LOVEC PRSTENU I.

V Burgundském vévodství nedávno žil hezký rytíř, jehož

jméno skrývá tento příběh, který byl ženatý s krásnou hezkou

dámou. A docela blízko hradu, kde rytíř žil, žil mlynář, který

byl také ženatý s krásnou, hezkou, mladou ženou.

Jednou se stalo, že rytíř, když se z dlouhé chvíle a potěšení

procházel kolem svého domu, ležícího podél řeky, u domu

a mlýna mlynáře, který v té době nebyl doma, ale v Dijonu

nebo Beaune, všiml si mlynářovy ženy. Nesla dva džbány

a vracela se od řeky, ze které nabrala vodu. Šel ji vstříc

a laskavě ji pozdravil; a ona, moudrá a vzdělaná, mu

prokázala náležitou čest a úctu.

Když náš rytíř viděl tuto krásnou a impozantní mlynářku,

poněkud jednoduššího rozumu, napadla ho dobrá myšlenka

a řekl jí: "Jistě, drahá přítelkyně, jste, jak jsem vypozoroval,

nemocná a ve velkém nebezpečí."

Při těch slovech k němu mlynářka přistoupila a odpověděla: "Ach, můj pane, co mi chybí?"

"Opravdu, drahá přítelkyně, dobře jsem si všiml, že kráčíte vstříc, vaším přednostem hrozí poklesnutí, a rád bych vám vysvětlil, že se velkého nebezpečí zbavíte, aniž by z vás spadlo, pokud mi rozumíte."

Když prostě smýšlející mlynářka slyšela, co vážený pán říká, byla velmi vyděšená, rozčilená a překvapená tím, že milostivý pán mohl vědět a předvídat budoucí neštěstí, a byla velmi vzrušená, když uslyšela, že by měla ztratit nejlepší část svého těla, kterou používala stejně jako její manžel.

A tak odpověděla: "Ach! Můj pane, co říkáte a jak víte, že moje přednosti jsou v nebezpečí? Podle mého názoru je to takhle dobré!"

"K čertu, drahá přítelkyně, ať mi stačí moje slova, a buďte ujištěna, že mluvím pravdu. Nebudete první, které se to přihodí!"

"Ach, pane," řekla, "pak jsem znetvořená, zneuctěná a ztracená žena; a co řekne můj manžel, Matko Boží, když uslyší o neštěstí? Už mě nebude chtít!"

"Neztrácejte odvahu, drahá přítelkyně," řekl milostivý pán. "Neštěstí se ještě nestalo; existují také dobré prostředky proti němu!"

Když mladá mlynářka uslyšela, že najdou lék na její neduh, vzpamatovala se a prosila, jak nejpěkněji dovedla, laskavého Pána už kvůli Bohu, aby ji laskavě naučil, co má dělat, aby svým přednostem zabránila poklesu.

Milostivý pán, který byl velmi zdvořilý a přátelský, zejména k dámám, jí řekl: "Drahá přítelkyně, protože jste krásná a dobrá, a já moc miluji vašeho manžela, cítím s vaším neštěstím a slitovávám se nad ním. Proto vás chci naučit, jak můžete uchovat své přednosti, aniž by poklesly."

"Ach, laskavý pane, jsem vám vděčná, určitě vykonáváte velmi záslužnou práci, protože kdybych neměla mé přednosti, pak by bylo lepší, kdybych raději vůbec nežila. A co mám dělat, vážený pane?"

"Drahá přítelkyně," odpověděl, "aby nedošlo k povisu vašich předností, existuje způsob, jakmile a tak často, jak to jen půjde, kdy je můžete zase upevnit!"

"Upevnit, vážený pane, kdo by to mohl udělat? Na koho bych se měla s touto prací obrátit a kdo by to dokázal provést dobře?"

"Chci Vám to říci, drahá přítelkyně," odpověděl milostivý pán. "Protože jsem vás informoval o vašem bezprostředním a vážném neštěstí a zároveň o nezbytnosti nápravnými prostředky zabránit vzniku zla, a zejména protože vím, že to budete považovat za velmi příjemné, jsem připraven vám pomoci. Pouto lásky nás spojí ještě pevněji, když přitisknu vaše přednosti na svou hruď. Znovu vás učiní dobrou a silnou tak, že je budete moci bezpečně nosit všude, beze strachu a pochybností, že by vám někdy mohly odpadnout. A udělám to velmi dobře."

