Přeskočit na hlavní obsah

KOUPÍM SOUKROMÍ

Zajímalo by mne, kde se takové soukromí kupuje. Mám-li je vyhledat na Aukru nebo na Heuréce či v bazaru pod cenou. Pro mne by ale mělo představovat exkluzivitu, takže musím hledat jinde. Rozeslala jsem do světa své "hlídací psi", ale v nabídce jsem ho nikde, ani v luxusních obchodech, nenašla. Možná už nese známku vyprodáno.

Ptám se, klopýtám, přemítám, o co vlastně usiluji. Mít svůj kout, někde nerušeně spočinout, nikým nepozorována, být jen se sebou sama.

Míša by řekla, mezi námi ženskými, nechci už žádného chlapa. Představuje narušení soukromí, člověk nemůže být sám sebou, musí brát ohledy, jít na kompromisy. Kvůli jednoměsíční radosti si nepřevrátím život vzhůru nohama.

Milá Míšo. O tom to není. Pokud žije člověk obklopen lidmi, byť mu někdy cuchají nervy, tak neví, co je to samota. Být zavřen ve čtyřech stěnách je v podstatě totéž jako být ve vězení odsouzen k samotce. A že to vězně změní, to si piš.

Vévoda Harry a vévodkyně Meghan ze Sussexu usilují také o trochu více soukromí. A nezávislosti. Ale pravděpodobně neví, o čem mluví. Ale v jejich případě lze hovořit o tom, že oni si své soukromí a nezávislost vykupují. Vykupují ztrátou titulů, přízně královské rodiny, finančních příjmů. A zatím deklarují, že kroky, které podnikly, vedou ke šťastnější budoucnosti.

Pro mne vztah, jak tomu říkám ani rici ani cici, jako Chytrá horákyně ani na kole, ani pěšky, není. I když mne kamarádi a kamarádky varovali: "Nevdávej se, jsi taková neotřelá. Staneš se tuctová, jako každá manželka," říkal můj kamarád, když mě vezl na kole na tyči na rande s mým budoucím mužem. "Už se podruhé nevdávej. Budeš muset poslouchat a nebudeš taková, jaká jsi teď. Změníš se.", dávala mi rady moje maminka. Přísahala jsem, že se podruhé nevdám. Sliby se mají dodržovat a maminky poslouchat. "Netahej si nikoho do baráku", říkaly jiné kamarádky, "pak zjistíš, že to nepůjde a těžko se ti bude vyhazovat." "Kvůli jednomu si to rozházíš u všech." Neuposlechla jsem. Žiji s přítelem, protože neumím žít sama. Zachováváme si každý část svého soukromí. Nechtěla jsem návštěvy, kdy přítel přijde a zase odejde, jak se mu to hodí. Brala jsem to jako narušení soukromí, příjemné zpestření, ale za vztah jsem to nepovažovala a pro mne to představovalo omezování ve svých aktivitách a kontaktech.

Když byly děti malé, tak jsem říkala, co bych za to dala, kdybych měla kousek soukromí, čas jen sama pro sebe. To pro mne představovala koupelna, ale neustále jsem slyšela: "Mami, už budeš? Mami, vylez. On mě bije. Ona mi leze do pokoje. Ona mi nedá pokoj." Takže soukromí bylo neustále narušováno dětskými výkřiky. A občas mi soukromí v koupelně narušil můj manžel, ale to už je jiná pohádka.

Dnes když s mým oblíbeným svěřencem proběhnu padesátkrát všechny pokoje a vyčerpána se zhroutím na podlahu, skočí mi na břicho a se zarputilým výrazem mi řekne. "Teto, to tedy ne. Já jsem policajt a ty jsi zloděj. Budeš utíkat. Nebo nebudu s tebou kamarádit." Odpovím mu, ať seskočí dolů, nebo že mu ukážu obsah svého oběda a že už nemůžu. Ale odmítněte něco takovým krásným, modrým očím s dlouhými řasami. Doma hlásím, že mám zase naběháno sto jarních kilometrů a jsem ráda, že uléhám do postele.

V současné době preferuji sdílené soukromí. Ctím pravidla, jako ve školce. Kdo chce být sám, je sám, kdo už se o samotě necítí dobře, je vítán. Do některých záležitostí, co se týká rodiny a dětí, si nezasahujeme. Je to každého z nás soukromou záležitostí. Nestojí-li o pomoc, radu, řeší si to každý z nás sám. Každý z nás má dostatek volnosti. Ale platí pravidlo: "Nezapomeň na dobré vychování." Jsem skromná. Stačí mi pocit, že tam vedle někdo je. Člověk má tolik soukromí, kolik si ho udělá. Ale koupit ho nelze a i když se člověk naučí žít sám a rozhodovat se samostatně a sám za sebe, stejně ve dvou se to lépe táhne.

Komentáře

  1. zahradacihelna26. ledna 2020 v 2:36

    Teď jsem vstala, piju čaj a čtu tvůj článek.Je to tak dobře napsané,že nemám k tomu co napsat👍😊

    OdpovědětVymazat
  2. Soukromí je o mantinelech.
    A taky trochu souvisí s teorií přešlapu.

