3. června 2020
[23]: Jsem ráda, že se líbila.
Cítím za sebou
tajemné kroky.
Ohlédnu se,
vidím prázdné roky.
Dívám se
dopředu
a říci
nesvedu
jak ráda jsem,
žes můj stín
a chápeš,
že na duši
mám splín.
Jak tajemné,
když stojíš u dveří,
s úsměvem
kýváš hlavou,
lidé nevěří.
Jsi bolest,
co mě provází,
jsi radost,
nic mi neschází.
To jsou jen slzy,
to nic není.
Tajemně přicházíš,
přinášíš vykoupení.
Tajně přicházíš,
to se cení.
A já?
Na obláčku štěstí,
čekám na rozednění.
Půjdeme věčně spolu
přes hory, lesy,
přes pažit.
Já srdcem plným lásky
poděkovat chci,
že spolu, ty a já,
mohli jsme a můžeme
věčně žít.
Tajemné kroky,
nezradí.
Jdou stále se mnou,
ochrání.
Je ve mně
tvých kroků vůně,
byl jsi můj,
moje srdce stůně.
Stůně po života prameni,
tajemné kroky,
to je znamení.
Komentáře
Lehký smutek v srdci
z tvých slov se vznáší,
pocity radosti střídá žal.
Perličky bílé v očích stráží,
slzy smíchu, co bys za to dal?!
z tvých slov se vznáší,
pocity radosti střídá žal.
Perličky bílé v očích stráží,
slzy smíchu, co bys za to dal?!
(1) To je nádherný komentář. Děkuji. Nejde mi komentář jinak vložit.
[4]: Můza se vznáší ...
Zapadákov - drsný film. Podtitulek: Jak se přichází o iluze.
Zapadákov - drsný film. Podtitulek: Jak se přichází o iluze.
[3]: Proč jsi přesunula blog do cizích krajů? Líbil se mi, škoda. 
[6]: Díky, Mirijam. 
Proč... Poslední hřebík do rakvičky zasadila jedna blogerka. Léta jsme si občas psaly. Ale Češi to měli u mě nahnutý už několik let... Spousta lidí mě sice za tahle slova odsoudí, ale já jsem ráda, že v ČR už mnoho let nežiju.
Potřebuju sice ke své duševní rovnováze pravidelný, nejlépe denní, styk s češtinou, ale bojím se, že se na stáří třeba jednou do Čech budu muset kvůli financím vrátit... Kdo ví, jak to bude s důchody...
Normálně bych blog asi jen zastavila, ale ta situace mi přišla jako podpásovka. A taky už nechci podporovat pisálky, co se považují za redaktory, když použijí tlačítko CTRL plus C (tenkrát za to dostal normálně zaplaceno a bylo to na jednom velkém serveru, včetně mých poznámek v ženském rodě).
Už mám toho chování Čechů plný zuby (promiň, neber si to osobně, vy, normální lidi, jste vždy převažovali - ale já jsem člověk, co "sbírá" - "až se jednou ucho utrhne" - přes určitou mez už traktor nejede). Češi se prostě neumí chovat (vidím to i na sobě - některé věci, které mně přijdou normální, už jsou tu lehce přes čáru
).
No a teď k něčemu veselejšímu: já se chystám už mnoho měsíců věnovat se hudbě (pod jiným nickem), od které jsem se bolestně před lety odtrhla. A to mě časově, krom mé nově vznikající zahrádky (kterou miluji), časově dost vytěžuje. Takže blog by stejně skončil. Víc neprozradím.
Proč... Poslední hřebík do rakvičky zasadila jedna blogerka. Léta jsme si občas psaly. Ale Češi to měli u mě nahnutý už několik let... Spousta lidí mě sice za tahle slova odsoudí, ale já jsem ráda, že v ČR už mnoho let nežiju.
Potřebuju sice ke své duševní rovnováze pravidelný, nejlépe denní, styk s češtinou, ale bojím se, že se na stáří třeba jednou do Čech budu muset kvůli financím vrátit... Kdo ví, jak to bude s důchody...
Normálně bych blog asi jen zastavila, ale ta situace mi přišla jako podpásovka. A taky už nechci podporovat pisálky, co se považují za redaktory, když použijí tlačítko CTRL plus C (tenkrát za to dostal normálně zaplaceno a bylo to na jednom velkém serveru, včetně mých poznámek v ženském rodě).
Už mám toho chování Čechů plný zuby (promiň, neber si to osobně, vy, normální lidi, jste vždy převažovali - ale já jsem člověk, co "sbírá" - "až se jednou ucho utrhne" - přes určitou mez už traktor nejede). Češi se prostě neumí chovat (vidím to i na sobě - některé věci, které mně přijdou normální, už jsou tu lehce přes čáru
).
No a teď k něčemu veselejšímu: já se chystám už mnoho měsíců věnovat se hudbě (pod jiným nickem), od které jsem se bolestně před lety odtrhla. A to mě časově, krom mé nově vznikající zahrádky (kterou miluji), časově dost vytěžuje. Takže blog by stejně skončil. Víc neprozradím.
