Přeskočit na hlavní obsah

Toužící

Kolik odvahy člověk potřebuje. Myslím tím, člověk dělá tohle nebo tamto, chodí sem a tam, žije. Myslím, že člověk by měl být bez sebelítosti. To v první řadě. Mluvím o touze, mluvím o smrti. Porazit touhu, po tom toužím. To v první řadě. Měkká ramena touhy, její postava u okna. Odvrátit se, tak jako otočit na rožni: Umírání je banální. Tak jako se zavírají dveře, bez toho, aniž by člověk plakal. Ve filmu vyrazil Ripley jinému zbraň z ruky: tak je potřeba zacházet s touhou; být rychlý, být silný. Zmizení nastane samo.

Do života místo naopak. Než se zabiju, vpálím si kulku do hlavy. O čem mluvím? Mít touhu je pěkné. Jako záclony, kterých se dotýká vítr. Nebo poledne, ve formě světlých pruhů na prknech; v tmavé místnosti. Zastavte se a dívejte! Jednou jsem jel na úzkém člunu přes rozzářený most. Byl to most, ale plný vody. Jel jsem, aniž bych vesloval. Dole to hučelo; neodvažoval jsem se tam podívat. Klouzal jsem se přes svůj most: všechno zářilo!

Když se zeptali moudrého, kde je cesta, ukázal na hromadu trusu. Didaktický paradox. On tím myslel: Je to tak jednoduché. Ale to se ti nelíbí. Chceš poselství. Ale žádné neexistuje. Poselství jsi ty.

Včera jsem viděl kaštan, strom, který kvetl. Byl to malý, hustý strom, který poprvé kvetl.

Jak pěkné to pro něho muselo být!

Dívka se zeptala: Jak to můžeš vědět?

Mám radost.

Ale co to má všechno dohromady znamenat?

Buď veselý!

Kdo jde do lesa, jednou přijde na mýtinu. Potom se les znovu uzavře. Kdo rád chodí do lesa, ten z něj také rád vystupuje. Nebo se posadí do divoké trávy pod větve ostružin. Nad světlem vládne les. Tak to je. Kolem jedle, smrky. Jsou v něm malí ptáčci. Létají přes mýtinu. Bzučí. Jak velký a studený je dech lesa. Mravenci v něm staví hrady. Pořád dále do lesa. Může zbloudilý zbloudit? Když by měl směr, má jít. Stále dál a pořád, až na konec.

Nejpěknější jsou rovné ulice. Jste vždy tam, kam přijdete. Myslím, že touha je omyl. Myslím tím, že kdo obdivuje opilého žebráka, není to už opilý žebrák. Zda by to mohl být pozorovatel: bezstarostný, zmámený, zapomenutý? Na to nelze nikdy zapomenout. Oklika vede do cíle; cesta je cíl. Zlatý hrnec, duha: vzpomínáš si?

Mluvím, odsuzuji se: ještě jeden, který má touhu. Existuje také okázalé mluvení. Strčíš hůl do bažiny, říkáš: až sem! Jako strašáci ptáků, když se postaví. Všechno mluví, tvrdí. Já myslím: přestaň s tím. Myslím: začni s tím. Co tím myslíš? Nevím, máš pravdu.



Chcete-li vědět, co touha je - to, co nás vynáší až ke hvězdám, to co nás drtí a dělá ze života peklo, pusťte si pro dokreslení atmosféry píseň Dalibora Landy Touha.


Zdroj:
Peter Rosei: Toužící (Sehnsüchtige)
Překlad: Mirijam

Komentáře

  1. Mnohdy zakopneš o bludný kořena ani nevíš jak...

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Měl jsi na mysli bludného kořena? Taky mohu zakopnout o bludného Holanďana ...

    OdpovědětVymazat
  3. [2]:
    Oba mají leccos společného.

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Bludný kořen ti zamotá hlavu. Bludného Holanďana viděti, neštěstí míti. Z vyplněné touhy se ti spíše zamotá v kebuli (hlavě).

    OdpovědětVymazat
  5. [4]:
    Kapitán měl dýmku vyrobenou z bludného kořene. Wikipedie praví, že musel bloudit, páč se rouhal. Nicméně v kočkopedie trvá na té dýmce.

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Neznám mořského vlka, který by se nerouhal. Z čehož vyplývá, že všichni bloudí a jsou pod vlivem bludného kořene. I vlk - pouze zajíc nachází cestu z každého průšvihu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

Oslava narozenin: melounová žába a dětský smích v Komunitním centru Maják

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...