Přeskočit na hlavní obsah

MUŽ JAKO KUPLÍŘ SVÉ ŽENY


Jelikož chci vyprávět nové příběhy, protože dobrodružství se odehrává na různých místech a různými způsoby, nesmím zakrýt skutečnost, že nedávno tam byl pohledný rytíř z Burgundska, který žil v krásném, opevněném zámku, dobře vybaveném muži a dělostřelectvem a který se zamiloval do dámy svého domu, pravděpodobně do první dámy po jeho manželce. A láska se ho zmocnila tak silně, že bez ní nedokázal žít, stále s ní mluvil, byl vždy za ní, zkrátka bez ní nikdy neměl šťastný den, tak mocně se ho zmocnila jeho láska k ní.

Slečna, dobrá a moudrá, si chtěla uchovat svou čest, kterou si držela tak vysoko jako jeho samotná duše, chtěla také zachovat loajalitu, kterou dlužila své paní a přestože by si to rád přál, nevyslyšela svého pána. A pokud by byla někdy nucena mu naslouchat, Bůh ví, že by dostal tvrdou odpověď, vyčetla by mu jeho šílený podnik a velkou podlost jeho srdce, a navíc, pokud by pokračoval v pronásledování, vyhrožovala by, že to sdělí jeho paní.

Kdykoli se s ním setkala, nebo vyslovila jakoukoli hrozbu, nechtěl se vzdát svého podnikání, nýbrž sledoval ji dál a dál a zahnal to tak daleko, že hodná dívka byla nucena o tom přesně zpravit jeho paní.

Když se dáma dozvěděla o novém milostném vztahu váženého pána, byla z toho, aniž by to projevila, velmi nespokojená, ale nic mu neřekla, raději přišla s následujícím prostředkem. Poučila svou dámu, poprvé, kdy laskavý pán znovu navzdory všem odmítnutím, která doposud zažil, požádá o její přízeň, aby pro něj uspořádala schůzku na následující den, kdy bude s ním v jeho pokoji a bude se nacházet v jeho loži.

„A pokud přijme schůzku," řekla paní, „zaujmu tvé místo a zbytek udělám já!" 
Z poslušnosti ke své paní s tím souhlasila. 

Nedlouho poté se vážený pán vrátil ke svému podnikání, a pokud už docela slušně lhal, pokusil se ji ještě více ujistit o své lásce, a kdyby ho někdo v tuto hodinu slyšel, slyšel by, že by raději zemřel, než by chtěl žít v tomto světě bez brzké pomoci.

Jak by měl člověk příběh ještě natáhnout? Slečna byla dobře informována a poučena svou paní a smluvila si s dobrým pánem schůzku na nadcházející den. Byl tak spokojený, že mu srdce poskočilo radostí a pomyslel si pro sebe, že bude na schůzce jejím manželem.

V den ozbrojených sil ho přišel navštívit ušlechtilý rytíř, soused milostivého pána a jeho nejvěrnější přítel, a byl jím velmi přátelsky a srdečně přivítán. Madam udělala totéž a celý dům se mu snažil velmi zalíbit, protože bylo dobře známo, že to bylo v souladu s přáním milostivého pána a madam.

Po přátelském uvítání, večeři a banketu řekli dva dobří rytíři madam a jejich ženám dobrou noc, když se hodina naklonila. Hovořili o mnoha různých věcech a mimo jiné se neznámý rytíř zeptal pána, zda není v jeho vesnici kráska, která by se mohla odvázat. Protože zbožnost, která se ho až do této hodiny držela, po těchto dobrých jídlech a krásném čase spadla.

Milostivý pán, který před ním nechtěl nic skrývat kvůli své velké lásce k němu, mu řekl, že má této noci dostaveníčko. Bude spát se svou komornou, ale že by byl rád, kdyby s ní chvíli byl. Poté by velmi jemně vstal a vyhledal ho, aby mohl vykonat zbytek.

Cizí rytíř poděkoval svému kamarádovi a Bůh ví, že po této hodině musel toužit. Hostitel se s ním rozloučil a stáhl se do své komory se šaty, jak bylo zvykem, aby se svlékl.

Nyní musíte vědět, že zatímco si rytíři povídali, ležela madam v posteli, kde měl milostivý pán najít svou komornou, a tam čekala, co jí Bůh pošle.