Zda byla naše mlynářka velmi potěšena, na to se člověk nemusí ptát; sotva dokázala najít dostatek slov, tak jednoduchých, jak byla ona sama, aby dost poděkovala laskavému pánovi.

A tak šli, milostivý pán a ona, dokud nedorazili do mlýna, kde okamžitě přiložili ruce k dílu, protože milostivý pán, přátelský, jak byl, upevňoval svůj nástroj v krátkém čase třikrát nebo čtyřikrát k přednostem naší mlynářky, která tím byla velmi potěšená a šťastná. A když byla práce dokončena a po tisících povídáních dne pevně nastaven na další práci na přednostech, milostivý pán se rozloučil a klidně se vrátil zpět do svého domu. V určený den se odebral vážený ke své mlynářce a snažil se, jako dříve, upevnit její přednosti podle svých nejlepších schopností a pracoval tak dobře a často, že přednosti seděly docela jistě a pevně a dobře držely.

Zatímco náš rytíř upevňoval a ztvárňoval přednosti mlynářky, vrátil se mlynář ze svého obchodu, laskavě přivítal svou ženu a ona to udělala podobně. A když mluvili o svých záležitostech a obchodech, řekla moudrá mlynářka svému manželovi: "Můj věrný pane, jsme velmi zavázáni milostivému pánu tohoto města."

"Tak, drahá přítelkyně," odpověděl mlynář, "proč?"

"Musím vám to říci, abyste mohl poděkovat, protože je to pro vás." Když jste byl pryč, pán se jednou procházel před naším domem, zrovna když jsem šla dolů k řece se dvěma džbány. Pozdravil mě a já jeho, a jak tak jdu, poznamenal, že neví, jak to ví, ale moje přednosti již nebudou tak pevně držet a že největším nebezpečím je, že by mohly odpadnout; a on mi řekl ve své dobrotě, kterou jsem byla ohromena a přísahám při Bohu! Byla jsem tak zoufalá, jako by celý svět zemřel. Dobrý Pán se nade mnou slitoval, když mě viděl takhle naříkat, a teď mě naučil, jak se vypořádat s tímto prokletým nebezpečím. A kromě toho udělal ještě mnohem víc, což by pro nikoho jiného neudělal, protože použil lék, který, jak mi řekl, má upevnit a ztvarovat mé přednosti, aby nespadly, a to svou vlastní osobou. Hodně se při tom namáhal a někdy se i potil, protože můj stav vyžadoval časté návštěvy. Co bych vám měla říct víc? Svou práci vykonal tak dobře, což mu nikdy nemůžeme splatit penězi. Můj věrný, některý den v tomto týdnu mne upevňoval třikrát nebo čtyřikrát, jiný dvakrát, třetí třikrát; neopustil mě dříve, dokud jsem nebyla úplně uzdravena, a nebyla jsem v takovém stavu, že nyní mé přednosti jsou dobré a pevné a drží jako každé jiné ženě v našem městě."

Když mlynář slyšel toto dobrodružství, neukázal zvenčí nic, co naplnilo jeho srdce, ale zdálo se, že vypadá velmi šťastně a řekl své manželce: "No, milá přítelkyně, jsem velmi potěšen, že milostivý Pán nám udělal toto potěšení, a když se to Bohu líbí, chci udělat pro něj také co nejvíce. Ale protože vaše nemoc nebyla počestná, buďte opatrná a střezte se o tom mluvit s nějakým člověkem; a protože jste nyní už uzdravena, nemusíte již milostivého pána obtěžovat."

"Nemusíte se bát," odpověděla mlynářova manželka, "že o tom někdy řeknu, protože mě to milostivý pán přísně zakázal."

Našemu mlynáři, dobrému člověku, prokázaná laskavost milostivého pána často vrtala v hlavě. Ale choval se tak obratně a moudře, že pán si nevšiml, že mlynář vycítil podvod a myslel si, že o tom nic neví. Ale bohužel! Jeho srdce, jeho hloubání a všechny myšlenky byly naplněny pouze touhou pomstít se stejným nebo podobným způsobem tak, jak byla podvedena jeho manželka. A nebyl zahálčivý a přemýšlel tak dlouho až uvěřil, že vidí způsob, jak nejlépe splatit čin milosti i s úrokama.