LOVEC PRSTENU II.

Každá z nich řekla: "Já nic." "Já nic." "Já nic." Hledali nahoře a dole, ve vaně, na vaně, všude, ale marně, nemohli jej nalézt.

Hledání diamantu trvalo dlouho, bez jakéhokoli úspěchu. Madam se cítila velmi nespokojená, protože byl ostudně ztracen a navíc v jejím pokoji. Milostivý Pán jí ho dal v den svatby, a proto si ho o to více považovala.

Člověk nevěděl, proti komu má vznést podezření, koho by se měl zeptat. Dům se naplnil velkým smutkem. Potom jednu z žen něco napadlo a řekla: "Nikdo sem nepřišel, jen my a mlynář. Bylo by dobré, kdybys ho mechala předvést." Poslali pro něj a on přišel. Madam, navýsost ustaraná a smutná, se zeptala mlynáře, jestli neviděl její diamant. A protože lhal stejně dobře jako kdokoli jiný dokázal říct pravdu, prohlásil hlasitě: "Ne," a dokonce měl odvahu se zeptat madam, zda ho považuje za zloděje.

"Určitě ne, mlynáři," odpověděla přátelsky, "vždyť to by nebyla krádež, kdybys mi vzal diamant z žertu."

"Madam," řekl mlynář, "prohlašuji, že mluvím pravdu a nic než pravdu. O vašem diamantu nic nevím."

Takže společnost byla stejně chytrá jako předtím, zvlášť madam, která byla tak zoufalá, že jí ze zármutku nad ztrátou prstenu tekly potoky slz. Smutná společnost se posadila, aby rozhodla, co dělat. Zasedly k poradě. Jedna řekla, že musí být v místnosti, druhý vysvětlovala, že prohledávala všude, kde by mohl být, jistě by ho našla, zvláště proto, že by jí v tuto hodinu padl do oka. Mlynář se madam zeptal, jestli ho měla, když vstupovala do koupelny, a ona odpověděla: "Ano."

"Pokud je tomu tak, madam, je to velmi zvláštní, vzhledem k velké péči, s jakou byl hledán, aniž by se našel. Ale věřím, že kdyby někdo v tomto městě mohl poskytnout radu, jak ho najít, byl bych to já. Ale protože ji nechci prozradit, abych se nestal všeobecně známým, rád bych s vámi mluvil mezi čtyřma očima."

"Na tom nic není," řekla madam. Nechala svou společnost ustoupit a při odchodu ženy, dámy Johanna, Isabella a Katherina, řekly: "Ach, mlynáři, jaký bys byl dobrý člověk, kdybys mohl tento diamant vrátit zpět!"

"Nechci se chlubit," odpověděl mlynář, "ale troufám si říci, že pokud je vůbec možné ho najít, vím jen já jak!"

Když viděl, že s madam osaměl, prohlásil, že se velmi bojí, a je přesvědčen, že kdyby měla diamant, když vstoupila do koupele, sklouzl by jí z prstu, spadl do vody a pak zmizel v jejím těle, tam ho nikdo nemůže znovu najít. A ve své dychtivosti, aby ho našel, nechal madam vstoupit na její postel, což by ráda odmítla, kdyby to nebylo pro ni to nejlepší. A poté, co je pořádně odhalil, předstíral, že se na ni sem a tam dívá a řekl: "Ve vašem těle se určitě nachází diamant, madam."

"Co to říkáte, mlynáři, viděl jste ho?"

"Ano, opravdu!"

"Ach, a jak byste ho mohl znovu vytáhnout?" zeptala se.

"Docela dobře, madam, nepochybuji, že se do cíle dostanu, pokud se vám to bude líbit."

Ať mi pomůže Bůh, udělám cokoli, jen abych ho zase měla," prohlásila madam. "Tak si pospěšte, milý mlynáři!"

Madam, která ještě ležela na posteli, přivedla mlynáře do stejné polohy jako ta, k níž milostivý pán přivedl svou ženu, když jí zpevňoval přednosti a podobným nástrojem se snažil diamant najít, chytnout a vylovit.

Během přestávky, která následovala prvním a druhým vpádem a hledáním diamantu, se madam zeptala, jestli ho necítil. A on odpověděl: "Ano," z čehož byla velmi šťastná, a prosila ho, aby chytal tak dlouho, dokud ho nenajde.

Abych to zkrátil: dobrý mlynář pracoval tak dlouho, až byl schopen madam vrátit její krásný diamant, načež zavládla v domě ta největší radost. A nikdy nebylo mlynáři uděleno madam a jejími ženami tolik cti a laskavosti, jako nyní.

Poté, co byl ve svém velkolepém podnikání tak úspěšný a madam vysoce oceněný, opustil dobrý mlynář dům a vrátil se domů, aniž by se své ženě pochlubil svým novým dobrodružstvím, díky němuž byl radostnější, jako by vyhrál celý svět.

Díky bohu se brzy nato vrátil milostivý pán do svého domu, kde by přátelsky přijat a pokorně přivítán madam, která mu po mnoha rozhovorech v posteli řekla úžasné dobrodružství s diamantem a jak byl z jejího těla mlynářem vyloven. Abych to zkrátil, vyprávěla mu podrobně příběh. Při líčení, jak se mlynář postavil k hledání diamantu, nevyjadřoval žádné velké potěšení, ale myslel si, že mu to mlynář pěkně oplatil.

Poprvé když se setkal s dobrým mlynářem, směle ho pozdravil a řekl mu: "Bůh nás střez, Bůh nás střez před tímto dobrým rybářem diamantu!" Na to mlynář odpověděl: "Bůh nás střez, Bůh nás střez před tím, kdo upevňuje a tvaruje přednosti!"

"Mluvíš pravdu," řekl pán, "ale před mou milou paní o tom nemluv a já před tvou udělám totéž!"

Mlynář byl spokojený a nikdy o tom nemluvil; ani pán, od kterého to vím.

Foto: Pinterest

Jak lstivá je touha a jak jednoduché upadnutí do hříchu z nevědomosti.

https://gutenberg.spiegel.de/buch/die-hundert-neuen-novellen-4486/4

Překlad a doslov: Mirijam