Přeskočit na hlavní obsah

ÚVAHA

23. února 2020 v 11:40 | Mirijam |  Povídky 

Někteří lidé se rodí s vitální a vnímavou energií. Nejenže jim to umožňuje držet krok s dobou; kvalifikuje je to, aby svou osobnost k tomuto šílenému tempu vybavili pořádným soustem hybné síly. Jsou to šťastné bytosti. Nepotřebují zatajovat význam věcí. Nezůstávají unavení, ani nepropásnou příležitost, vykročí správnou nohou ani nevypadnou z řady a neklesnou na vedlejší kolej, aby mohli přemýšlet o procesu pohybu.

Ach! Ten pohyb vpřed, který mě opustil na silnici! Jeho fantastické barvy jsou brilantnější a krásnější než slunce na zvlněných vodách. Na čem záleží, když duše a tělo selhávají pod nohama stále tlačeného zástupu! Pohybuje se majestátním rytmem sfér. Jeho nesouhlasné střety se pohybují vzhůru v jednom harmonickém tónu, který se mísí s hudbou jiných světů - k dokončení Božího orchestru.

Je to větší než hvězdy - pohyb lidské energie; větší než tepající země a věci na ní rostoucí. Och! Mohla jsem plakat, když jsem byla ponechána na vedlejší koleji; vlevo tráva a mraky a několik hloupých zvířat. Je pravda, že se cítím jako doma ve společnosti těchto symbolů neměnnosti života. V pohybu bych měla cítit drtící nohy, kolidující střety, kruté ruce a tíživý dech. Neslyšela jsem rytmus pochodu.

Balzám na němé srdce. Buďme v klidu a čekejme u silnice.

Krátká úvaha Kate Chopinové.


A moje.

Představte si sebe, jak kráčíte s davem. Kdo doběhne první, bude vítěz. I ostatní mají za cíl projít cílovou páskou. Nekráčíte, zrychlujete svůj krok. Máte dostatek energie, víte, že pohyb je život. Dav, který se mačká, tlačí, má ostré lokty, sem, tam vám někdo stoupne na nohu. Šílená masa lidí. Nikdo nechce zůstat pozadu. To by znamenalo pád, selhání.

Nechcete být na vedlejší koleji, tak se derete s davem. Pod nohama cítíte puls země, nad sebou hvězdy. Dýcháte jeden druhému na záda, skloníte se, abyste si vydechli. Nelze, ušlapali by vás.

Vystoupíte tedy z davu a díváte se, jak mizí v dáli.
Zůstali jste stát. Na mysli vám vytane film "Koně se také střílejí". Vás nikdo střílet nebude. Natáhnete se do trávy, hltáte její hebkost, oblost a vůni. Hvězdy vám svítí nad hlavou. Srdce se uklidňuje.

Kam ten kalup a touha být první?

Klid - to je balzám na srdce. Posloucháte ticho, necháte si čechrat vlasy lehkým vánkem. Čekáte na vedlejší koleji u silnice, na kraji lesa.

A přemýšlíte. Nastoupím znovu s davem do rozjetého rychlíku?

Ano, je to adrenalin. Musím běžet jako o závod. Z mnoha důvodů. A po běhu je na místě zasloužený odpočinek. Jen kde je ten cíl?

Zdroj:
Kate Chopin: Reflection
Překlad a doslov: Mirijam

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...