BLOUDÍME V KRUHU

Musíme bloudit v kruhu. Vždyť se země otáčí. A to ještě bloudíme jak astronauti cik cak. Obíháme nejen kolem osy země, ale i kolem slunce. Chtěla bych vědět, kdy stojím na hlavě. Jestli při špatných rozhodnutích nebo když se vztekám, brunátním a krev se mi hrne do hlavy.

Máme-li věčný život, tak z tohoto kruhu nikdy nevystoupíme. Jako had, požírající si svůj vlastní ocas - uroboros. Je symbolem cyklické povahy. Symbolem Bytí bez začátku a bez konce. Uroboros představuje nekonečnou proměnlivost: vznik - zánik - vznik - zánik. Nikde a nikdy nezačíná ani nekončí, z čehož pramení, že neexistuje žádný začátek ani žádný konec. Pouze jednota a bytí v čase, které právě vědomě vnímáme. Had neboli drak symbolizuje čas, nekonečný koloběh života a jednotu všeho, co tu je. V tomto uzavřeném kruhu se pohybujeme my. Nelze z něj vystoupit.

Foto: www.bombastus.cz/slovnik/uroboros/

Jinak je tomu, když hrajeme peška. Hráli jste někdy peška? Sedíte v kruhu, jeden chodí s peškem nebo pendrekem kolem vás. Máte ruce za zády. Jakmile se vás dotkne a zanechá vám peška, musíte ho chytit. On se snaží prolomit kruh a kleknout si nebo dřepnout před libovolnou osobu v kruhu. Pešek vám zbyl a teď vy hledáte oběť, které byste peška předali. Nebo druhá varianta. Nestihne prolomit kruh a dál dělá peška. Tady se kruh prolomit dá.

V kruhu se pohybujeme i na veřejném kluzišti. Jezdíme doleva, ozve se zvuk píšťalky, který oznamuje změnu směru, a všichni začnou bruslit vpravo.

Chození v kruhu a nejen úpravu věznic do tvaru kruhu prý vynalezl francouzský filozof a psycholog Michel Foucault. Dozorce ve věži při kulaté úpravě půdorysu má výhled do všech stran a ani myška mu neproklouzne.

Nejenom Foucault, ale i další psychologové, a když si dáme ruku na srdce i my sami zjistíme, že se pohybujeme v začarovaném kruhu a uvažujeme ve strukturálních vzorcích.

Podobně jako babičky ve filmu Babičky, dobíjejte přesně. Mám ráda, nemám ráda. Až tak kategoricky to nastaveno nemáme, přece jenom máme širší škálu vnímání a chování, ale uvažujeme ve vzorcích, hodnotách, které jsme si v průběhu života nastavili sociálním učením: pozorováním, nápodobou, posilováním také se říká podmiňováním, identifikací, to je přijetím chování nebo jednání za své. Posilování podporuje mé chování. Například maminka mě bude mít ráda za podmínky, že budu hodná. Na důkaz toho, že jsem hodná, mi dá bonbónek.

Problém je, že takto od narození zafixované sociální chování a jednání na každou situaci, nejsem schopna změnit. Je už součástí mne samé. Abychom mohli vystoupit ze začarovaného kruhu, je třeba si uvědomit, co mě vždy rozhodí, co mě uvrhne do špatného vnímání sama sebe, co vyvolává mé negativní reakce a postoje. Každá myšlenka má svoje emoce a tělesnou reakci. Radujeme se, smějeme se, smutníme, pláčeme, srdce cítíme až v krku, chvěje se nám žaludek, třesou ruce i nohy nebo jsme agresivní, chceme všechno rozmlátit, někoho uhodit, v krajním případě i zabít. Někdy koktáme, jindy utečeme nebo jdeme do konfliktu.

Abychom vystoupili z bludného kruhu sebeobviňování, sebepodceňování, je třeba dívat se na situace z jiného úhlu pohledu, uvědomit si je a změnit je. Pak i naše reakce budou mít pozitivní emoční náboj, budeme zažívat jiné situace a změní se i chování jiných lidí vůči nám.

