14. června 2020 v 10:29
| Mirijam
Život je pestrý a barevný. Léto, pokud má nějakou barvu,
tak pro mne je to žlutá - barva slunce a čirá, bezbarvá tekutina -
barva potu. A modrá - barva moře.
Čas
dovolených, čas prázdnin, čas zahálky. Jen zemědělci mají žně a dívají
se na žluté vyzrálé obilí. Jen aby nezapršelo, ještě nemáme všechno
svázané do snopů a pod střechou. Nebo proč neprší? Takhle nám všechno
uschne. Dotace žádné, úroda bude malá, zas to odnese spotřebitel, budeme
muset zdražovat. Letní jablka za 4,- Kč, kdepak je jim konec. Nevěřícně
hledím na visačky. Jablka, kterými jsou stromy obsypány, jsou minimálně
stejně tak drahé jako dovážené banány z teplých krajů. Ale nezakousnout
se v létě do šťavnatého jablíčka, to je jako nebýt.
V létě žluté slunce žhne a já se ploužím po vyprahlé dlažbě města. Utápím se ve vlastním potu. 35o
C mi přece jenom nedělá dobře. V baťohu jedna láhve s vodou, druhá
nedopitá, už ani ten alkohol mi nechutná. Jen se schovat někde do stínu
stromu.
Namířím si to k vodě. Měla by být
modrá, ale to se píše jen v čítankách. Nicméně svlažit se a u vody
spočinout až do večera se dá. Vytáhnu knihu, deku, občas si zaplavu,
načerpám sílu a zjistím, že svět nejsou jen splašky. Pozoruji skotačící
děti, jak cákají mokrou vodu na ty ještě nepotopené. Čas lenosti. Ani
zvednout se a jít si zahrát volejbal se mi nechce. Jen si užívat slunce a
vody.
U moře mne lákají vlny. Není většího
potěšení, než proskakovat vlny, nechat se jimi nést, pohled upřený do
nedohledné dálky. Vše kolem modré. Jen žlutý písek na pláži, slunečníky,
lehátka a přítel v sombreru, hlídající věci na břehu si užívá stínu. Já
zase vody. Jsem vodomil.
A krásné panorama dokreslují bílé skály, lemující moře.
Přes
den v parném létě unavena, ožívám v noci. Chápu, že většina obyvatel
jižních krajů je zalezlá ve svých domovech, hlavu vystrkují jen v
případě nutnosti a pracují hned s prvním rozbřeskem nebo až po západu
slunce. Večer pod oknem vám mladík zpívá serenádu nebo startuje motorku a
vyzývá svoji vyvolenou k noční jízdě. Blonďaté vlasy ve větru. To je
romantika letní lásky.
Pokud nemám klimatizaci,
zalezeme pod jedno navlhčené prostěradlo. Zvláštní zvyk. Nevím, jakým
záhadným způsobem se přihodí, že prostěradlo mám v objetí já a přítel
živoří nepřikrytý.
A zase vychází slunce. I nám.
Sbalíme a odjíždíme. Většinou i léto již má sbaleno a přijíždíme do barev podzimu.
Komentáře
"Svět nikdy nezahyne na nedostatek divů, ale na nedostatek údivu." - G.K.CH.
[1]: Léto má barvu duhy. Tolik barev - to není div, to je zázrak.
Včera jsem se koupala ve Vltavě, modrá rozhodně nebyla...😁
[3]: Předpokládám, že záměrně. 😀 Hromy a blesky přišly až pak. 🌩🌦
[5]: Ty se zúčastňuješ i novoročního otužování? Nebo Tě vyprovokovaly třicítky? 
[7]: Já se jenom namočila, voda měla 18 stupňů, ale Zuzana plavala.
Jsem ráda, že jsi napsala článek, já po
marném přemýšlení o odpovědi : jaká je barva léta? jsem se zmohla jen na
větný ekvivalent-KRÁSNÁ!😊
" Já z břehu jsem do vody vyskočil,
abych se trošíčku namočil !
Jelikož byl jsem zapařený,
já skočil tam v šatech rozrušený !
Však šaty ? ty zakrátko usuší se !
... však já
co když v řece rozmočím se ??"
...... muž vzpomněl si na osud Golema !
rozčilen Wladymyr Woleman !
ač do vody skočil i s holema,
nyní jsou v prdeli !
laje si : " Wole !! přišel jsi o nové
trekové hole !!"
Mokrý vlez´ na břeh, furt zapařený !
... tu z holema kráčejí tlusté dvě ženy !
...muž bez holí cítí se méněcenný !
na jeho žádost cos zahučí
a trekové hole mu nepůjčí !
řka : " Seru na vás !! když nejste hodné !"
... křičejí baby :
" I nápodobně !"
Jelikož hole má ve prdeli,
vrací se muž domů rozmrzelý !
abych se trošíčku namočil !
Jelikož byl jsem zapařený,
já skočil tam v šatech rozrušený !
Však šaty ? ty zakrátko usuší se !
... však já
co když v řece rozmočím se ??"
...... muž vzpomněl si na osud Golema !
rozčilen Wladymyr Woleman !
ač do vody skočil i s holema,
nyní jsou v prdeli !
laje si : " Wole !! přišel jsi o nové
trekové hole !!"
Mokrý vlez´ na břeh, furt zapařený !
... tu z holema kráčejí tlusté dvě ženy !
...muž bez holí cítí se méněcenný !
na jeho žádost cos zahučí
a trekové hole mu nepůjčí !
řka : " Seru na vás !! když nejste hodné !"
... křičejí baby :
" I nápodobně !"
Jelikož hole má ve prdeli,
vrací se muž domů rozmrzelý !
Na moře vzpomínám moc ráda. Jak my tam byli
spokojení, s dětmi, vnoučaty, no co se dá dělat. Už můžeme jen
vzpomínat, zdravotní stav nám to nedovolí.
[13]: Neměl pouštět hole z ruky. Ale možná může nahlásit na Ztrátách a nálezech. 😀
[14]: Moře je nádherné. Ale nejhorší je ta dlouhá cesta. To dostane tělo zabrat. -)
To bylo krásné, vzpomínkové, ze života. Já si dnes užívala barvy zelené. Vše čerstvé a svěží .-)
[17]: Bylo potřeba aby zapršelo. Jak ta tráva pěkně voní.
Krásné. Hned jsem se zasnila. Moře, pláž, slunce pálí...a venku lije...
Hezký článek. Já už barvy bohužel ale nevidím. Jsem nešťastná a nemám pro koho a co už žít.
Komentáře
Okomentovat