4. března 2020 v 9:17
| Mirijam
Je těžké vybrat nejsilnější zážitek. Ať již radostný
nebo smutný. Pro většinu z nás radostným okamžikem bude láska, svatba
nebo narození dítěte. Naopak smutným okamžikem tragická událost v
rodině, kdy vám odejde někdo z vašich nejbližších, mocným zážitkem bývá
také strach. To vše jsou záležitosti velmi emotivní.
Nejinak
je tomu i u mne. Svatba, významný důstojný okamžik a mezník v životě
člověka. Nevím, proč se mně při svatebním obřadu chtělo strašně smát.
Povolaný představitel městského výboru měl přes prsa šerpu a přednášel
svůj projev tak teatrálně, že jsem se velmi často musela dívat z okna,
abych nevyprskla smíchy. Do toho rozechvělá kytice mého nastávajícího.
Měla třes, jako by ji držel 80letý dědek. Ani můj pevný stisk ji
nezklidnil. A při dávání prstenu mi manžel podával prostředníček, ještě
že neukazoval sprosté symboly. Musela jsem ho klepnout přes prsty a to
několikrát, pořád nevěděl, o co mi vlastně jde. Když už jsem rozohněna
začala významně poukazovat na jeho čtvrtý prst, pochopil.
Svatební
cesta do zámku Bojnice byla spojena s jedním malým, velkým problémem.
Neměli jsme vyřízené občanské průkazy, tak nás nechtěli ubytovat ve
společném pokoji. Poté, co se dověděli, že naše dovolená jsou vlastně
líbánky bezprostředně po svatbě, umožnili nám pobyt v jedné místnosti a
na manželském loži. Při večeři nás přivítali přípitkem, první jídlo jsme
měli zdarma, stůl byl slavnostně přichystán. Jukebox hrál jakousi
odrhovačku "starý dobrý vratár …" A pak že Slováci nemají rádi Čehúny.
Neprozíravě
jsem si vzala na cestu svatební boty. Tak odřené nohy a takové puchýře
jsem neměla už dlouho. Ani jsme nejeli na módní přehlídku, jak jsme měli
původně plánováno. Díky mému léčení jsme téměř nevytáhli paty ze zámku …
silný zážitek.
Radostnou událostí bylo i
narození prvního dítěte. Vzpomínám si na to díky tomu, že my, sportovci,
míváme těžký první porod. Takže téměř po 24 hodinovém úsilí se syn
rozhodl vydat se do světa. Zpočátku jsem se na pokoji (v hekárně) učila
německá slovíčka, v odpoledních hodinách jsem měla hlad a žízeň a
zjistila jsem, že nejenom nedostanu nic k snědku, ale dokonce byly
odmontovány i vodovodní kohoutky, aby snad některou z rodiček nenapadlo
se napít. Ženy znalé situace si vzaly vodu do lahve do kabelky, aspoň si
s ní utíraly popraskané rty. Jako ve středověku. Pan Humr, když se
vrátil do doby ledové, říkal, že v novověku je kapesník opravdu vynález,
který by se uplatnil i v pravěku. Když jsem se ocitla později v
nemocnici, nevěřícně jsem zůstala před vodovodním kohoutkem, vynálezem
století, stát a dívala se na něho jako na zjevení. Dokonce z něj tekla
voda.
V této porodnici jsem v bolestech
rozkousala kapesník a večer už jsem protestovala, že je nespravedlivé,
když Vlasta seskočí z motorky a jde přímo na sál a jak to, že si mne
dovoluje předbíhat. No jo, čtvrté dítě - vytoužený chlapec. Můj hoch měl
zpoždění. Po téměř dvaceti čtyřech hodinách i lékaři a zdravotní
sestřičky naznali, že by bylo dobré, aby dítě již vyrazilo podívat se,
jak to vypadá v opravdovém světě. Jakmile jsem se s vypětím všech sil,
to víte, bez jídla a pití a v bolestech vyškrábala na zvláštní stůl,
který vydával zvláštní zvuky, připadalo mi to jako mé, mé a který se z
tohoto důvodu nejspíš zove koza, rozhlédla se po osazenstvu, které mně
hodně fandilo a hlasitě povzbuzovalo, rezolutně jsem prohlásila, že dítě
ze svého těla ještě nevypudím a ani jemu se nechtělo. Načež personál
prohlásil, že když už se na svět dívám z jiné perspektivy, z výšin svého
stolu, dítě musí ven. Pomáhali mu na svět i tažením přes prostěradlo,
naštěstí vše dopadlo dobře a během 20 minut jsem se já a můj syn mohli
pyšnit visačkou s číslem na ruce.
Po tomto
nezapomenutelném zážitku půl roku jsem tvrdila, že nikdy více další
dítě. Předsevzetí jsem porušila ještě dvakrát. Pokaždé v tom bylo hodně
emocí, mých trapných nápadů pod tíhou zkušenosti, blaha a radosti s
pocitem dobře vykonané práce.
Při první
projížďce s kočárkem nejspíš ze mne vyzařovala taková radost, euforie a
uspokojení, že cizí náhodný kolemjdoucí mi řekl, že ze mne září štěstí.
Uvědomila jsem si, že má pravdu. Byla jsem nesmírně šťastna a spokojena.
Jako blecha.
Komentáře
Okomentovat