Přeskočit na hlavní obsah

Sobotní zážitek

V sobotu jsme se stavovali na oběd ve vyškovské Radegastovně. Budete-li mít cestu, vřele doporučuji. Restaurace je pojmenovaná po bohu Radegastovi, slovanském, pohanském bohu slunce, hojnosti a úrody. Sochu je možno spatřit v Beskydech na Radhošti, na cestě mezi Pustevnami a Radhoští v nadmořské výšce 1 105 metrů. Restaurace Radegastovna nese jméno po tomto bohu a zdobí její vnitřní interiér.




Výborně zde vaří. Dali jsme si vepřovou panenku s hranolkami, líčka, kuřecí prsa na bylinkách, vše bylo vynikající. Dokonce podávali i černé pivo, ale neodolala jsem a před oslavou jsem okusila ještě pravé čepované vyškovské pivo. O tekutiny v parném létě nebyla nouze. Parné léto bylo, když jsme vyjížděli. Po dobu pobytu v restauraci se husté mrholení proměnilo v řádný déšť. Nikdo neměl deštník, tak jsme si říkali, že zde posedíme do 14,00 hodin a pokud nepřestane, zavoláme oslavence, aby si nás vyzvedli.

Jak se setmělo, vypnul se proud a obsluha nám přišla sdělit, že kuchaři nemohou připravovat jídla, takže to poněkud potrvá. My jsme ještě měli času dost a i vzhledem k počasí nás to nějak netrápilo.

V tom se ozval nářek. Zprvu slabý, pak se změnil v pláč a zoufalé volání o pomoc. Myslela jsem, že je to dítě, které šlo na toaletu a jak se zhaslo a kolem byla tma, se začalo bát. Jeden z mužského osazenstva našeho stolu se zvedl a šel naříkající utěšovat, řka: "To bude v pořádku. Vypnuli proud. Jakmile to naskočí, bude zase vidět. Vydržte." Po těchto slovech se vrátil ke stolu. Nářek neutuchal. Mezi vzlyky jsme vyrozuměli, že se jedná o paní, která uvízla na WC, má nervovou poruchu, nemá u sebe prášky a neví, co má dělat. Měla úplný šok. Personál se začal shánět po baterce, že paní posvítí. Faktem je, že tam byla neproniknutelná tma, dlouhá chodbička, dvojitá zatáčka a paní, možná i v té panice, nemohla najít kliku od dveří, aby si otevřela.

Po několika minutách světlo naskočilo a restaurace a s ní i toalety byla znovu osvícena. Paní vyšla, pro mne z nějakého záhadného důvodu byla na pánských toaletách. Nevím proč, protože žádná fronta, jak to bývá na dámských záchodcích, se nekonala. Dopotácela se ke stolku, personál ji podpíral a dal jí napít zdarma vody, aby se vzpamatovala. Zdůrazňuji slovíčko zdarma, protože dcera, když upadla v restauraci Potrefená husa, protože přehlédla schodek, podotýkám, že byla úplně střízlivá, zaplatila za vodu ještě dalších 40,- Kč a nikdo si jí ani nevšimnul. Proto si cením péče personálu Radegastovna ve Vyškově, protože to není zcela běžné.

Paní se asi do půl hodiny uklidnila. Zavolala manželovi nebo synovi, aby ji přijeli vyzvednout. Klaustrofobie, dohromady s nervovou poruchou je hrozná kombinace.

I přes tento náš zážitek restauraci Radegastovna ve Vyškově doporučuji. Dobře vaří, porce velké, ceny přiměřené, personál ochotný a vlídný, příjemné posezení. A pivo výborné.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...