Od toho dne jsem začal zírat na malého doktora Grobiána, s orlím nosem, rameny vrátného, který byl stlačen pod obrovskou tubou a zabalen v obrovské hedvábné kravatě. A protože vrčení vyvolává vrčení, i Franzon se naučil mě znát a zírat na mě pokaždé, když mě potkal náhodně v domě nebo v hale domu. Také měl své špiony a někdo mu musel říci o mých sonetech a mých flétnách.
Drze se zastavil, aby se na mě podíval, s rukama za zády, kterými velký rákos mával, a těma černýma očima se mi zdálo, že mi říká: „Holobrádku, nováčku, já vím všechno a mohu ti zatnout tipec.“ Tehdy to byl pohledný mladý muž s jemným vousem: a dokonce i ten malý vous mohl být interpretován jako podvratná myšlenka. Mluvím o dobách Němců.
Když jsem se dostal mezi žárlivého manžela a vrčícího přítele domu, to nejmenší, co jsem mohl udělat, bylo být opatrný, dát flétnu zpět do pouzdra, obětovat nějaký sonet, z dálky litovat chudáka ženu, která spadla jako jehně do drápů dobrého a hloupého medvěda a chytrého a hladového vlka.
A věci by nějakou dobu pokračovaly a možná by nějakým způsobem skončily mírem a nudou, kdyby najednou nebyl slavný Franzon odsouzen k převzetí nemocnice pro pracující ženy v Benátkách, kanceláře, která nesla hodnost dvorního lékaře a titul rytíře Železné koruny. Taková maličkost!
Toto jmenování, které lichotilo nespoutaným ambicím a chamtivosti dobrého gynekologa, mohlo být pro paní Ninu skutečným vysvobozením.
Ale chudák nepočítala s vlkem. Franzon nebyl muž, který by se příliš snadno vzdal vášně a pohodlí, a to ani pro čest Železné koruny. Napsal svému příteli z Benátek, že v účetnictví této delegace byla pěkná kombinace, volné místo s určitou výhodou peněz, které by mohl doporučit vlivným lidem: a pak se vrátil k psaní, že vzduch lagun je klidnější, více naložený solí, byl vyroben speciálně pro dušnost; neztrácel čas, okamžitě předal otázku po delegátu: o zbytek se postaral ....
Vlk chtěl mít ovci poblíž ....
Přesně tak. Chudinka Nina, která toho kletby už měla dost, využila veškerý svůj vliv na svého manžela, aby mu zabránila ve stěhování a ukázal mu, že v Padově je jim dobře, že tam mají přátele a příbuzné, krásný dům, všechno nejlepší pohodlí, zatímco stěhování je zmatek, škody, nekonečné mrzutosti. Tolik se modlila, tolik hladila šedou bradku svého Malgoniho, že on, jehož jedna část už byla líná a byl nepřítelem vřavy, nakonec poděkoval svému vzdálenému příteli a řekl ne. Tato odpověď jen vyostřila touhu proslulého gynekologa a vyvolala zášť a hněv. Vrátil se k psaní; ale když viděl, že plýtvá inkoustem a že Malgoni byl rozhodnut se nestěhovat, začal v duši svého přítele vyvolávat nějaké podezření. Nechal ho pochopit, že Nina měla nějaký důvod neopustit Padovu, veselé město plné studentů a vyčerpaných šéfů; miluje sonety a flétny ...
Trefa do černého!
Třikrát trefa do černého! Manžel snadno chytil podezření, otevřel oči, pozoroval, co bylo skryto, a je možné, že na první pohled zachytil nějaké znamení. Ale nechtěl dělat scény ze strachu ze skandálu. Jednoho večera oznámil Nině, že přijal práci: ať se připraví na úklid domu a odjezd do Benátek.
Ubohá žena, která právě začínala dýchat a užívat si svobody, chycená ve špatném okamžiku, prohlásila Malgonimu, že do Benátek nepojede.