Pán úmyslně strávil spoustu času svlékáním; myslel si, že madam už, jak často předtím, usnula, protože šla spát první. Pán propustil svého komorníka a šel ve svém dlouhém rouchu do postele, kde na něj čekala madam, zatímco si myslel, že tam najde někoho jiného; a velmi tiše si svlékl šaty a lehl si do postele. A protože svíčka zhasla a madam neřekla ani slovo, myslel si, že má svou služebnou.

Brzy nato si vykonal své povinnosti tak důkladně, že opakování třikrát nebo čtyřikrát mu vůbec nevadilo. Madam takovou důkladností byla velmi potěšena, ale brzy nato usnula v domnění, že je to všechno.

Když vážený pán ulehčeně viděl, že madam spí, vzpomněl si na svůj slib, vstal a velmi lehce šel ke svému kamarádovi, který čekal jen na tuhle hodinu, kdy mohl vyrazit do boje. Řekl mu, že by měl jít zaujmout jeho místo, ale neřekl ani slovo a vrátil se, když všechno dobře obstaral a měl veškeré potěšení.

 Druhý, ostražitější než krysa a rychlejší než chrt, se vydal, šel a lehl si vedle madam, aniž by o tom něco věděla. A když si byl zcela jistý svou věcí, učinil to, o co se vážený pán už dobře postaral, ve spěchu ještě lépe, čímž nebyla madam ani trochu překvapena, která po této milé zábavě, na kterou si nemohla stěžovat, znovu usnula. A dobrý rytíř ji opustil a vrátil se k milostivému pánovi, který, stejně jako předtím, si lehl vedle madam a znovu se odebral na bojiště. Toto nové cvičení se mu velmi zalíbilo.

Takže hodiny ubíhaly, chvíle spánku, chvíle zaměstnávání se jinými věcmi, až se objevil den. A když se otočil a myslel si, že upírá své oči na komornou, uviděl a poznal paní, která mu okamžitě řekla: „Jste opravdu zpustlý ničema, odporný, zlý, hanebný člověk, který věří, že má komornou a který mě tak přehnaně objímá, aby uspokojil tvou bezuzdnou žádostivost! Díky Bohu, že jste byl sveden z cesty, protože nikdo jiný než já nedostane to, co musí být v tuto chvíli moje!“

Že byl dobrý rytíř ohromen a naštvaný, když se uviděl v této pozici, není divu. A když promluvil, řekl: „Milá přítelkyně, nemohu před Vámi skrýt své bláznivé počínání, kterého je mi velmi líto, že jsem se k němu někdy uchýlil, a proto Vás prosím, abyste byla spokojená a už na to nemyslela!“ Neboť po dobu mého života by se to nemělo již nikdy opakovat, to Vám opravdu slibuji. A abyste o tom neměla příležitost přemýšlet, chci se rozloučit s komornou, která ve mně probudila žádostivost proti Vám takto zhřešit!“

Protože byla madam velmi ráda, že zažila dobrodružství té noci, a ne její komorná, a že viděla upřímné pokání milostivého pána, dala se docela snadno uspokojit, ale ne bez velkých řečí a představ. Nakonec bylo vše v pořádku a pán s taškou plnou novinek šel poté, co vstal, ke svému kamarádovi, kterému podrobně vyprávěl své dobrodružství a kterého požádal o dvě věci: zaprvé, že by měl být tak dobrý a pomlčet o tomto tajemství a trapném dobrodružství, a pak by nikdy neměl přijít na místo, kde dlí jeho žena.

Druhý, zarmoucený tímto zlým dobrodružstvím, utěšil rytíře podle svých nejlepších schopností, slíbil mu, že splní jeho rozumné přání, poté nasedl na koně a odjel pryč. Komorná, která za nešťastnou nehodu nenesla žádnou vinu, byla potrestána tím, že se s ní rozloučili. Ctihodný pán a madam žili ještě dlouho spolu, aniž by kdy zjistila, že měla něco společného s neznámým rytířem.