Ovšem s blbcem jednat nelze, ani bych neradila měnit své chování. Nejhorší na světě je srážka s blbcem, ale nesmíš z ní utéct. To by blbost zaplavila svět.

Tak mě napadla zajímavá úvaha. Zbavování se závislostí, vystoupení ze stereotypu, začarovaného kruhu.

O bloudění v kruhu s nálepkou alkohol velmi dobře pojednává pár řádků z Malého prince. Malý princ navštívil planetu, na které bydlel pijan.

"Co tady děláš?" zeptal se pijana, který seděl a pochmurně hleděl na prázdné i plné lahve před sebou. "Piji,". "A proč piješ?" "Abych zapomněl." "Na co abys zapomněl?" "Že se stydím." "A zač se stydíš?". "Stydím se, že piji." A pořád dokola, začarovaný kruh. V knize malý princ odešel celý zmatený. Dospělí jsou někdy divní, říkal si v duchu cestou.

A jiný nešvar. Kouření. Kouření zabíjí, usmrcuje, způsobuje rakovinu, stojí na krabičkách od cigaret. Přesto tabákové giganty chrlí tisíce a tisíce tabákových výrobků denně. Kdo kouří, jistě potvrdí, že člověk tyhle nápisy, reklamy už ani nevnímá. Ví o negativních účincích, některé z nich ho třeba již provázejí, například takový kuřácký kašel po ránu. Kuřák bude tvrdit, jak cigareta uklidňuje, dodává dobrou náladu, jak se s cigaretou lépe myslí, člověk je "in" ve společnosti. A i když mnozí kuřáci se chtějí odnaučit kouřit, mohou potvrdit, jak je to těžké se tohoto zlozvyku zbavit.

Cestu z tohoto bludného kruhu určí v mnohých případech až lékař vyřčením kruté diagnózy rakovina a konstatováním. "Chcete-li ještě nějaký pátek žít, okamžitě přestaňte kouřit. " A většina lidí se zalekne a uposlechne, i když znám takové, kteří říkají: "Kdybych si nemohl/a dát ani cigaretu, ten život by už vůbec za nic nestál."

Četla jsem o brutálním způsobu odnaučování kouření v povídce Nekuřáci, a.s. od Stephana Kinga. Jeden muž jménem Morrison se chtěl odnaučit kouřit. Setkal se s bývalým spolužákem, který mu poradil tuhle firmu. Vypravil se tam. V jedné místnosti byl králík, který se právě krmil z misky. Majitel firmy Donatti stiskl tlačítko. Králík se ocitl pod elektrickým proudem. Okamžitě přestal žrát, v očích měl šílený výraz, chlupy zježené na všechny strany. Kdyby mohl, vyskočil by až ke stropu. Elektrický šok v době krmení, potrava je zdroj bolesti. Pavlovův reflex. Králík odmítá žrát, přestože má vedle sebe potravu. Averzní výcvik. Takováto terapie byla pak již vnucena Morrisonovi k odnaučení kouření. Drastické metody byly stupňovány: nejdříve elektrický šok pro jeho ženu, pak pro něho, poté pro oba. Když by to nepomohlo, zmlátili by jeho mentálně postiženého chlapce a tak dále. Poslední desátý stupeň, nenapravitelná dvě procenta, jak říkal Donnati, už nikdy nekouří. Za to ručí. Při těch slovech vytáhl pistoli s tlumičem.

Morrison se odnaučil kouřit. Jeho žena, když se dozvěděla, za jakých okolností, ještě požehnala těm lidem. Vysvobodili jejího manžela z vězení - z bludného kruhu.

Stačí tak málo, udělat ty, ty, ty a jsme z bludného kruhu venku. Vidíte, že to lze. Myslím ale, že my nepotřebujeme k tomu takové drsné metody, i když někdo je nepoučitelný.