„Aha! Nechceš přijet?“ zvolal žárlivý starý muž ironickým hlasem: a protože jeho vzdálený přítel byl v těch dobách tak dobrotivý a poslal mu celou sbírku mých nevinných sonetů, ve kterých se jméno Niny často objevovalo s rýmem božská, vyzbrojen těmito dokumenty, vrhl se na ubohou ženu a začal ji bít.
„Vím všechno, nestydo! Vím všechno, ošklivá zrádkyně, bezcitná a bez lásky. A miluješ se, zatímco tvůj manžel je nemocný, téměř umírá a ty zapomeneš na dobro, které jsem ti udělal, ty ošklivá služebníce?“
A protože ji nepřestával bít kouskem pravítka po rameni a po hlavě, díky výkřikům té ubohé ženy se dům probudil, otevřelo se několik oken, objevila se světla a všichni užasle sledovali předstaení zdola i shora.
Nina, která nerozuměla dobře tomu, kdo takto vydráždil jejího pána, se pokusila uniknout ze dveří na balkón; a tehdy ten podrážděný stařík, který si myslel, že chce utéct z domova, jí zablokoval cestu, popadl ji za vlasy a rozkřikl se jako orel.
Bylo toho teď příliš mnoho, dokonce i pro mne jako pro nováčka. Vyběhl jsem nahoru a padl na toho zoufalce, který se ke mně otočil; pak nevím, co se stalo.
Zdá se, že emoce byly pro nemocného starého muže příliš silné, nebo že násilné sevření srdce společně udusilo žluč, krev a život.
Padl jako pytel, obklopili ho, odnesli na postel a téže noci zemřel. Chudák Nina pojala nekonečný strach, protože si téměř představovala, že ho zabila.
Dva dny po těchto událostech přiběhli někteří kamarádi do mého domu, aby mě informovali, že zatkli Branchettiho, ředitele Trovatore, a že policie po mě pátrá. Nebylo třeba na ni čekat.
Stráže vstoupily do mého domu a zabavily papíry, oblečení a flétnu. Padova už pro mě nebyla dobrým a bezpečným místem. Na nic jsem nečekal a téže noci jsem se vydal na hraniční silnici.
Byla to také Franzonova intrika?
A hit na závěr! Díky vynalézavosti, kterou mu příroda poskytla, dokázal demonstrovat ústřední benátské policii, že se v Padově spikli proti zavedenému řádu a že parta mazzinských[1] mladíků v duchu trubadúrských konvencí chválila Itálii pod alegorickým jménem Nina.
Jaký talent! Nemohl se duchem pomstít více. A jak to skončilo?
Nakonec, když Malgoni zemřel a opustil tento svět, šest měsíců po pohřbu tu byl hezký chlapec. Chudák Nina. Stále se nabízelo odejít do Benátek a usadit se v domě svého nového pána a tyrana. O nějaký čas později i on zjistil, že je vhodné si vzít vdovu do domu, tu dobračku, kterou Malgoni nechal ve své závěti. Paní Nina musela zemřít nějakou dobu předtím, než Italové vstoupili do Benátek.
Pěkný příběh! A Franzon?
Franzon zdravý, robustní, živý jako ryba, od vítězství k vítězství, se dnes stal polovičním příkladem evropské vědy. Říká se, že první příležitost z něj musí udělat senátora.
Je to přirozené! Už to nejsou časy Němců.
Takhle to dopadá, když upadnete do ténat velkých mužů a velké politiky!
Obrázek senátora je převzatý z volně dostupné Pixabay. S příběhem dotyčný senátor nemá co do činění.
Emilio de Marchi: VECCHIE STORIE
Překlad a doslov: Mirijam
[1] Přívrženci Giuseppe Mazziniho. Myšlenky a politické kroky G. Mazziniho rozhodujícím způsobem přispěly ke zrodu italského unitárního státu.
Mlátil ji pravítkem. Malgoni by geometr?
OdpovědětVymazatŠpatný geodet. Měřil, jak veliká je vzdálenost od věrnosti k nevěře. 😊
VymazatA v čase korony by měřil doporučenou vzdálenost, že ?😎
VymazatPěkný příběh, kdy všichni zúčastnění předčasně chcípají.
OdpovědětVymazat