26. dubna 2020
Pařížský zlatník nedávno udělal velikou objednávku materiálu, aby
mohl zhotovit nějaká díla svého řemesla u příležitosti festivalu v
Lindtu a Antverpách. Jednoho dne ukázal vozka, který toto zboží doručil,
že zlatníkův spěch byl tak velký, že přivezl o dvě auta více než v
předchozí dny; ještě nebyl v Paříži se svým posledním vozem, když se
brána za ním zavřela. Zlatník ho vřele přivítal a přijal a poté, co
vyložil náklad a přivedl své koně do stáje, měl si dát příjemnou večeři.
Všichni se bavili a jídlo nebralo konce a všichni byli pořádně opilí.
Když
se společnost pořádně najedla, zvon udeřil dvanáctou hodinu. Všichni se
velmi podivovali, když zjistili, jak rychle čas u tohoto jídla uběhl.
Všichni děkovali Bohu, všem se již klíčily oči a toužili po posteli. Ale
protože už bylo pozdě, vyzval zlatník svého vozku, aby u něho
přenocoval. Obával se střetnutí se stráží, která by ho uvěznila, kdyby
ho v tu hodinu našla. V tuto dobu pro zlatníka pracovalo tolik lidí, že
byl nucen uložit vozku do postele u sebe a své ženy. A protože byl
chytrý a nebyl podezíravý, nechal svou ženu ležet mezi sebou a vozkou.
Musím
vám říci, že to nebylo bez řečí, protože dobrý vozka odmítal toto
ubytování ze všech sil a chtěl spát pod lavicí nebo chtěl spát mocí
mermo ve stodole; ale musel se podřídit zlatníkovi. Poté, co se svlékl,
ležel v posteli, kde, jak jsem řekl, zlatník a jeho žena už leželi. Když
si žena všimla, že se k ní vozka kvůli chladu a úzké posteli přiblížil,
brzy se přitáhla ke svému manželovi a místo toho, aby ležela na
polštáři, položila hlavu na jeho hruď a její velký zadek spočinul ve
vozkově klíně. Netrvalo dlouho a zlatník a jeho manželka spali a
nepředstírali; ale náš vozka, i když unavený a upracovaný, nepomýšlel na
spánek.
Protože se hříbě zahřeje, když si ho
klisna všimne, narovná se a zvedne se, stejně tak učinilo hříbě a zvedlo
hlavu k zlatníkově ženě, která ležela tak blízko něho. A vozka viděl,
že je přinucen být těsně u ní, a zůstal tak dlouho, aniž by se žena
probudila; spíše se zdálo, že spí zdravě.
Muž
by si toho ani nevšiml, kdyby hlava jeho manželky neklesla na jeho hruď a
tlak a touha něčeho tvrdého s ním tak mocně zatřásla, že se okamžitě
probudil.
Myslel si, že jeho žena sní, ale to
trvalo příliš dlouho, a když uslyšel, jak se vozka pohybuje a těžce
dýchá, zvedl ruku velmi jemně a zase ji spustil. K jeho škodě a ve své
oboře nalezl vozkův nástroj lásky, s čímž, zejména kvůli jeho manželce,
nebyl velmi spokojen. Proto spěšně vyjel na vozku a řekl mu: "Co to
děláte, vy hanebný ťulpasi? Vy jste se, můj věrný oddaný asi zbláznil,
co děláte mé ženě. Už to nedělejte, žádám Vás. Kdyby se při Boží smrti
probudila, když by váš nástroj byl takhle u ní, nevím, co by Vám
udělala. Jsem pevně přesvědčen, protože ji dobře znám, poškrábala by Vám
obličej a rukama vyrvala Vaše oči z hlavy. Vy nevíte, jak umí zuřit a
že ji nic nemůže naštvat víc, než co jste udělal."
Vozka
se krátce omluvil, vůbec na to nepomyslel; a když nastal den, zvedl se,
popřál svému hostiteli a hostitelce dobrý den, rozloučil se a odjel
svým vozem.
Dokážete si představit, že kdyby si
dobrá žena všimla vozkova činu, nadávala by mu jistě mnohem víc, než
řekl její manžel. Přestože vozka později vyprávěl příběh, jak jste
slyšeli, a tvrdil, že nespala, nechci tomu uvěřit a nemohu tuto zprávu
schválit.
Při
nedostatku místa by trochu podezíravosti neškodilo. Už z důvodů
bezpečnosti. Lépe když žena spí na kraji lože. Ledaže měl manžel strach,
aby nespadla z postele.
Zdroj:
Neznámý francouzský autor: Der Fuhrmann im Hintertreffen (z díla Die Hundert neuen Novellen)
Překlad a doslov: Mirijam
Komentáře
Okomentovat