Každá oběť, která čelí osobnímu násilí musí čelit realitě: 
úmyslnému a plánovanému násilí, páchané nejbližším na své
osobnosti. Oběti klesnou až na samé dno a nejsou si jisté ani
samy sebou. Jsou napadeny
emocionálně, duchovně, slovně a někdy i fyzicky.
Jsou zdeptány a otřeseny a vůbec už si nevěří. Co
si o sobě mysleli a věděli, není pravda. Ztrácejí hodnotu
a úctu samy k sobě. Výsledkem jsou traumata duše.
To je proces a ne událost.
Psychologické trauma, kterému čelí, může narušit jejich schopnost obvinit pachatele a vidět pachatele, jakým skutečně je. Všechno, co prožívají a čemu čelí, se zdá být stresující. K tomuto stresu přidejte strach z odplaty a "ticha" spolu s neschopností správně se rozhodnout.
Společnost se také stává spolupachatele "distancováním se" od oběti. To je nechce oběť pokládat za oběť. Vidí oběť jako "dráždivé symboly", které "to nechaly takhle daleko dojít", protože neopustily vztah, zachovávají tajemství nebo obviňují - "co jsi udělal, že se to přihodilo? Společnost také "objektivizuje" oběť. Oběť je podle ní podobná pachateli. Tím pádem nemusí s problémem nic dělat. Stejně je obtížné se s ním vypořádat. Pak ještě společnost bagatelizuje
incident i prohlášeními "pokud by to bylo opravdu tak špatné, odešla by." Práva zvířat jsou v této zemi stále důležitější než práva žen a dětí. Máme více úkrytů pro zvířata a poskytujeme více peněz na úkryty zvířat než na úkryty pro ženy a děti. Pokud jde o přístřeší pro muže, kteří jsou oběťmi, je jich ještě méně. Zvířata mají precedens před lidmi ve Spojených státech.
Jak jsou oběti vybírány?
Oběti jsou vybírány, protože zkřížily své cesty s pachatelem a měly pro pachatele symbolický význam nebo účel. Pachatelům se daří doma, v sousedstvích, kostelech, soudních síních, nemocnicích, politických úřadech, ve vymáhání práva v celé naší zemi a ve všech zemích světa. Jejich "lovecké areály" jsou omezeny pouze jejich vlastním výběrem.
Článek poukazuje na domácí násilí. Řekla bych, že společnost domácí násilí v České republice vidí jako problém, ale řešení bývá problematické vzhledem k citovým vazbám, strachu z odplaty, vzhledem k tomu, že osoba nemůže utéci, nechce opustit děti, aby zůstali s útočníkem a důvodů je mnoho. Nejsou to zástupné důvody. Napadená osoba, někdy i s dětmi bývá ohrožena na životě.
Na vysoké škole nám v rámci práva předali nějaké informace o domácím násilí. Pokusím se je stručně shrnout.
Za domácí násilí je považováno násilí fyzické, psychické, emocionální, sexuální (těžko prokazatelné, pokud oběť neutrpí fyzickou újmu); ale také sociální - může dojít k odtržení dotyčné s vnějším světem nebo ekonomické - oběti nemohou uspokojovat své základní potřeby, jako je jídlo, hygiena, doprošují se o peníze, mají zákaz docházet do zaměstnání.
Domácí násilí prochází několika fázemi. Nejdříve se vytváří napětí. Násilník je podrážděný, výbušný, žárlivý, kritický. Oběť ve snaze předejít konfliktu se staví do submisivní role, pečuje o agresora, je uctivá, obviňuje sebe sama. Poté násilník přitvrdí, ztrácí kontrolu nad svým chováním, dochází k fyzickému nebo psychickému násilí, oběť se cítí bezmocná, cítí strach, zlobu a ponížení. Poté útočník cítí vinu, omlouvá se, slibuje polepšení, oběť vidí naději, odpouští, věří slibům. Ale většinou se v různě dlouhých pauzách násilí opakuje a stupňuje. Oběť upadá do apatie, cítí bezvýchodnost situace.