Zdroj:

Autor neznámý: Der Mann als Kuppler seiner Frau

Překlad: Mirijam      

    

  

 

  

  


  

Komentáře

  1. Inu, všichni byli spokojeni, jen komorná byla za svou ctnost a věrnost své paní po zásluze potrestána. A tak je to tu se vším :-).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Čiň člověku dobře, peklem se ti odmění. 😉

      Smazat
  2. Dnešní první dáma je takového dobrodružství ušetřena.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dnešní první dáma nemá svého rytíře, ctihodného gentlemana.
      Kalousek se stáhl do ústraní, možná si sype popel na hlavu. 😀

      Smazat
  3. Zato Kalous ušatý je poměrně dost rozšířený.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že to není naklonovaný Kalousek. Sova je moudrá.

      Smazat
    2. V těchto chvílích jsou muži jako psi, jeden se diví, co dokáží vymýšlet a dělat, jen aby se dostali k vytouženému cíli :)

      Smazat
    3. Jen doufám, že to nejsou soudobí muži. Ti mají určitě jiné finty. 😀

      Smazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Der Untersberg

Untersberg nebo Wunderberg leží na jednu malou německou míli od města Salcburk na nepodloženém mechu, kde kdysi stálo hlavní město Helfenburg. Hora je uvnitř úplně vyhloubená a vybavená paláci, kostely, kláštery, zahradami a zlatými a stříbrnými prameny. Malí mužíci si tam schovávají poklady a často o půlnoci putují do Salcburku, aby tam konali bohoslužby. Kromě dalších knížecích a vážených pánů sedí ve Wunderbergu císař Karel se zlatou korunou na hlavě a žezlem v ruce. Byl zakouzlen na velkém Walserfeldu [1] , ale zachoval si zcela své vzezření, jaké měl na tomto světě. Jeho vousy zšedly a byly dlouhé a zcela zakrývaly zlatý pás na hrudi jeho oděvu. O svátcích a zvláštních dnech jsou vousy rozděleny na dvě části, jedna leží napravo, druhá nalevo a jsou omotány vzácnou perleťovou stuhou. Císař má ostrou a hlubokou tvář a projevuje se přátelsky a společensky ke všem podřízeným, kteří s ním chodí sem a tam po krásné louce. Proč se tam zdržuje a co tam dělá, nikdo neví a je to přikryto Bo

Až zemřu

  Až zemřu, Láska, pokud je to tento krutý odchod,   nemůže pod tíhou takové bolesti ukončit můj život?   Jakkoli si představuji, co říct tímto posledním pohledem, vidím pomalý a pozdní odchod, tak zanícené povzdechy, jak ve mně může zůstat duše a smysly?   Pokud nenávidím říkat ta poslední slova v takovém zapálení, neztratila jsem srdce a nemohla jsem zemřít, kdy někdy znovu vystoupím ze života?   Opustím ho, krutého mučedníka, nevydržím ta muka, vidím se zbavena života, tak daleko od něj a přece žiji, žije! Foto google: Veronica Gambara Báseň Až zemřu od italské básnířky, státnice a významné političky Veronicy Gambary (1485 – 1550) volně přeložila z italštiny do češtiny Mirijam          

ROZLOUČENÍ S BLOGEM

„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka Švejkovi, který když před léty opustil vojenskou službu, byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba. „Tak nám odstřelili blog,“ ozval se znovu Švejk. „To máme pěkné léto,“ navázala Mirijam na vážný rozhovor. „Stojí to všechno za hovno,“ odvětil posté prý um, který si říkal Stuprum. „To nám to na blogu pěkně vyvedli,“ se slabou nadějí v hlase se ozvala Pade. „Na jakém? Kde? Na blogu.cz? Tam se perou už dlouho každý den s technickými problémy,“ doplnil kulaťoučký Pablo. „To ví celá Praha.“ „Zařízli ho jako kuře, pane hostinský. Odstřelili ho. Co tomu říkáte?“ pokračoval v rozhovoru Pablo a nalil si novou sklenku vína. „Já vím, proč mám raději kocůry,“ pomyslel si smutně. „Já se do takových věcí nepletu, s tím ať mi každý políbí pr…l,“ odpověděl ještě slušně Stuprum, zapaluje si dýmku. „Dneska se do toho míchat, to by mohlo každému člověkovi zlomit vaz. A nějaká blogerská politika, to pro nás nic není,