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Dají se napsat různé věci. Když ani kousek soukromí nemáš, tak po něm toužíš a když ho máš, tak nevíš, co s ním. Člověk je pořád nespokojený. Žít si jen pro sebe mne baví chvilku.

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Každý to soukromí vnímá a užívá si jinak. Synátor se taky do chomoutu nehrne a věk na to má. S věkem už má člověk svoje zvyky a neumí se přizpůsobit životu v páru - aspoň v jeho případě. Ale třeba se některé někdy zadaří ... I Gott se vzdal svého soukromí!!!

    OdpovědětVymazat
  5. zahradacihelna26. ledna 2020 v 8:15

    Pravda je, že není soukromí, jako soukromí, každý si ho představuje jinak

    OdpovědětVymazat
  6. [7]: Pokud je soukromím myšleno mít chvilku sama pro sebe, tak to se dá vytvořit, i když se nám někdy bude stát, že těch chvilek je žalostně málo. Ale nedá se koupit.

    OdpovědětVymazat
  7. [9]: To by v komunismu bylo na odstřel ...

    OdpovědětVymazat
  8. " Vylez !  a  konečně  pochop ty,
    že  toto jsou veřejné  záchodky !!..... " Pochop  ty  wole, že jsme  tu  my !
    hajzl  není  tvé  soukromí !!!!"... a  další  výkřiky :
    " Krávo !
    I my, máme  na  sraní právo !
    sedíš tam, víc než je  zdrávo !"( fronta  je  dlouhá  tam  jak prase
    a někdo už  dokonce posral se ! )... tam uvnitř  někdo  cos  skuhrá si..
    Sláva !  splachovač  burácí,
    někdo již  uvnitř  odemyká....
    dokonce  už  se  pohnula  klika !... hrubý hlas  zařval :
    ... " Tak  konečně  ser !
    no ?"
    Ano ! náhle je  otevřeno,
    však  strašlivé  zděšení !... na  dveřích  klice...
    je zaťata  bez  ruky  rukavice !
    Do hajzlu  nikdo  nechce  vlézt....výkřiky :  Poltrgejst !  poltrgejst   vždyť  žádný  tam  oblečen, však  ani  svlečen !!!Záchod  byl  úředně  zapečetěn !

    OdpovědětVymazat
  9. To je jediné místo, kde člověk nechce být rušen a chce mít soukromí.
    Edy vždycky řval na Vaška,
    Vašku! Konec ruční práce,
    čeká tě dlouhá štace
    a Vašek se cítil za šaška.

    OdpovědětVymazat
  10. Zařazuju Tvůj článek do výběru na tema-tydne.blog.cz.Prostě pěkný a jsem ješitná..:)

    OdpovědětVymazat
  11. [13]: Děkuji.
    Každý jsme nějaký.

    OdpovědětVymazat
  12. Vévodové ze Sussexu si to soukromí alespoň mohou zaplatit.
    Nedovedu si predstavit si kvuli detem ani v klidu neodsocit.

    OdpovědětVymazat
  13. " Říkám si :  ,,koupím si  soukromí,
    hluboko ! ve  sklepě, pod  domy !
    ... nuž :  já  koupil byt  v suterénu,
    ( okno 5  cm  od  terénu )... na  prd !
    furt  někdo  sem  čučí,
    ¨furt vidím zvídavé  oči
    ... kdos  občas  i na  okno  močí !
    ... když  do  okna kouknu  v  mé  sednici
    častokrát  vidím i  zadnici !co dělá tam ?  nechtějte  pomyslet !... soukromí  také ?  je  nesmyslem !
    být  s  venku  obklopen  samými  howny "..... muž  klepe  zas  na  dveře  ubytovny !

    OdpovědětVymazat
  14. [15]: Ti jediní si to soukromí vykupují. Ale myslím, že žít absolutně bez soukromí musí být pěkná pakárna. 💩🙀😀

    OdpovědětVymazat
  15. [16]: Žít v suterénu, toť o strach, stejně jako ve sklepě.👍🌞

    OdpovědětVymazat
  16. Harry, si myslím byl tak lehce pod nátlakem jeho manželky. Tohle moc nesleduji, ale z fotek, co jsem někde viděla, mi přišel dost smutný. No čas ukáže...

    OdpovědětVymazat
  17. Myslím, že protokol královské rodiny, je hodně svazující, což vadí především Meghan. Všudepřítomná média a fotografové. Ztráta soukromí je daň z bohatství a luxusu v jejich případě.

    OdpovědětVymazat
  18. Už teď je možno sledovat každého a technika v tomto ještě bude pokračovat.. Na štěstí je to dost neefrktivni

    OdpovědětVymazat
  19. [21]: Sledovat lze - než se nám vybije mobil. A jsou i jiné prostředky. Takové detektivní očko ...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu. Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic. Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík. Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota. Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn