojenost.

Dítě, které takovou výchovu zažije, se ocitá v pasti. Snaží se uspokojit potřeby svých rodičů a jeho vlastní potřeby zůstávají neuspokojené. Nějakým způsobem si znehodnotí svou citovou nádrž. Obrazně můžeme říci, že v dospělosti jeho nádrž je "prasklá".

Takoví lidé při prvních setkáních s vnitřním dítětem vidí v imaginaci dítě větší, než jsou oni sami a chtějí, aby o ně pečovalo. Tuto potřebu nevědomky přenášejí na druhé a chtějí od nich získat "svou radost". Ale jestliže je jejich citová nádrž "prasklá" a oni si neudrží svou zásobu radosti, každý jejich vztah se po určité době zákonitě zhroutí. V takovém případě je třeba postarat se nejprve o léčení. Protože se jedná o naučený způsob chování, lze ho změnit, i když to často nebývá lehké.

Když dokážeš přijmout své vnitřní dítě a jeho potřebu každodenní radosti, dokážeš přijmout také odpovědnost za naplnění jeho (čili své) citové nádrže. Máme odpovědnost za své radosti, ale často si pro ně nevytvoříme prostor, nedáme si čas, nebo se dokonce sami za tuto potřebu kritizujeme: "Prosím tě, už přece nejsi malá! Musíš se starat o jiné, důležitější věci."

Filtry a díry na tvé citové nádrži

Každý z nás pochopitelně zná nějaký způsob, kterým si umí zkazit radost a svou pozitivní energii znehodnotit:

ØKritickým pohledem předem (když budu jíst zmrzlinu, určitě mu bude bolet břicho)

ØVzpomínkami na minulost (chová se teď ke mne hezky, ale víte, co dělal před rokem?)

ØNegativní fantazií o budoucnosti (až zemřou rodiče, určitě se nedokážu o dům postarat)

Při zacházení s pozitivní energií se nám často stává, že radost sice zažijeme, ale pak ji rychle znehodnotíme, takže se získaná energie rychle ztratí. Náš vnitřní kritik v tom bývá nepřekonatelný mistr. Jakým způsobem to děláš ty? Zkus najít aspoň tři různé způsoby jeho výroků.

Kontrola hladiny nádrže

Zběsilý spěch dnešní doby nám nedává příliš mnoho času na to užít si radosti. Je třeba snažit se udělat si pro sebe každý den alespoň 20 - 30 minut, ve kterých si mohu dělat to, co opravdu chci.

Radostné dítě

Schopnost prožívat radost dokáže prozářit život, bez ní je naše žití příliš pochmurné a těžké. J. B. Enright schopnost radovat se z toho, co nás potká, bez ohledu na to, v jak těžkých podmínkách se nacházíme, považuje za jeden ze tří základních prvků zdravého přístupu k životu.

ØČisté radosti tvého života. Z čeho se dokážeš radovat? Dokážeš si radost užívat? Umíš si ji něčím pokazit?

ØMapa aktivních radostí. Práce na zahradě, procházka lesem, pobyt s přáteli, plavání, šití, meditace … Jak často je zažíváš? Napiš odpověď a zeptej se vnitřního dítěte na jeho názor. Kolik věcí, které máš ve své nádrži, vychází z tvé vlastní aktivity? Kolik jich k tobě přichází jiným způsobem?

ØMé dětské radosti. Napiš si tvé dětské radosti.

Nesplněná přání

Po jakých radostech jsi toužila, které jsi jako dítě nezažila - namaluj nebo napiš seznam.

Všechny tři mapy (seznamy) porovnej. Naše dospělé radosti se vyvinuly z oblíbených dětských nebo vznikly jako reakce na to, po čem jsme toužili a co jsme nezažili. O kterých tvých současných radostech to platí? Které se ztratily? Chceš je oživit? Zeptej se svého vnitřního dítěte, po čem z toho, co jsi dělala nebo chtěla dělat, se mu stýská? I po 20 letech se dá jít zaplavat zahrát ping-pong, koupit pistoli na vodu.

Které tvé současné radosti jsou "nové" a nemají kořeny v tvém dětství?

Dávám nebo přijímám?

Každý z nás je od přírody a díky výchově "nastaven" buď radost a pozitivní energii více vnímat ve svém okolí a přijímat ji, nebo ji naopak vlastní aktivitou vytvářet, "dělat radost druhým".

Která z těchto dimenzí je ti více vlastní? Jakým způsobem můžeš rozvíjet svou "slabší stránku"?

Tanec radosti

Vyber si 2 druhy hudby - příjemnou, uklidňující a pak radostnou, živou. Najdi si nějaké místo, kde budeš mít klid, a nikdo tě nebude pozorovat. Nejprve pusť uklidňující hudbu a nechej na ni své tělo reagovat. Nenuť se do žádných pohybů, ať tělo reaguje samo, pak je sleduj. Pak si pusť veselejší, živou hudbu a nechej své tělo tančit. Možná se objeví nějaké bloky. Nelámej je násilím, ale ani neutíkej.

