Přeskočit na hlavní obsah

POVELIKONOČNÍ

Tak už se mně nějak nechce sledovat každý večer v 19,00 hodin sedmilháře, jak říkám Televizním novinám kdekoliv, nejen na ČT 1.

Hlásím: „Po velikonocích bude klid. Nic zvláštního se dít nebude.“

Zapnu zprávy a aby člověk neměl dojem, že se nic neděje, hlasatelé oznamují odchod ministra zdravotnictví.

Na mysli mi vytane přísloví: Dva se perou, třetí se směje. V upravené podobě: Dva se smějí (premiér a prezident) a třetí se má dobře (Covid). Jen hostitelé neví, zda se mají smát nebo plakat.

Hlavně ZDRAVÍ!!!



 

Komentáře

  1. Lépe je upravit přísloví: Psi štěkají, ale karavana jde dál.
    PES štěká, ale kovid jde dál.
    I když PES prý už je zrušen.
    Kdo bude jmenován rasem čili pohodným vulgo antouškem?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rasem by mohl být zrušený pes buldog má rád děti, tak raději rotvajler válečné plemeno, ale nouzový stav skončil ...

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Co přišel Covid přestala jsem se dívat na zprávy a později i na ostatní program a na televizi vlastně už jen utírám prach.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přemýšlel jsem, kde se ten prach pořád bere, a mám teorii, že mnozí lžou, až se jim od huby práší :-).

      Vymazat
    2. Teď už to vysvětluje ... 😊

      Vymazat
  4. Odpovědi
    1. Dnes jsme si dali pravé plechovkové - ležák. Přišlo k duhu. 😉

      Vymazat
  5. Ministři se střídají, ale příroda si dělá co chce

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento poslední je velice vstřícný k politikům i k viru.

      Vymazat
  6. Jak na válečné frontě, situace se mění každou minutou.

    OdpovědětVymazat
  7. Myslím, že se má dobře i premiér, i president i další sběrači funkcí v politice, neboť koryta jsou pořád ještě plná....

    OdpovědětVymazat
  8. Týhle hnusný lahůdky se hned tak nezbavíme, i když je to smutný, musíme se prostě nějak s tím naučit žít. A místo, aby nás to naučilo pokoře k životu, vidíme to šílený kino, co se děje kolem nás.
    Můžeme tedy ještě doufat v zázrak, že to snad samo zmizí, ale to je asi tak všechno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budeme se muset naučit s tím žít a bohužel se také nějak srovnat s naší politickou scénou. Tady už není nikdo normální ...

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

OČNÍ ZÁŠKUBY

Když se oko zblázní Přichází to docela náhle a trvá většinou několik minut: oční škubnutí. Ačkoliv je to jen nepatrný pohyb, může dost znervóznit. Uvádíme přehled příčin a příznaků - a vysvětlíme, jak se záškubům oka vyhnout. Foto: Susann Städter/photocase.de Náhle se víčko začne chvět. Co za tím vězí a co se s tím dá dělat? Že se naše oči na pár sekund zdánlivě jakoby samy od sebe nakrátko zavřou a zase otevřou, víme. Zavření a otevření oka, mrkání, zajišťuje stabilní slzný film a my jsme na to tak zvyklí, že ho někdy vědomě nevnímáme. Oční víčko však někdy rychle a nekontrolovatelně kmitá a škubá, což může vést k nejistotě. Záškuby očí: Varovný signál těla Napřed dobrou zprávu: I když výsledky vyhledávání na Googlu naznačují něco jiného - u většiny lidí za záškuby nejsou žádné nádory nebo nevyléčitelná nervová onemocnění, ale neškodné příčiny. Otravné škubání je však signálem našeho těla, že je něco špatně. A naslouchat vlastnímu tělu se vždy vyplatí. Příčin, proč oko má záškuby, je

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn