23. února 2020 v 11:40 | Mirijam
|
Povídky
Někteří lidé se rodí s vitální a vnímavou energií. Nejenže jim to umožňuje držet krok s dobou; kvalifikuje je to, aby svou osobnost k tomuto šílenému tempu vybavili pořádným soustem hybné síly. Jsou to šťastné bytosti. Nepotřebují zatajovat význam věcí. Nezůstávají unavení, ani nepropásnou příležitost, vykročí správnou nohou ani nevypadnou z řady a neklesnou na vedlejší kolej, aby mohli přemýšlet o procesu pohybu.
Někteří lidé se rodí s vitální a vnímavou energií. Nejenže jim to umožňuje držet krok s dobou; kvalifikuje je to, aby svou osobnost k tomuto šílenému tempu vybavili pořádným soustem hybné síly. Jsou to šťastné bytosti. Nepotřebují zatajovat význam věcí. Nezůstávají unavení, ani nepropásnou příležitost, vykročí správnou nohou ani nevypadnou z řady a neklesnou na vedlejší kolej, aby mohli přemýšlet o procesu pohybu.
Ach! Ten pohyb vpřed, který mě opustil na silnici! Jeho fantastické
barvy jsou brilantnější a krásnější než slunce na zvlněných vodách. Na
čem záleží, když duše a tělo selhávají pod nohama stále tlačeného
zástupu! Pohybuje se majestátním rytmem sfér. Jeho nesouhlasné střety se
pohybují vzhůru v jednom harmonickém tónu, který se mísí s hudbou
jiných světů - k dokončení Božího orchestru.
Je
to větší než hvězdy - pohyb lidské energie; větší než tepající země a
věci na ní rostoucí. Och! Mohla jsem plakat, když jsem byla ponechána na
vedlejší koleji; vlevo tráva a mraky a několik hloupých zvířat. Je
pravda, že se cítím jako doma ve společnosti těchto symbolů neměnnosti
života. V pohybu bych měla cítit drtící nohy, kolidující střety, kruté
ruce a tíživý dech. Neslyšela jsem rytmus pochodu.
Balzám na němé srdce. Buďme v klidu a čekejme u silnice.
Krátká úvaha Kate Chopinové.
A moje.
Představte
si sebe, jak kráčíte s davem. Kdo doběhne první, bude vítěz. I ostatní
mají za cíl projít cílovou páskou. Nekráčíte, zrychlujete svůj krok.
Máte dostatek energie, víte, že pohyb je život. Dav, který se mačká,
tlačí, má ostré lokty, sem, tam vám někdo stoupne na nohu. Šílená masa
lidí. Nikdo nechce zůstat pozadu. To by znamenalo pád, selhání.
Nechcete
být na vedlejší koleji, tak se derete s davem. Pod nohama cítíte puls
země, nad sebou hvězdy. Dýcháte jeden druhému na záda, skloníte se,
abyste si vydechli. Nelze, ušlapali by vás.
Vystoupíte tedy z davu a díváte se, jak mizí v dáli.
Zůstali jste stát. Na mysli vám vytane film "Koně se také
střílejí". Vás nikdo střílet nebude. Natáhnete se do trávy, hltáte její
hebkost, oblost a vůni. Hvězdy vám svítí nad hlavou. Srdce se uklidňuje.
Kam ten kalup a touha být první?
Klid
- to je balzám na srdce. Posloucháte ticho, necháte si čechrat vlasy
lehkým vánkem. Čekáte na vedlejší koleji u silnice, na kraji lesa.
A přemýšlíte. Nastoupím znovu s davem do rozjetého rychlíku?
Ano, je to adrenalin. Musím běžet jako o závod. Z mnoha důvodů. A po běhu je na místě zasloužený odpočinek. Jen kde je ten cíl?
Zdroj:
Kate Chopin: Reflection
Překlad a doslov: Mirijam
Komentáře
Okomentovat