Smazat blog mě hodně bolelo, ale je to svým
způsobem osvobozující. Už mi nikdo nemůže psát, že si tak získávám novou
klientelu, že takový články by MUDr. nikdy nenapsala, že MUDr. se
nechová tak, ale onak atd.
Vnitřně jsem si jistá, že je to dobře, že už blog není. I proto, že mám od začátku vlastně ambice napsat knihu (nejspíš až v důchodu - pokud mě to stále bude bavit).
A v neposlední řadě, já jsem konečně až na pár drobností, poprvé v životě šťastná - a blog už jako berličku nepotřebuji.
Vnitřně jsem si jistá, že je to dobře, že už blog není. I proto, že mám od začátku vlastně ambice napsat knihu (nejspíš až v důchodu - pokud mě to stále bude bavit
).
A v neposlední řadě, já jsem konečně až na pár drobností, poprvé v životě šťastná - a blog už jako berličku nepotřebuji.
Naáadhera, úplně jsem lítala po řádcích a slovech👍🏻😉😘
[7]:
Mám syna v zahraničí a kdykoliv přijede, tak jsem ráda, že ještě mluví
velmi dobře česky. Nejspíš to dělá častý kontakt s krajany. Takže tvoje
duševní rozpoložení chápu.
Syn se nedokáže zařadit. Duší Čech, ale ekonomicky, způsobem života a v mnohých směrech i uvažováním někde jinde.
Třeba se jednou najde.
Hudba povznáší. Také se jí teď věnuju dvoufázově, i když ze mne nikdy virtuoz nebude. Mám hudební hluch, ale tak nějak mě duševně posiluje.
Syn se nedokáže zařadit. Duší Čech, ale ekonomicky, způsobem života a v mnohých směrech i uvažováním někde jinde.
Třeba se jednou najde.
Hudba povznáší. Také se jí teď věnuju dvoufázově, i když ze mne nikdy virtuoz nebude. Mám hudební hluch, ale tak nějak mě duševně posiluje.
Blog byl tvé letité dílo, tvoje myšlenky, tvoje já. Asi máš někde zálohu a třeba se k ní někdy nostalgicky vrátíš.
Nevím sice, jak se má chovat MUDr., klientelu ať se získává každý, jak chce, kdo Ti nesedí, tak s ním nemusíš přijít do styku. Blog je virtuální. Také mám pár blogových přítelkyň a přátel. Určiě budu mít i odpůrce, ale to mne netrápí. Však nikdo nemusí chodit na moje stránky, když nechce.
Myslím, že máš svým blogem co nabídnout. Určitě bys našla i vydavatelství pro svoji plánovanou knihu.
Nepřistupuj k blogu jako k zátěži, spíš se na něho dívej jako na jednu z mnoha možností.
Svět patří nám ...
Nevím sice, jak se má chovat MUDr., klientelu ať se získává každý, jak chce, kdo Ti nesedí, tak s ním nemusíš přijít do styku. Blog je virtuální. Také mám pár blogových přítelkyň a přátel. Určiě budu mít i odpůrce, ale to mne netrápí. Však nikdo nemusí chodit na moje stránky, když nechce.
Myslím, že máš svým blogem co nabídnout. Určitě bys našla i vydavatelství pro svoji plánovanou knihu.
Nepřistupuj k blogu jako k zátěži, spíš se na něho dívej jako na jednu z mnoha možností.
Svět patří nám ...
"Nevím sice, jak se má chovat MUDr.,..."
No, vtip je právě v tom, že ti, co MUDr. nejsou to vědí ZE VŠECH NEJLÉPE.
Jinak, já blog samozřejmě stále mám, jen je neviditelný, protože jsem přesunula všechny články do rozepsaných. Jsou tam data, která používám buď pro sebe nebo pro své pacienty a svým způsobem to jsou takové učesané výpisky.
"Svět patří nám pro všechny dosti místa, jen za to vzít a plivnout do dlaní?"
No, vtip je právě v tom, že ti, co MUDr. nejsou to vědí ZE VŠECH NEJLÉPE.
Jinak, já blog samozřejmě stále mám, jen je neviditelný, protože jsem přesunula všechny články do rozepsaných. Jsou tam data, která používám buď pro sebe nebo pro své pacienty a svým způsobem to jsou takové učesané výpisky.
"Svět patří nám pro všechny dosti místa, jen za to vzít a plivnout do dlaní?"
[13]: MUDr se má chovat MÚDře, pravil Moravák.
[18]:
Existují jen dobří lidé a horší. Mám motto: Nejhorší na světě je srážka
s blbcem, ale nesmíš z ní utéct. To by blbost zaplavila svět.
[19]: Proto píšu často. A budeš taky jedna z výjimek potvrzující pravidlo.
Přijde mi, jako by Pražáci mnohdy měli tvrdší lokty.
A budeš taky jedna z výjimek potvrzující pravidlo.
Přijde mi, jako by Pražáci mnohdy měli tvrdší lokty.
Krásná básnička, pohladila po duši a za to děkuji.
Komentáře
Okomentovat