Můžeš vyzkoušet i jiné varianty.

Zůstaň u způsobu, který je ti nejpříjemnější, a rozvíjej ho. Zkus najít hudbu, na kterou se ti nejlépe tančí. Vyzkoušej různé druhy hudby - včetně smutné a tragické. Jaké to je vyjadřovat své pocity tancem? Dělala jsi to už dříve, co se v tobě při tom ozývá?

Veselý strýček

Vzpomeň si na setkání s někým, kdo ti dovolil radovat se a smát a smál se a bahnil s tebou. Jestli nemáš nikoho takového, můžeš si naplánovat další řízenou imaginaci.

Tragická teta

V případě problémů si můžeš také s chutí zabědovat a zanaříkat … Možná trochu s údivem zjistíš, že i to ti může přinášet potěšení.

Rekapitulace radosti

Přítomný okamžik

Co bys teď potřebovala? A co by ti právě v tuto chvíli udělalo radost? (Jestli je to jen trochu možné, udělej to.)

Tvé kreativní dítě

Tvé dovednosti

Děti dělají cokoli, co je baví, s velikým zapálením a tvořivostí, která nás občas překvapuje. Zkus.

Jinak

Zkus se podívat na svět "jinak". Přes sklenici nebo láhev, lehni si v borovém lese na záda a pozoruje oblohu přes koruny stromů, vyzkoušej svou kreativitu při jídle, choď jinak (loudej se, hodně máchej rukama, vyzkoušej krok námořníka, ředitele, baletky, prostitutky. Vyzkoušej chození po trávě a po písku bosá, vyzkoušej si to ráno, když je rosa. Jaké to je šlápnout do louže, prohmatávat prsty u nohou bahýnko, brodit se spadaným listím? Něco bláznivého. Co třeba plavání v lese nebo na zahradě? Co si zahrát na jízdu autem nebo na motorce jako děti nebo stavět imaginární hrady z písku?

Kreativní hraní

Zkuste si něco zahrát jako malé děti. Hra na babu. Chvíli se všichni honili, pak si jedna "holčička" lehla do trávy a dívala se na oblohu, další dvě "děti" šly na houpačku, pár bloudilo osaměle prostorem. Jeden hodně uzavřený "hoch" postavil s dalšími účastníky dvě nádraží, trať a vlak se mohl vydat na cestu. Z kreativního chlapečka se náhle stala hvězda. Všichni viděli, že je to hra, i to tak brali. Každý si našel své místo a chvilku pro sebe.

Jeden z účastníků byl v mládí nešikovnější než ostatní děti a byl kvůli tomu posmíván. Dnes dostal nečekanou příležitost si toto trauma odžít.

Dovádění

Zdravé vnitřní dítě si dlouho nevystačí samo. Jen si trochu odpočine a už chce vyrazit do světa mezi ostatní a tak se z něj stává "vnější dítě". Chce se setkat s druhými, být úspěšné, získat to, co potřebuje, ale také si chce své chování užít a "nedostat za ně do čumáku". Nejvíce zábavy, radosti a uspokojení nám přináší právě dovádění.

Největší naději na úspěch má dítě "přidrzlé" a přitom veselé.

Ksichty

Stoupni si před zrcadlo a zkoušej na sebe dělat obličeje. Jaké to je stát před zrcadlem, tvářit se, vydávat nesmyslné zvuky a mávat při tom rukama jako šílenec? Jak se ti to líbí? Dopřeješ si to někdy (Jedno takové cvičení týdně pomůže snížit hrozivě vysoký krevní tlak.) Dopřeješ si to aspoň v představě?

Řeči

Vzpomeňte si na řeči vyvádějící druhé z míry, které tak skvěle ovládají puberťáci. (Například zdvořilá otázka: "No jó, helé, nejseš ty úplňéé blbééj? Tyto řeči nemusí být přímo konfrontační (i když velmi často jsou), puberťáci je vedou mezi sebou, komentují svět a panoptikum lidiček, které potkávají, i sami sebe a strašně se tím baví. Nezapomněla jsi ještě jejich řeč? Vyzkoušej si ji jako monolog před zrcadlem.

Tento přístup je někdy pěkně drsný. Existuje jemnější způsob, např. mírně pomuchlá hra se slovy, pobavené pozorování druhých lidí a povídání o nich, včetně vlídného sebeshazování a vtipného přehánění.

Přehánějte a pomlouvejte!

Přehánějte a bavte se, jak dokážete - jenom prosím neberte své řeči (ani sebe) příliš vážně.

Karneval a souboje

V hrách s druhými si můžete vyzkoušet svou "vlčí energii", dravost a bujnost, která se jinak snadno proměňuje v agresivitu. Patří sem koulování, souboj se stříkacími pistolemi, polštářová bitva, jemné polévání vodou …

Kdy naposledy sis zkoušela "změřit s někým síly" tímto způsobem? Vyzkoušej to a užij si to! (Je to lepší než v práci zarytě soupeřit s kolegyní, dělat si navzájem naschvály a kazit si život pitomostmi.)

Společné hry

Ještě zajímavější než samo dovádění jsou rolové a vztahové hry. Malé děti je dovedou hrát nekonečně dlouho a nesmírně si je užívají. Oblíbeným slůvkem je "jako". Použiješ-li "dětský pohled" na svět, můžeme jej vidět jako divadlo, ve kterém každý hrajeme určité role.

Role jsou velmi důležité k dosažení svých cílů, k uspokojení svých potřeb, pro přežití. Škola, domov jsou jevištěm zvláštní hry, ve které jsou chváleny a přijímány určité role a trestány a vymycovány role jiné.

Podpora od vnitřního rodiče

Tvůj vnitřní rodič přijímá a podporuje tvou radost, tvořivost, projevy lásky a dovádění? Vyzkoušej si následující imaginaci:

Jak přijímám svou radost a tvořivost?

Zeptej se svého vnitřního dítěte:

Jak se chovám, když máš radost nebo když si chceš hrát a dovádět?

Dovolím ti užít si to?

Smíš si vymýšlet a tvořit?

Podporuju tě při tom?

Co bys chtělo, abych dělala?

Můžeš nechat namalovat nedominantní rukou svůj obrázek nebo můžeš psát jejich dialog. Na závěr své vnitřní dítě ujisti, že je máš ráda a že mu chceš pomoci, aby mohlo zažívat radost a bylo šťastné. Může se stát, že při své imaginaci nebo dialogu zjistíš, že si někdy příjemné pocity kazíš svým vlastním přístupem. Vezmi to jako příležitost ke změně - nauč se přijímat své radostné, tvořivé a dovádějící dítě s láskou.

Otevřené srdce

Láska je hlouběji. Když ji cítíme, něco se v nás otevírá a vystupuje na povrch. Když ji dáváme najevo, přijímáme druhé takové, jací jsou, a nic za to nežádáme. Ale i my sami potřebujeme láskyplné přijetí.

V dnešním světě je zoufale málo lásky, zato spousta jejích umělých náhražek.

Láska je jako "živá voda", léčící naše zranění. Když malé děti nezažijí lásku nebo když o ni brzy přijdou, zůstává v jejich životě hluboká rána. Dítě, které lásku dostává, ji také z celého srdce vrací. Vzájemná láska vytváří hluboké pouto mezi dítětem a jeho rodiči.

Jako dospělí svá srdce často zavíráme, nebo naopak otvíráme na nevhodných místech a jsme pak zraněni. Je důležité naučit se znovu uvědomovat si své srdce a přijímat a dávat lásku. Bez ní je život vlažný.

Vnitřní rodič, kterého máme v sobě, nás často učí víc úzkosti a neúspěchu než lásce a rozvoji. Je v nás totiž obvykle daleko více obav a úzkosti, než jsme si ochotni připustit.

Léčba vnitřního dítěte je ve skutečnosti většinou "výchovou vnitřního rodiče", aby dokázal láskyplně přijmout a podpořit vnitřní dítě takové, jaké opravdu je - aby dokázal vytvářet podmínky pro jeho bezpečí a rozvoj, aby je láskyplně přijímal a podporoval. Dítě se pak svobodně projeví samo. V okamžiku, kdy se ti opravdu otevře srdce, tvůj život přestane být "vlažný" a něco v tobě "rozkvete". Moc bych ti to přál.

Setkání s milujícím rodičem

Zavři oči a uvolni se. Představ si sebe sama jako velmi malé dítě. Uvědom si, co cítíš. Nechej k sobě přijít ideálního, milujícího rodiče, takového, jakého potřebuješ. Řekni mu, co tě trápí, a poslouchej, co ti odpoví. Přijmi od něho jeho porozumění a lásku. Nepospíchej. Uvědom si, co cítíš ve svém těle. Zůstaň s ním tak dlouho, jak budeš potřebovat. Pak se pomalu vrať a namaluj obrázek vašeho setkání. Můžeš si také napsat, co ti tvůj ideální milující vnitřní rodič řekl.

Pokud byla tato imaginace příjemná, můžeš se k ní v průběhu času vracet a užívat si lásku a podporu svého ideálního vnitřního rodiče.

Šťastné dítě

Nechej své vnitřní dítě namalovat obrázek, jak vypadá, když je šťastné.

V transakční analýze se často používá pojem přirozené dítě. Přirozené dítě má radost, dovádí, tvoří a dává nebo přijímá lásku - zkrátka je šťastné. Důležitou součástí radosti i každého jiného pozitivního prožitku přitom je, že si je dovolíme prožít. Když toto dokážeš, budete se tvé vnitřní dítě a ty cítit šťastně.