Přeskočit na hlavní obsah

Co dokáže úsměv?

Je příjemné, když se někdo na vás usmívá. Zvedne vám to náladu. Vracíte se zakabonění z práce, plni starosti a někdo na zastávce se vás s úsměvem na něco zeptá a vy hned pookřejete. Svět je hned veselejší. A nejhorší je den, ve kterém jsme se ani jednou nezasmáli. Cukají vám koutky, když si vzpomenete na nějakou veselou historku ve svém životě a také se dokážete smát, až vám praskají bránice? Pak jste na dobré cestě.

Existuje i jiný druh úsměvu, takový ten nepřirozený, který někdy vypadá jako škleb. Určitě se i vám stává, že při fotografování, když fotograf příliš dlouho zápasí se spouští a vy několik vteřin na povel sýr máte vydržet v úsměvu, se úsměv postupně mění v křeč nebo něco nepřirozeného.

Stejně tak "zbožňuji" profesionální úsměv například u HR - personalistky, která vás přijímá do zaměstnání. Nasadí si pracovní profesionální úsměv číslo 1, ústa široce rozevřena od ucha k uchu a vy ji nevěříte ani nos mezi očima. Když zůstanete jenom u toho úsměvu, je to odepsané. Jakmile sklouznete na normální pracovní pohovor a přirozenou řeč těla, včetně přirozených úsměvů, máte šanci.

Ve svém příspěvku se ale zaměřím na inteligentního živočicha, kterého zbožňuji a který se stále směje. Cením si ho, je taková veselá povaha, současně z něj mám ale respekt. Měří něco mezi 2,5 - 4 metru a dosahuje v průměru váhy 150 - 200 kg. Je skákavý, hravý, živí se hlavně rybami. Jedná se o delfína. Při komunikaci vydává zvláštní pískací zvuk. Dosahují nejvyšší rychlosti kolem 50 km/h a jsou schopni se ponořit do hloubky až 300 metrů, kde vydrží bez nadechnutí až 10 minut. Vyskočí do výšky až 5 metrů.

Kdysi před léty jsme byli v Rumunsku v aqvaparku, kde vystupovali delfíni. Hráli košíkovou s nafukovacími balonky, skákali po dvou nebo třech, ponořovali se, vyskakovali, naprosto synchronně - rozené akvabely. Nenapadlo nás nic rozumnějšího než na ně luskat prsty. Jaké bylo naše překvapení, když se nám objevili, respektive vyskočili přímo před obličej a smáli se z plných plic. Udělali salto vzad a zase se poslušně ponořili do vody. Organizátorům atrakce se to příliš nelíbilo, protože jsme jim narušovali výcvik. Při každém výskoku nad hladinu dostávali rybu a my jsme žádnou neměli. Ale navázali jsme s delfíny spojení, když jsme odcházeli, máchali ploutvemi. Hezky jsme se na ně také usmáli. Pěkné rozloučení.

V Cancunu v Mexiku měli na programu také životní zážitek.


S těmito smějícími se krasavci bylo možno vyplout na širé moře.

Syn nelenil a s těmito nádhernými chlapíky se po instruktáži vydal na výlet. Byl poučen, že jim nesmí sahat na hlavu, kde mají delfíni dýchací otvor. Instruktoři mu předvedli, kde se jich má držet, aby to neklouzalo a jak se položit na hladinu. Vyfasoval hezký bezpečnostní slušivý obleček a hurá na akci.


Všichni tři - dva delfíni a syn se s přirozeným úsměvem na rtech vydali na svou adrenalinovou plavbu. Za mnou by místo líbivého úsměvu byla hnědá skvrna. Zato BIO!!!


