Přeskočit na hlavní obsah

Sobotní zážitek

V sobotu jsme se stavovali na oběd ve vyškovské Radegastovně. Budete-li mít cestu, vřele doporučuji. Restaurace je pojmenovaná po bohu Radegastovi, slovanském, pohanském bohu slunce, hojnosti a úrody. Sochu je možno spatřit v Beskydech na Radhošti, na cestě mezi Pustevnami a Radhoští v nadmořské výšce 1 105 metrů. Restaurace Radegastovna nese jméno po tomto bohu a zdobí její vnitřní interiér.




Výborně zde vaří. Dali jsme si vepřovou panenku s hranolkami, líčka, kuřecí prsa na bylinkách, vše bylo vynikající. Dokonce podávali i černé pivo, ale neodolala jsem a před oslavou jsem okusila ještě pravé čepované vyškovské pivo. O tekutiny v parném létě nebyla nouze. Parné léto bylo, když jsme vyjížděli. Po dobu pobytu v restauraci se husté mrholení proměnilo v řádný déšť. Nikdo neměl deštník, tak jsme si říkali, že zde posedíme do 14,00 hodin a pokud nepřestane, zavoláme oslavence, aby si nás vyzvedli.

Jak se setmělo, vypnul se proud a obsluha nám přišla sdělit, že kuchaři nemohou připravovat jídla, takže to poněkud potrvá. My jsme ještě měli času dost a i vzhledem k počasí nás to nějak netrápilo.

V tom se ozval nářek. Zprvu slabý, pak se změnil v pláč a zoufalé volání o pomoc. Myslela jsem, že je to dítě, které šlo na toaletu a jak se zhaslo a kolem byla tma, se začalo bát. Jeden z mužského osazenstva našeho stolu se zvedl a šel naříkající utěšovat, řka: "To bude v pořádku. Vypnuli proud. Jakmile to naskočí, bude zase vidět. Vydržte." Po těchto slovech se vrátil ke stolu. Nářek neutuchal. Mezi vzlyky jsme vyrozuměli, že se jedná o paní, která uvízla na WC, má nervovou poruchu, nemá u sebe prášky a neví, co má dělat. Měla úplný šok. Personál se začal shánět po baterce, že paní posvítí. Faktem je, že tam byla neproniknutelná tma, dlouhá chodbička, dvojitá zatáčka a paní, možná i v té panice, nemohla najít kliku od dveří, aby si otevřela.

Po několika minutách světlo naskočilo a restaurace a s ní i toalety byla znovu osvícena. Paní vyšla, pro mne z nějakého záhadného důvodu byla na pánských toaletách. Nevím proč, protože žádná fronta, jak to bývá na dámských záchodcích, se nekonala. Dopotácela se ke stolku, personál ji podpíral a dal jí napít zdarma vody, aby se vzpamatovala. Zdůrazňuji slovíčko zdarma, protože dcera, když upadla v restauraci Potrefená husa, protože přehlédla schodek, podotýkám, že byla úplně střízlivá, zaplatila za vodu ještě dalších 40,- Kč a nikdo si jí ani nevšimnul. Proto si cením péče personálu Radegastovna ve Vyškově, protože to není zcela běžné.

Paní se asi do půl hodiny uklidnila. Zavolala manželovi nebo synovi, aby ji přijeli vyzvednout. Klaustrofobie, dohromady s nervovou poruchou je hrozná kombinace.

I přes tento náš zážitek restauraci Radegastovna ve Vyškově doporučuji. Dobře vaří, porce velké, ceny přiměřené, personál ochotný a vlídný, příjemné posezení. A pivo výborné.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

Oslava narozenin: melounová žába a dětský smích v Komunitním centru Maják

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.