HALLOWEENSKÝ HOROR III.

PÁTÁ KAPITOLA

Halloweenské kostýmy

Megan, Kelly a Susan se vrátily do velké místnosti. Podívaly se na starý portrét. Nelíbil se jim.

Za chvíli dorazili chlapci s čisticími prostředky a koštětem.

Děvčata jim sdělila: "Abigail Crossová se oblékla do černého a kozačky jsou v ložnici!"

"Někdo nás chce vystrašit," řekl Bill. Dveře domu jsou stále otevřeny. Každý může vstoupit. Je to velmi starý dům. Ve starých domech bývá staré oblečení!"

Nick byl potichu. Potom řekl: "To je vzrůšo. V pondělí můžeme říci našim přátelům o tomto místě. Možná, že uvidíme ducha!"

"Duchy! To je bláznivý nápad. Pojď, pustíme se do úklidu," řekl Bill.

Umyli okna, setřeli prach ze stolů a židlí.

"Je pět hodin. Je čas jít domů," zavelel Nick. "Pomáhám mým rodičům v restauraci. O sobotách je restaurace vždycky plná. Můžeme se vrátit zítra a dokončit výzdobu."

"Musíme si promluvit také o hrách, kterými se budeme bavit na večírku," řekla Susan.

"Ok, sejdeme se zde zítra v jednu hodinu po obědě," řekl Bill. S těmi slovy se všichni rozešli domů.

Po večeři paní Connorová udělala halloweenské dobroty a dýňové koláče. Pan Connor postavil dýňové svíce před okno.

Kelly a Megan šly do svého pokoje. Chtěly si vyrobit halloweenské kostýmy.

"Myslíš, že Abigail Crossová je duch?" zeptala se Kelly.

"Jsem velmi zmatena. Nevím, ale jsem přesvědčena, že v tom domě vládne zlo."

"Nechtěla bych se bát," řekla Kelly. "Chtěla bych si užít Halloween.

"Máš pravdu. Nebudeme se bavit o duchách," řekla Megan.

Děvčata si připravila věci na zhotovení halloweenských kostýmů. "Chci být mimozemšťan," řekla Megan. "Podívej na mou zelenou masku!"

"To je pěkné. Líbí se mi. Ale za co mám jít já?" Kelly dlouhou dobu přemýšlela. Potom se rozhodla: "Půjdu za Abigail Crossovou, čarodějnici."

"Ne, Kelly, nedělej to!" odrazovala ji Megan.

"Proč ne? To je jednoduchý kostým. Mohu si obléci máminy dlouhé černé šaty a koupím masku čarodějnice. Mám odložené staré černé kozačky. Chci každého vyděsit," zasmála se Kelly.

"Ty se vůbec nebojíš?" zeptala se Megan.

"Ne, je to pouhý převlek na Halloween," odvětila Kelly. "A zapamatuj si, naše kostýmy jsou naše tajemství. Nikomu to neříkej!"

V neděli odpoledne se pět přátel potkalo u opuštěného domu.

Když vstoupili, jejich oči zabloudily na portrét. Žena měla pořád ten stejný ďábelský úsměv. Ale něco na portrétu nehrálo. Megan si toho všimla. Posvítila si baterkou a prohlásila: "Podívejte se na tu ženu na portrétu. Měla červený pruh kolem krku."

"Máš pravdu," řekl Nick. Všichni se podívali na portrét. "Co to ksakru má znamenat?"

"To jsou jen vaše představy," prohlásil Bill. "Viděli jste červený pruh, protože jste měli baterku. Kdo chce jít se mnou dolů a podívat se do suterénu?" prohlásil Bill do pléna. "Mohli bychom suterén využít pro hry, které budou nahánět hrůzu."

"Vy chlapci můžete jít do suterénu," řekla Susan. My posuneme starý stůl do středu místnosti."

Megan odešla do tmavé ložnice. Otevřela dveře a nesměle nakoukla dovnitř. Černé šaty a černé vysoké boty tam stále byly. Rychle zavřela dveře. Její srdce bilo jako na poplach.

Když se chlapci vrátili, podali hlášení: "V suterénu se nic zvláštního nenachází, pouze staré sudy."