Komentáře

  1. Dobrý den,
    tak oplácím návštěvu a vidím, že tady je něco o mém oblíbeném zvířeti z dětství. Teď už zase o delfínech skoro nic nevím (teda mám pocit, že jejich maximální rychlost byla vyšší, ale možná mluvím jen o jiném druhu delfína)... Když jsem byl děcko, měl jsem malého plyšového delfína, na kterého jsem prostě nedal dopustit. Jednou se mu rozpáralo břicho a rodiče ho chtěli vyhodit! No to bylo... Ale dodnes je někde na půdě.
    Delfíni jsou stejně nejlepší. Dostává mě, jak dokážou komunikovat na dvou kanálech současně... nebo jak umějí tancovat (i sami od sebe, ne jen cvičené opice, teda delfíni, to až tak nežeru...). Prostě delfíni jsou nejlepší :)

    OdpovědětVymazat
  2. Úsměv je zadarmo a je skvělá věc na zlepšení nálady :)

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Děkuji za komentář. Jsem ráda, že také ujíždíte na delfínech. Já je zbožňuji a ctím pro jejich velikost, inteligenci a připadá mi, že jsou pořád vysmátí (což je pravda, prý mají nějak tak postavenou sanici, tedy čelist). Opice také můžu, ale jak které. Ještě jednou děkuji.

    OdpovědětVymazat
  4. [2]:Nikdo není tak chudý, aby nemohl darovat úsměv. To je nějaký citát. Děkuji za komentář.

    OdpovědětVymazat
  5. Usmívající se člověk je MŮJ člověk! Jak já nemám ráda zamračené lidi! Tak jsem si právě uvědomila, že bych měla také co psát na toto téma. Uvidím.

    OdpovědětVymazat
  6. Úsměv působí pozitivně na všechny. Jak na usmívajícího se, tak na obdarované. Děkuji za komentář.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ PRO VĚK 12 A VÍCE

To by člověk nevěřil, co dělá stínování a vhodná volba tužek a pastelek. Zaznamenat dynamiku a světlo je v kreslení docela problém. Musím si ještě obstarat blender pro zesvětlování a thunder pro tmavá místa na kresbě pro získání tmavého efektu. Existuje i pastelka pro plynulý přechod barev, může se hodit. Maluji zatím do sešitu, skicáky zatím nepoužívám. Začnu tehdy až si budu myslet, že kresba získá na kvalitě. Na ten pel mel co zkouším, je sešit vhodný a vleze se do něho více kreseb, i nepovedených. Papír to skousne a já budu vidět, kde se stala chyba. A prvních pár začátečnických obrázků pro dospívající mládež a starší: Obr. 1: Dívka, panda Obr. 2: Dívka s deštníkem Obr. 3: Dívka s flétnou Obr. 4: Chlapec, země, skála Obr. 5: Kříž s andělskými křídly Obr. 6: Matka s dítětem Obr. 7: Dvě slečny a Ježíš Obr. 8: Most s krajinou Obr. 9: Silnice s alejí Obr. 10: Oslava kostlivce Obr. 11: Pistole, hlava koně Obr. 12: Tygr Tak to je vzorek mých prvních...

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

OD PODZIMNÍ DOVOLENÉ K VÁNOČNÍ ZDRAVICI

Od poloviny září jsme ještě proskakovali vlny ve Středozemním moři v Turecku. Minimalistický pokojík v hotelu Sun Beach Park v malebném městečku Side, tentokrát bez balkónu, nám poskytoval tento výhled. Obr. 1: Pohled ze Sun Beach Park V přízemí byla dostatečně velká recepce, obývaná i zvířecími hlídači, kteří byli na každém kroku – kočky. Obr. 2: Kočka z recepce Když turisté odešli a písečné pláže zely prázdnotou, hlídala na vyhlídce kočka. Bystrým okem kontrolovala, zda neuvidí něco k snědku, nebo sledovala dění kolem.  Obr.: 3: Kočka u moře Cestou k Apolonovu chrámu jsme potkali v podvečerních hodinách kočku a ježka. Chtěli jsme zachytit jejich hrátky, ale jakmile jsme se přiblížili s fotoaparátem, ježek se schoulil do klubíčka.                                 ...