Sláva I.

26. května 2020

Studenty odradilo odvážit se jít na veřejnou toaletu v parku. Samozřejmě, že všichni věděli, šeptalo se a chichotalo, že to bylo kvůli té díře. Nebyla o moc větší než pěst, vypadalo to, že ji někdo brutálně vyrazil skrz třetí zeď kabinky. Ta malá kóje s křivými dveřmi byla křižovatkou celé té hromady záhadných městských legend.

Dokonce i dívkám ze sousedního kampusu se o ní zdálo; šokovaly Jacka, když je poprvé zaslechl, jak se hihňají a pokračují dál. Předpokládá se, že holky by měly být hezčí. Proč by měli něco vědět o pánské toaletě?

Mužové. Ne kluci. Jack předpokládal, že aspirace by mohla vysvětlit, proč se nedůvěřivě vyčural tam, kde by neměl. Musí to být pěkný rituál: jeho proud bubnuje proti kovovému korytu, zvuk duní v ledové betonové místnosti.

Vítr křičel kolem zelenajícího se travnatého oválu venku. Stejně jako vzrušené pobíhání racků na vzdáleném útesu, dokázal slabě rozeznat výkřiky různých okresních sportovních týmů, které ho pronásledovaly.

Záchodový blok byl dobrým místem pro samotu. Jako nějaký soukromý ospalý ostrov, kam bylo hektickému létu vstup zakázán. Tam, kde se Jack téměř cítil klidný, odstrčený od fiktivního, bublajícího světa, který ho přiměl, aby se svlažil pramenem na těle a šel dostihnout obzor.

Přesto se při svém podnikání ujistil, že bude stát zády k nechvalně proslulé třetí kabince. Ne takový vystrašený. Víc by se styděl, kdyby se někdo podíval dovnitř. To, co tam vzadu číhalo, nebylo nic, čemu by chtěl hodný kluk projevit zájem.

Lstivému šepotu, který se jednoho dne ozval, kapání a škrábání z temné díry tlamy, se málem podařilo štípnout ho přímo do jeho hubené kůže.

"Hej! Přines to sem, chlapče."

Byl to sytý hlas, zněl přiškrceně a byl položen nízko. Tajemný tak, jak by dospělí nikdy neměli být. Nemohli jste si pomoct tím, že jste si představili tu těžkopádnou hromadu, ze které musí vycházet.

Všechny vlasy se okamžitě zvedly na Jackově ochablém krku jako kaktusové trny. Přestože se mezi nimi tyčila poměrně pevná zeď, byl příliš vyděšený, než aby sebou škubl.

"Tak si to vezmi tady. Pokračuj. Budeš se cítit dobře."

Hrdelní hlas se odmlčel, jako by zvažoval, co by mohlo pokoušet milého chlapce. Možná se strašně snažil vzpomenout si na vlastní dětství.

"Nemohu předstírat, že je to kdokoli. Jako všechna tahle děvčata, i on tam pobíhá. Jak by se vám líbilo, kdyby to bylo jedno z těch děvčat?"

Mokrá a těsná, ústa se dychtivě přitiskla k díře s kmitajícím jazykem. Ta velká znetvořená hlava, která se snaží prodrat jako maso z klobásy.

Samozřejmě, že se mu jedna z nich líbila! Komu by ne?

"Mohla by to být ona, kdo ti to udělá. Jak by se ti to líbilo?"

Jack se přinutil odejít. Musel čelit dveřím. Nemělo smysl hystericky prchat kalným pokojem, aniž by se podíval, což bylo vše, co chtěl udělat. Pravděpodobně narazí do zdi a začne se hloupě klepat. Neříkat, co by se s ním mohlo stát, nepůsobilo chladně.

Jeho zadek portál se vrátil do pěkného bezpečného světa vklouzl jasně do místnosti. Byl to obdélníkový řez z krvácejícího světla. Paobraz oslepil oči všude, kam se odvážil podívat. Dočasná panika, dokud se zrak nevrátí.

Ale ta díra. Díra byla temná. Bezedná, jako by se provrtal nikam. Nic nenasvědčovalo tomu, co se za ní povalovalo, když si tiše zpívalo sladké nic.

Nebyl to žádný mozek, že?

Až na hořící oprávněnost dalších kluzkých slov hlasu, položených přesně jako stopa po sladkostech. Byla to vyhlídka, která neuvěřitelně postrčila Jacka ke kabince a jeho nebohé nohy se třásly tak silně, že si byl jistý, že se každou chvíli rozplizne po tvrdé podlaze vonící po jílu.

"Mohl bys jít přinutit, aby ti to udělala."

Protože k tomu došlo, ne? Jediný způsob, jak by mu byla některá z těch dívek přístupná.