---

ŠESTÁ KAPITOLA

Záhadná jména

Děvčata se podívala do chodby. "Chodba je velmi špinavá. Je kamenná a je těžké odstranit špínu. Zkusme ji umýt horkou vodou a saponátem," zkušeně navrhla Susan.

Tak se Susan a Kelly pustily do umývání kamenné chodby. Náhle se Susan vztyčila a přestala umývat. Podívala se na kameny a řekla: "To není možné. Nemohu tomu uvěřit. Na kamenech jsou jména!" Její přátelé hned přiběhli a se zaujetím se dívali na kameny. Jeden nese název George Johnson. A tady je Rebecca Putnamová a Sarah Morelyová."

"Opravdu, velmi zvláštní," divil se Bill. "Podívejte se na jiná jména." Četl je a potom je spočítal. "Je jich dvacet. To je záhada. Kdo to napsal? Co myslíte?"

"Můžeš zopakovat ta jména?" požádala Susan. "Možná je budu schopna najít v mé knize." Bill jí sdělil jména. Zajímavé. Všechna našla ve své knize. "To je hrůza! Jsou zde zapsány jména dvaceti čarodějů a čarodějnic, které byly oběšeny v roce 1692. Je zde sedm mužů a třináct žen. Podívejte se na tuto stránku:

OBĚŠENÍ SALEMSKÝCH ČARODĚJNIC ROKU 1692

10. června - jedno oběšení

19. července - pět oběšení

19. srpna - pět oběšení

19. září - jedno oběšení

22. září - osm oběšení."

"Co budeme dělat?" s hrůzou v očích se otázala Kelly.

"Nic," usadil ji Bill. "Cožpak se obáváte jmen na kamenech?"

"Ale to nejsou jména normálních lidí. To jsou jména dvaceti čarodějů a čarodějnic," zdůraznila Megan. "A čarodějové mají magickou sílu."

"Můžeme je ukázat našim přátelům na párty. Vystrašíme je," řekl se smíchem Nick.

"To je báječný nápad. Tento halloweenský večírek bude kouzelný a vzrušující!" řekl Bill. "Dokončete výzdobu na stěnách. Dejte tam netopýry, pavouky a dýně!"

"Kdo přinese jídlo a pití?" otázal se Nick.

"Megan a já přineseme dýňové koláče a halloweenské dobroty," hlásila Kelly.

"A já přinesu jablečný koláč, popcorn a sladkosti," doplnila Susan.

"A já si vezmu na starost pití a svíčky," přidal se Bill.

"A mně zbývá přinést papírové talíře, kelímky a papírové ubrusy. A nezapomenu přinést ještě nějaké židle," připomenul se Nick.

"Nicku, vezmi sebou také přenosné rádio, jak jsi slíbil," ozvala se Kelly.

"OK. Tak, všechno je na párty připraveno," mnul si ruce Bill. Musíme zde být v osm hodin, abychom stihli všechno připravit. Párty začíná v devět."

Konečně je zde vytoužený Halloween! Je pondělí, 31. října. Na halloweenský svátek jsou nazdobeny domy, obchody a třídy. Když skončila škola, Kelly koupila paruku a masku staré paní.

"Nejsem nějaká typická stará paní. Jsem salemská čarodějnice z roku 1692!" vysvětlila Kelly.

"Páni!" řekl pan Connor. "Kde se koná párty?"

"V opuštěném domě blízko starého hřbitova."

"To je skvělé! Dobře se bavte!" popřál pan Connor.

"Ahoj, děvčata! Skvělou zábavu!" rozloučila se i paní Connorová.

SEDMÁ KAPITOLA

Dům hrůzy

Pět přátel se potkalo v osm večer. Každý měl strašidelný kostým. Bill byl upír. Nick kostlivec, Susan duch. Když spatřili kostým Kelly, propukli v nevázaný smích a pozdravili: "Dobrý večer, paní Abigail Crossová!"

Prostřeli starý stůl papírovým ubrusem. Na něj naservírovali jídlo a pití. Svítili svíčkami, protože v domě nebyl elektrický proud.