Přeskočit na hlavní obsah

JAK ŽÍT VYROVNANÝ ŽIVOT


11. července 2020 v 8:05 | Mirijam |  Duchovní nauka 
 
Jak žít vyrovnaný život? Takové základním pravidlo je psáno v Bibli, druhý bod z Desatera: Miluj bližního svého jako sám sebe.
Reklama

Z básně Bodo Rulfa Kdo nemá rád sám sebe, nemůže milovat své bližní, přináším výňatek:

láska k sobě
tu pozornost
porozumění přijetí
a trpělivost
které si sám odpíráš
ti nikdo nenahradí

A shodou okolností jsem desatero shrnula do deseti rad, kterými bychom se měli řídit, chceme-li žít úspěšný, šťastný a vyrovnaný život bez depresí, strachu a úzkosti. Vychází z pera amerického básníka Maxe Ehrmanna.

Desiderata je krátká báseň v próze o tom, jak dosáhnout štěstí v životě. Jejím autorem byl americký spisovatel, básník, právník a filozof Max Ehrmann, žijící v letech 1872 - 1945. Poprvé ji uveřejnil roku 1927.


Desiderata (Po čem toužit)

Procházej klidně hlukem a vřavou a nezapomínej na to, jaký mír může spočívat v tichu. Pokud je to možné, aniž by ses vzdal svého Já, vycházej v dobrém se všemi lidmi.

Své mínění vyslovuj pokojně a jasně a naslouchej druhým, i prosťáčkům a nevědomcům, také oni mají svůj příběh.

Vyhýbej se hlučným a agresivním, jsou zhoubou pro tvého ducha. Pokud se poměřuješ s druhými, může to být marné a trpké, vždyť vždycky bude někdo větší a někdo menší než ty.

Těš se ze svých výkonů i ze svých plánů. Zajímej se o svou vlastní kariéru, byť je sebeskrovnější - je to tvůj skutečný majetek v proměnách života.

Buď obezřetný v obchodních záležitostech, neboť svět je samá šalba, samý klam. Nebuď však slepý k tomu dobrému, co je kolem tebe: leckdo bojuje za vznešené ideály a všude je život plný hrdinství.

Buď sám sebou. Především nepředstírej náklonnost. Nemluv cynicky o lásce. Vždyť ve srovnání se vší tou zchátralostí a bídou je nepomíjivá jako tráva.

Přijímej laskavě radu stáří a půvabně se vzdávej radostí mládí.

Posiluj svou vnitřní sílu, abys byl ozbrojen proti nečekaným ranám osudu. Nestresuj se však temnými představami. Mnoho obav se rodí z únavy a osamělosti.

Nehledě na spásnou sebedisciplínu, zacházej se sebou mírně. Jsi dítětem vesmíru, stejně jako stromy a hvězdy. Máš právo na svou existenci.

Ať to chápeš nebo ne, universum se nepopiratelně vyvíjí tak, jak má. Proto žij v míru s Bohem, ať už si ho představuješ jakkoli, ať pracuješ jakkoli tvrdě, ať toužíš po čemkoliv, v matoucí vřavě života žij v míru se svou duší. Přes všechen klam, navzdory všemu soužení a všem snům, které přišly vniveč, je svět krásný. Buď veselý. Usiluj o své štěstí.


Komentáře

  1. Kuky kuk, hned si tě ukládám na svůj nový blog.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vypadá to, že to už bude definitiva. Ještě nemám všechny funkce vychytány, ale snad se to časem poddá. 😀

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. Ještě bych chtěla přidat top-list, odkazy, změnit barvy atd., ale nevím, jak na to. To chce čas. Děkuji za přivítání. :-)

      Vymazat
  3. Ale barva je krásná.
    Ať se ti líbí, daří a jsi spokojená :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám ráda modrou a zelenou, nelíbí se mi červená a agresivní barvy, bílá je plochá. Děkuji za přání.

      Vymazat
  4. lze komentovat jako anonymní?

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...