HRAD VEVEŘÍ

Jeden z nejrozsáhlejších hradních areálů v České republice vznikal postupně během téměř osmisetleté historie. Původně zřejmě malý lovecký hrádek či pouze dvorec moravských markrabat je v pramenech poprvé připomínán roku 1213. Veveří jako opravdový kamenný hrad vzniká pravděpodobně až před polovinou 13. století. Mimo jiné jako místo královského dohledu nad osídlováním území vzhůru proti toku řeky Svratky.

Pouhých 20 kilometrů severozápadně od centra města Brna, nad zákrutem řeky Svratky tam, kde se do ní vlévá potok Veverka, stojí na rozsáhlém skalním ostrohu donedávna jeden z nejvíce poškozených a zanedbaných hradů na Moravě - Státní hrad Veveří. Dlouho opuštěný, několikrát bezohledně adaptovaný, sevřený v ošklivém betonovém krunýři, který z něj doslova rve kusy zděného těla, se slepýma očima rozbitých oken a nalomenou páteří a pochroumanými žebry propadlých střech. To byla na konci 20. století podoba kdysi slavné královské pevnosti, residence moravských markrabat i pozdějšího hrdého centra jednoho z největších moravských panských velkostatků. Nepovedenými opravami a dlouhodobým zanedbáním poškozená stavba se na počátku 21. století stala už jen němou výčitkou těm, kteří jsou zodpovědní za to, kam až musel klesnout kdysi slavný hrad, kamenný ochránce „v zádech “ města Brna.

Velmi výrazně byl hrad - v podstatě do dnešního rozsahu – rozšířen po polovině 14. století za vlády moravského markraběte Jana Jindřicha (mladšího bratra císaře Karla IV.), který z Veveří učinil jedno ze svých hlavních sídel.

Markrabě Jošt, nejstarší syn Jana Jindřich a jeho manželky Markéty Opavské, se narodil roku 1351 v Brně. Přestože o jeho dětství není nic známo, je možné, že část mládí strávil na pražském dvoře svého strýce Karla IV., což patrně přispělo k jeho mimořádnému vzdělání i kulturním zájmům. Italskými prameny označovaný „nejmoudřejší Němec“ udržoval kontakty s florentským humanistou Colucciem Salutatim. Známý byl také jeho zájem o antickou literaturu a v pramenech je možné zachytit i zmínky o Joštově osobní knihovně. V letech 1381 – 1387 pracoval na Joštově sídelním hradě Špilberku a pravděpodobně i na dalších církevních projektech Jindřich Parléř z Gmündu. Kontakty s pražským uměleckým prostředím, s nímž se markrabě opakovaně setkával, dokládá zejména jeho monumentální Pieta z kostela svatého Tomáše. Navzdory politickým úspěchům, žádná z ambiciózních vladařských koncepcí Joštův život nepřežila. Jošt Lucemburský tak zůstává zejména historickou kuriozitou – posledním na Moravě sídlícím markrabětem, vládnoucím z Brna nejen Moravě, ale pár měsíců i celé Říši. Takto je to zapsáno v Památné knize olomoucké.

Madona z Veveří, přední dílo období vlády Karla IV. v českých zemích, patří k nejvýznamnějším památkám lucemburské epochy na Moravě. Obraz Madony s dítětem drženým na pravém boku, vycházející ze starších byzantsko-italských předloh, například typu Dexiokratusa, je tradičně spojován s dílnou velkého středověkého Mistra vyšebrodského oltáře, pracujícího ve 40. a 50. letech na pražském dvoře císaře Karla IV. Ke vzniku Madony z Veveří v okruhu císařského dvora orientovaného na vytříbenou francouzskou kulturu poukazuje i motiv korunované madony typický pro francouzské prostředí té doby – korunka a čelenka ji představují současně jako Královnu nebes a Kristovu nevěstu. Je pravděpodobné, že objednavatelem mariánského milostného obrazu, obdařeného mimořádně působivou atmosférou, mohl být sám markrabě Jan Jindřich, případně že obraz obdržel jako dar od svého bratra císaře Karla IV.

 

Hrála nám při občerstvení nějaká pro mne „no name“ country kapela. Hráli pěkně, ale čekala nás ještě 10 km túra kolem Brněnské přehrady, tak jsme to v nejlepším zabalily.

 

Pěkný srpnový výlet v polovině srpna se vydařil. Počasí přálo, sluníčko svítilo. Byla jsem překvapena, jak byl hrad docela pěkně zrekonstruován, a to ještě není všem dnům konec. Před lety, když jsem hrad navštívila, nebylo tam nic k vidění a hrad byl opravdu ve zpustošeném stavu. Povídali nám něco tenkrát, že hrad byl prodán za 1,- Kč a byl přeměněn ve vysokoškolskou studentskou kolej. Teď přece jen slouží svému účelu. V předhradí se pořádají koncerty a hrad jako památku navštíví celkem velké množství lidí, protože je dobře situován v blízkosti přehrady, kde za parných dnů je možné se osvěžit. Ale o Brněnské přehradě příště.

Mirijam