Přeskočit na hlavní obsah

IVANČICKÁ POUŤ

Ivančická svatojakubská pouť je pro město významná událost, která se koná již od konce 15. století, kdy si občané Ivančic postavili poutní kapli sv. Jakuba na výšině nad městem za místním hřbitovem. Ještě do poloviny 20. století se pouť konala u samotné kaple sv. Jakuba. Potom se stalo zvykem pořádat zábavnou část pouti nejdříve u parku Réna, poté přímo ve městě. Je již tradicí, že se při příležitosti ivančické pouti sjíždějí rodáci, včetně mne, ze všech koutů republiky i ze světa. Rádi se setkávají u kulturního, především hudebního programu, který od počátku 90. let připravuje na náměstí KIC Ivančice.

Letošní ivančická pouť se konala ve dnech 24. - 26. 7. 2020.






   
V pozadí atrakce ivančický kostel. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je římskokatolický kostel v Ivančicích, který slouží zároveň jako farní kostel. Je chráněnou kulturní památkou České republiky. Poprvé byl zmíněn v roce 1239.


Několik pouťových atrakcí, které si užívají jak malé tak větší děti.





Z hudebních skupin jsem se zdržela na Deep Purple Revival. Deep Purple Revival je brněnská kapela, která zpívá a hraje písně britské hardrockové legendy Deep Purple. Kapela vznikla už v roce 1999. Repertoár tvoří nejúspěšnější skladby DEEP PURPLE z období 1968-1984 z alba Shades Of Deep Purple(1968), In Rock (1970), Fireball (1971), Machine Head (1972), Who Do We Think We Are (1973), Burn (1974), Stormbringer (1974), Come Taste The Band (1975), Perfect Strangers (1984) a The Purpendicular-1996. 

Vypadalo to na déšť, tak jsem na stánku smlsla bramborák, zapila pivem a odebrala se na vlak.



 Tito krasavci na mne vykukovali ze sedadel přede mnou.



A těm, co nemohli být přítomni, jsem přivezla nějako pamlsky z pouti. Nepostradatelné srdce, oplatky s motivem Alfonse Muchy, které k Ivančicím neodmyslitelně patří, kokos, pro mého přítele, který ho zbožňuje. A žlutého hada pro mého svěřence, který pro změnu má rád bonbony ze želé. Dlužím mu ho, protože mi vybral k narozeninám ponožky s prasátkem, ovečkou a medvídkem. Jsem nekonvenční, tak je nosím. A ráda. Pro sebe jsem se stavila v Levných knihách a koupila si také něco pro radost. Knihu Nic nekončí, nic neumírá od Thich Nhat Hanha. Je to můj oblíbený žánr a vypadá, že je napsána čtivým a srozumitelným způsobem.

Nejspíš jsem deštníkem postrašila mračna. Ujela jsem nějakých 30 km a tady to vypadalo, jako kdyby tu řádila vichřice s pořádným deštěm. Ale po výstupu z vlaku bylo již po pršení. Ivančická pouť 2020 zítra končí. Snad se vám fotky z letošní poutě líbily.


 




Komentáře

  1. Bylo to fajn, až na to počasí. To už je 3 - 4 roky taková klasika o pouti.

    OdpovědětVymazat
  2. To muselo být fajn, moc hezké fotky, moc se mi líbí to perníkové srdce :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Srdce je obvyklý dárek z pouti. Mladému určitě udělá radost had. Sice je tak velký, že to není vhodné pro zuby, ale třeba tentokrát ho bude mít na pár dní. Doufám, že dorůstat nebude. 😁

      Vymazat
  3. V mojom rodnom meste máme podobnú udalosť (nazývame ju jakubovské hody), ale tento rok sa musíme zaobísť bez nej. :) Vďaka za fotky, veľmi mi ju to pripomína (i spolu s dobrotami, tiež si ich zvyknem kupovať). :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To kvůli viru odvolali nebo posunuli? Škoda. Tento rok je takový zblázněný. 🙂

      Vymazat
  4. Poutě jsou fajn. On by člověk řekl, že si to stejně nejvíc užijou děti, protože chodí na ty kolotoče. Ale někdy to tak není.
    Já jsem tento víkend v Protivíně. Tam je tento víkend taky pouť. Navíc tam máme babičku a to přece musíme přijet na návštěvu. Pak se jdeme podívat na to, jaké tam mají stánky. Koupíme vždycky nějakou blbost. Koupila jsem si i želé hada. Oranžového. Až teď, když už jsme přijeli domů, jsem si vzpomněla, že jsem ho u babičky zapomněla.
    V pátek a v sobotu vždycky u pivovaru hrají rockové kapely. Letos pozvali dokonce kapelu Škwor. Byla jsem nadšená. Takového veselého a vtipného zpěváka už jsem dlouho neviděla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy i dospělí se zabaví. My jsme byly loni s dcerou a setkaly jsme se s muzikanty u stánku na pivo. Říkaly, že nás vyzvou na pódium. To by to dopadlo. 😁 Humor nás přešel. Schovaly jsme se do zadních řad. Ale hrály perfektně.

      Vymazat
  5. Kruci, na pořádné pouti jsem už nebyl, ani nepamatuju.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to tam ještě nebyly protáčecí houpačky, labutě, twitter, drak ...

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

Oslava narozenin: melounová žába a dětský smích v Komunitním centru Maják

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...