Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...
Tvé verše i obrázek nemají chybu, takhle nějak si představuji vnitřní dítě... :)
OdpovědětVymazatJupí!!! Díky za komentář.
OdpovědětVymazatVtipné!
OdpovědětVymazatJe to moc hezké, UMÍŠ!
OdpovědětVymazat[3]: Děkuji. Jsem ráda, že básnička pobavila a vykouzlila úsměv na rtech. To byl záměr.
OdpovědětVymazat[4]: Děkuji. Doufám, že jste se s manželem aspoň trochu zasmáli. Všechno ok? Viděla jsem, že cesta do Prahy za vnoučátkama a kočičkama se vydařila.
OdpovědětVymazatKonečně úterní dílko, které mi ten úsměv dokázalo přivolat
OdpovědětVymazatDíky za originální zpracování tématu týdne, zařazuji do výběru na tema-tydne.blog.cz
Děkuji. Snad se touto kratičkou básní podaří vyloudit úsměv na několika tvářích.
OdpovědětVymazatHezky napsané :)
OdpovědětVymazatDěkuji za komentář.
OdpovědětVymazat