Přeskočit na hlavní obsah

IVANČICKÁ POUŤ

Ivančická svatojakubská pouť je pro město významná událost, která se koná již od konce 15. století, kdy si občané Ivančic postavili poutní kapli sv. Jakuba na výšině nad městem za místním hřbitovem. Ještě do poloviny 20. století se pouť konala u samotné kaple sv. Jakuba. Potom se stalo zvykem pořádat zábavnou část pouti nejdříve u parku Réna, poté přímo ve městě. Je již tradicí, že se při příležitosti ivančické pouti sjíždějí rodáci, včetně mne, ze všech koutů republiky i ze světa. Rádi se setkávají u kulturního, především hudebního programu, který od počátku 90. let připravuje na náměstí KIC Ivančice.

Letošní ivančická pouť se konala ve dnech 24. - 26. 7. 2020.






   
V pozadí atrakce ivančický kostel. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je římskokatolický kostel v Ivančicích, který slouží zároveň jako farní kostel. Je chráněnou kulturní památkou České republiky. Poprvé byl zmíněn v roce 1239.


Několik pouťových atrakcí, které si užívají jak malé tak větší děti.





Z hudebních skupin jsem se zdržela na Deep Purple Revival. Deep Purple Revival je brněnská kapela, která zpívá a hraje písně britské hardrockové legendy Deep Purple. Kapela vznikla už v roce 1999. Repertoár tvoří nejúspěšnější skladby DEEP PURPLE z období 1968-1984 z alba Shades Of Deep Purple(1968), In Rock (1970), Fireball (1971), Machine Head (1972), Who Do We Think We Are (1973), Burn (1974), Stormbringer (1974), Come Taste The Band (1975), Perfect Strangers (1984) a The Purpendicular-1996. 

Vypadalo to na déšť, tak jsem na stánku smlsla bramborák, zapila pivem a odebrala se na vlak.



 Tito krasavci na mne vykukovali ze sedadel přede mnou.



A těm, co nemohli být přítomni, jsem přivezla nějako pamlsky z pouti. Nepostradatelné srdce, oplatky s motivem Alfonse Muchy, které k Ivančicím neodmyslitelně patří, kokos, pro mého přítele, který ho zbožňuje. A žlutého hada pro mého svěřence, který pro změnu má rád bonbony ze želé. Dlužím mu ho, protože mi vybral k narozeninám ponožky s prasátkem, ovečkou a medvídkem. Jsem nekonvenční, tak je nosím. A ráda. Pro sebe jsem se stavila v Levných knihách a koupila si také něco pro radost. Knihu Nic nekončí, nic neumírá od Thich Nhat Hanha. Je to můj oblíbený žánr a vypadá, že je napsána čtivým a srozumitelným způsobem.

Nejspíš jsem deštníkem postrašila mračna. Ujela jsem nějakých 30 km a tady to vypadalo, jako kdyby tu řádila vichřice s pořádným deštěm. Ale po výstupu z vlaku bylo již po pršení. Ivančická pouť 2020 zítra končí. Snad se vám fotky z letošní poutě líbily.


 




Komentáře

  1. Bylo to fajn, až na to počasí. To už je 3 - 4 roky taková klasika o pouti.

    OdpovědětVymazat
  2. To muselo být fajn, moc hezké fotky, moc se mi líbí to perníkové srdce :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Srdce je obvyklý dárek z pouti. Mladému určitě udělá radost had. Sice je tak velký, že to není vhodné pro zuby, ale třeba tentokrát ho bude mít na pár dní. Doufám, že dorůstat nebude. 😁

      Vymazat
  3. V mojom rodnom meste máme podobnú udalosť (nazývame ju jakubovské hody), ale tento rok sa musíme zaobísť bez nej. :) Vďaka za fotky, veľmi mi ju to pripomína (i spolu s dobrotami, tiež si ich zvyknem kupovať). :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To kvůli viru odvolali nebo posunuli? Škoda. Tento rok je takový zblázněný. 🙂

      Vymazat
  4. Poutě jsou fajn. On by člověk řekl, že si to stejně nejvíc užijou děti, protože chodí na ty kolotoče. Ale někdy to tak není.
    Já jsem tento víkend v Protivíně. Tam je tento víkend taky pouť. Navíc tam máme babičku a to přece musíme přijet na návštěvu. Pak se jdeme podívat na to, jaké tam mají stánky. Koupíme vždycky nějakou blbost. Koupila jsem si i želé hada. Oranžového. Až teď, když už jsme přijeli domů, jsem si vzpomněla, že jsem ho u babičky zapomněla.
    V pátek a v sobotu vždycky u pivovaru hrají rockové kapely. Letos pozvali dokonce kapelu Škwor. Byla jsem nadšená. Takového veselého a vtipného zpěváka už jsem dlouho neviděla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy i dospělí se zabaví. My jsme byly loni s dcerou a setkaly jsme se s muzikanty u stánku na pivo. Říkaly, že nás vyzvou na pódium. To by to dopadlo. 😁 Humor nás přešel. Schovaly jsme se do zadních řad. Ale hrály perfektně.

      Vymazat
  5. Kruci, na pořádné pouti jsem už nebyl, ani nepamatuju.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to tam ještě nebyly protáčecí houpačky, labutě, twitter, drak ...

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu. Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic. Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík. Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota. Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn