MOJE POSLEDNÍ MYŠLENKA II.

"Ne, neeee, neee," křičela jsem. Mělo by to přestat, nechci si na to pamatovat.

"Co je Diamantís? Musíš bezpodmínečně zpět do nemocnice," řekla ustaraně.

"Ne, prosím, ne. Otec chce ještě dokončit své dílo. V nemocnici mne lehce najde," řekla jsem vážně. Lehce kývla.

"Přijdu hned, musím ještě rychle vyřídit jeden telefon," a už byla pryč.

Fabienne

Po třetím zazvonění zvedl sluchátko Dean.

"Ano, zlato, co se stalo, je něco s Diamantís?" Vypadal trochu nervózně.

"Ano a ne, vím, co se stalo, můžeš požádat Kylu, tvého bratra, aby dal na Diamantís pozor? Musí se co nejdříve dostat z města a nemůžu mít ještě podezření s jinak stvořeným otcem," zašeptala jsem.

"Ehm, ano, chtěla bych Kyla, prosím."

"Když to půjde ještě dnes, prosím. Miluji tě, poklade." Přerušila jsem telefonát.

Diamantís

Nyní sedím s Kylem, bratrem Deana v autě na cestě do New Yorku.

Je to nějak komické. Kyle se mnou nemluví. Byl vždy duchem nepřítomný, když jsem s ním mluvila. Jeho pohled byl chladný jako led. Mnohokrát jsem ho přistihla, jak si mne po straně prohlíží. Jeho pohled je tak nějak jiný, vypadá velmi ustaraně. Měla jsem také sny o mém otci, jak mě pobodal a smál se. Moje srdce se stáhlo, když jsem na něj pomyslela. Proč jsem byla tak zvědavá? Nikdy bych nezjistila, že můj otec byl vrahem mé matky.

Mohlo by být všechno ještě jako dříve?

Ne.

Muselo se to tak stát.

Jeli jsme už dlouho, celé hodiny. Kyle jen zřídka udělal přestávku a já jsem většinu času spala.

"Kdo tě pobodal?", řekl sametovým hlasem, který mě polekal.

"Neřekli ti to Dean nebo Fabienne?"

Potřásl hlavou.

"Můj otec," odpověděla jsem mu tiše.

Nic k tomu dále neřekl.

Jeho obličej se stáhl zuřivostí, myslím. Není normální, aby otec pobodal svoji dceru. Nepřála bych ani mým největším nepřítelkyním, aby se jim něco takového přihodilo.

Kyle si z tváře odstranil pramen vlasů.

Konečně jsem měla čas ho přesněji sledovat.

Měl výrazné tahy obličeje, černé vlasy, které se leskly lehce do modra, když je ozářilo světlo. Jeho tělo bylo dobře trénované, ale ne příliš silné. Černé triko, které nosil, ho lehce obepínalo kolem prsou. Jak jsem mohla poznat, nosil dražší oblečení. Byla jsem přesvědčena, že má hodně peněz a přišlo mi hloupé, že jsem nepomyslela dříve na to, kolik tento Mercedes, ve kterém jsem seděla, musel stát.

Krátce mi pohlédl do očí.

Zasáhly mne jako blesk. Jeho oči byly takové neobyčejné barvy.

Tmavě modré až černé. Takovou barvu jsem ještě nikdy neviděla.

"Jsme zde," řekl Kyle tiše. Vůz zastavil.

Pomalu jsem vystoupila. Pocítila jsem táhnutí v oblasti břicha a Kyle stál okamžitě vedle mne. Pomohl mi.

Zpozorovala jsem, že stojíme v podzemní garáži, ve které stálo velmi málo aut.

Kyle vytáhl kufr ze zavazadlového prostoru, zatímco jsem se opírala o auto.

Oblečení jsem dostala všechno od Fabienne, protože jsem vůbec nemohla domů, neboť tam čekal můj otec, toužící po vraždě. Šli jsme společně k výtahu. Kyle stisknul tlačítko až do posledního poschodí.

Výtah byl ze všech stran obklopen zrcadly.

V něm jsem uviděla děsivou postavu. Moje jinak tak bezvýznamná tvář vypadala pohublá.

Pod mým zelenýma očima v barvě trávy byly tmavé stíny.

Moje postava vypadala tak nemocně.

Moje černé vlasy jen splihle ležely na mé hlavě a visely dolů.

"Bing", výtah se otevřel.

Jak jsem si myslela, v chodbě plné dveří.

Ne, teď hned se ocitnu v jeho bytě.

"Kde můžu spát?", potlačovala jsem zívnutí.

Neodpověděl mi, jen šel ke dveřím.

Otevřel je a položil mé tašky na postel a odešel.

Teď jsem netoužila vybalit.

Takže jsem se vplazila pod přikrývku a okamžitě usnula.

Hned ráno mě vzbudila vůně kávy. I když jsem byla pořád rozespalá, udeřila mě svou vůní.

V kuchyni mě čekal šok.

Nebyl to Kyle, kdo připravoval kávu, ale napůl nahá žena. Nevěděla jsem, co se děje, ale cítil jsem nějakou žárlivost. Byla to Kyleova přítelkyně?

Lehce rozpačitě se na mě usmála.

"Ahoj, ty musíš být Diamantís, mám pravdu?" zeptala se.

"Ano, to jsem já a kdo jsi ty?" zamumlala jsem.

"Jsem Daphne, Kyleova sestra," odpověděla s lehkým úsměvem.

"Ha? Nevěděla jsem, že Dean má sestru."

Byla jsem trochu ohromena.

"Je mi to líto, ale nebyla jsem na svatbě Deana a Fabinny, jinak bychom se znaly už dávno."

---

"Dobré ráno," zavrčelo to za mnou. Neotočila jsem se.

Kyle se vkradl vedle své sestry. Teprve nyní jsem zpozorovala podobnost. Měla stejné vlasy jako on. Pouze její oči byly jasně modré:

Kyle se na mě zkoumavě díval.

"Musím ještě něco vyřídit," a už byl zase pryč.

Posadila jsem se ke stolu.

Daphne přinesla dva šálky a položila je na stůl.

Nalila si kávu a pak se zeptala, jestli chci také. Přikývla jsem.

Teď jsem jen zírala na dřevěný stůl.

"Proč jsi tady?" zeptala se náhle Daphne. Nejprve jsem váhala, pak jsem si uvědomila, že je vlastně součástí rodiny a vyprávěla jsem jí svůj příběh.

Mezitím jsem usrkávala kávu.

Nevypadala vyděšeně, když jsem jí řekla, kdo mě bodl. Ne. Byla naštvaná.

Na chvíli opustila kuchyň.

Přede dveřmi jsem ji slyšel hlasitě klít.

"Řekni mi, kde bydlí, a zabiju ho," řekla rozčileně.

"Hej, hej, Daphne uklidni se, není to tak zlé, nikdo už nezemře," zkusila jsem ji uklidnit.

"Jsi příliš dobromyslná," řekla popuzeně.

Jak si dokážete představit, Daphne se pro mě stala něčím jako nejlepší přítelkyní. Kyle mi věnoval sotva pohled a když tam byl, nastěhoval se do svého pokoje.

Šli jsme ulicí, když jsem si všimla lidí, kteří se na mě divně dívali.

Tu a tam jsem zaslechla šepot: To je přece ona. Nebo co tady dělá?

Teď jsem si uvědomila proč.

Na všech domech visely vývěsky.

Moje milovaná dcera zmizela.

Velikost: 1,70 metrů.

Barva očí: modrá, černé vlasy.

Pokud ji uvidíte, zavolejte mi, prosím.

................
Belohnung von 10.000$

Odměna 10 000 $