Jaké jsou nejrozšířenější zkreslené názory na domácí násilí u nás? Domácí násilí je soukromou záležitostí a není vhodné se plést do řešení. Traduje se, že oběti mají rády ve vztahu násilí. To je nepravda. Nikdo nechce být fyzicky i psychicky týrán a deptán. Mnoho lidí si také myslí, že násilí není tak hrozné, jinak by oběť odešla. Ale jak již bylo zmíněno výše, většinou mají strach z ohrožení sebe sama a rodiny, kdyby odešli. K tomu se přidružuje i obava z reakce okolí se všemi svými zlými dopady. Mýtem je, že domácí násilí není tak časté, jsou to jen drobné neshody, žádné manželství není šťastné, všude si občas vyměňují názory. To je bagatelizování domácího násilí. Pravdou není ani, že domácí násilí lze snadno a rychle rozpoznat.
Mylná představa panuje i o tom, že k němu dochází v sociálně slabých a problémových rodinách. Dochází k němu i u lidí s vysokoškolským vzděláním. U nich probíhá mnohem rafinovaněji, je navenek maskováno, útočníci bývají často lidé s vysokým společenským postavením, do kterých byste to neřekli. Domácí násilí není Sicílie, žádná italská domácnost. Je stálá oběť, většinou žena, ale může to být i muž, a stálý útočník. Také slova násilníka, však ona si to zasloužila, jen zlehčují jeho chování. Není nic, čím by měl být protějšek systematicky týrán, ponižován a ubíjen.
Za agresivním chováním často stojí alkohol, drogy, léky. Bývají často spouštěčem, ale v první řadě jde o brutální chování agresora nebo jeho záporné povahové rysy. Návykové látky bývají jenom spouštěčem.
Počáteční domácí násilí si většina obětí ani neuvědomuje. Ba naopak si říká, jak ji manžel miluje, když mi pětkrát denně telefonuje do práce, vyzvedává ji ze zaměstnání, neustále je s ní a kontroluje každý její krok. Teprve až za nějaký čas si žena uvědomí, že je v sociální izolaci.
Existují základní právní předpisy, které zajišťují ochranu před domácím násilím jako Trestní zákoník, Trestní řád, Zákon o přestupcích, Zákon na ochranu před domácím násilím, Zákon o policii České republiky, Občanský soudní řád, Zákon o sociálních službách, Zákon o sociálně právní ochraně dětí, Zákon o sociálním zabezpečení.
Delikty přímo řeší policie, intervenční centra, eventuálně soud.
V současné době se používá vykázání. Agresorovi je možno na stanovenou dobu zakázat přístup do společného bydlení a styk s ohroženými osobami. Je to přechodné řešení při život ohrožujícím deliktu, které ovšem neznamená ukončení domácího násilí. Oběti se pak naopak o to více obávají pomsty.
Asi bych to ukončila svým oblíbeným. Něco jiného je litera a něco jiného je skutečnost. Teprve s vlastní zkušeností, i když není o co stát, jsme schopni posoudit celou složitost domácího násilí a jak ho vymýtit, spíše minimalizovat.
Zdroj:
Vaňková, Vodičková: Právo v sociální oblasti
Zveřejnila: Marion Trent
Autor: Dr. Kathie Mathis
Překlad, doplněk a vlastní úvahy: Mirijam
Off šem, mnohdy nakonec ty oběti trestné oznámení stáhnou. Jednou jsem se zastal v noci ženy, kterou před barákem její (přiopilý) manžílek fackoval; nakonec přijeli policajti a žena koktala, že se vlastně nic nestalo. A já doma musel své milostivé vysvětlovat, kde jsem si roztrhl košili...
OdpovědětVymazat[1]: Přesně. To by ta dotyčná žena musela být rozhodnuta vztah ukončit. A to většinou není. Pak se dočítáme o rodinných tragédiích.
OdpovědětVymazatVykázání pomůže v daném okamžiku, ale nic neřeší a návrat vyúsťuje většinou ještě k větší eskalaci násilí. Vykázaný se navíc cítí ponížen.