Ještě jeden krok a byl tam, jako muž na Měsíci.

Husí kůže se vlnila a plazila se v chvějících se prstech po Jackově něžném, obnaženém žaludku; ve svém strachu se zapomněl zakrýt. Kůže se plazila jako zděšená.

Jack se podíval dolů a uviděl, jak se z druhé strany otvoru chvějí malé kroutící se chlupy. Nebo pokud to bylo spokojené funění dechu, které slyšel, tak proč se proboha cítil tak strašně chladný?

Chvilka váhání. Pak, ještě než se stačil zbaběle vykroutit, zaplnil se.

Jak bylo slíbeno, nastalo teplo, vlhká dutina. Horká ústa, která se sevřela nad jeho nešťastným, ječícím malým valounem a okamžitě ho sevřela a strhla pozornost. Ústa, která přesně věděla, po čem jde, je nemilosrdně sledovala.

Jack zasténal, opřený o štěrkovou zeď, jeho nohy zapatlané až k chodidlům

a ponožky stále ještě trčely komicky vysoko. Ten hlas měl pravdu. Cítil se tak dobře!

Vzdáleně zachytil pronikavé volání dívek na fotbalovém oválu. Zatím to vypadalo, jako by se skotačily na jiné planetě. Vlastně by také mohly mít štěstí, takové, jako měl on. Každá měla svůj půvab, ale ze všech nejvíc zářící, nedosažitelná Beth.

Beth se v odpolední záři blýskaly dlouhé nohy. Občas tu a tam bezstarostně klouzala jako vážka. Pak se z ní náhle stal uhlazený svalnatý predátor, který se intenzivně honil po míči. Byla ztělesněním teplého, hřmícího života.

Jack pro to všechno měl jen pár slova. K čemu vůbec byla ta zasraná slova? Tenhle pocit byl takový, pro jaký byl stvořen! Natáhnout a nastavit tikot, jen se toho vzdal.

Než se nadál, škubl sebou a křečovitě se topil v tajemství úst. Dusil hlas, který výskal a bublal potěšením, když Jack vytahoval trenýrky a utíkal. Ohlédl se zpět alespoň jedním okem: Kriste, nechal otevřené dveře od kabinky! Kdokoli může vejít dovnitř a vidět!

V příštích týdnech se Jack snažil potvrdit fantastické historky, že se odváží na veřejnou toaletu, když nebude moci udržet čurání. Alespoň zpočátku.

Park ho strašil.

Jeho táta byl zmatený, ale prohlásil, že je na různé sporty, po kterých jeho chlapec najednou toužil, velmi hrdý. Plný blaženosti si neuvědomoval, jak Jack každý den sedí odstrčen u postranní čáry a chlastá láhev po láhvi elektrolytovou vodu z rohového obchodu, až mu lezly oční bulvy. Sklíčeně pozoroval děvčata, jak ječí a poskakují kolem.

Holky jako tyhle, si Jack tak vroucně přál vlastnit, ale byl zmatený a nevěděl, co by udělal, kdyby se mohl nějaké dotknout. Možná obléci ji?

V živé představě viděl, jak drží dlouhé, hladké končetiny ve skutečné scéně a provádí slavnostní, rituální pohyby, tak jako na jednom z čajových dýchánků u přátel své sestry.

Zatímco jiná část Jacka, temná a naléhavá, tvrdila, že moc dobře ví, co s ní udělá.

Tak dobře.

Jackovi rodiče šli a uspořádali oslavu narozenin, o kterou by si určitě nepožádal.

Na stole byl dokonce velký dort ve tvaru fotbalu na počest jeho nových zájmů. Nacpaný takovou spoustou frustrace, že prakticky vibroval, na pokraji rozpadu, Jack využil své první příležitosti a vyklouzl.

Pryč od zářivých světel jeho rozesmáté rodiny, která se radovala a měla plné ruce práce se získáním party, která se vytvoří použitím afrodiziak, která si pak vede jako druh idiotů, kteří kašlou na všechno.

Tma a pískající zima ho přiměla přát si přinést kabát.

Jack běžel prázdnou nocí do parku.

Ve svém každodenním životě většinou neviděl moc lidí běhat. V uších mu prudce bušil dech, ale postupně, jak se mu dařilo uklidnit tělo, se mu začala usazovat i jeho klokotající krev.

"Co to dělám?" divil se. Co si sakra myslím?

Park v noci působil jiným dojmem. Byl nezúčastněný, cizí, prázdný, mnohem větší, rozlohou se zdálo, že přitahuje dospělé a neznámé lidi. Pouliční světla svítila jen málo a byly velké rozestupy mezi nimi, a Jack si uvědomil: "Mohl bych být tady okraden."

"Mohl bych být zavražděn."