Náhle vyšel ten zrádce, který neměl udat nevinného člověka a měl namísto toho učinit Marii šťastnou. Jak to mohla nevidět, je snad slepá láskou? Pokud by ji přece miloval, měl rád, vyjadřoval by to nějak lépe. Šli do tělesného dotyku příliš rychle. To přece nedělá zamilovaný člověk, navíc by ji nebral na šibenici. Ušetřil by jí té kruté podívané.
Každopádně nyní se David začal soustředit na špehování tohoto ničemy. Právě nesmyslně bodal do umělého panáka. Říkal přitom samé zlé věci, které si nedovedete ani ve svých nejhorších živých snech představit. David postupně získával informace, oč tomuto chlápkovi jde. Hodlal zneužít Davidovu přítelkyni.
Zčista jasna ten muž umlkl a Davidovy se ztrácel v dálce. David náhle ucítil, jak mu někdo dal ruku před ústa, táhne ho jakýmsi terénem a pak ho omráčil. David ztratil vědomí. Z omráčení se zanedlouho probral, vyprchalo. Stejně však nerozeznával detaily téhle cesty. Poznával však vůni čerstvě udusané hlíny. Úmyslně tedy sklápěl hlavu, aby mu do očí nevnikla sprška hlíny, promočená prudkým deštěm. Tato promočená cesta se zdála nekonečná, neskutečně dlouhá, hrbolatá, úplně bahnitá. Každopádně vedla zpět domů.
Tento domov nevypadal samozřejmě nijak lákavě, nikterak útulně. Kdosi Davidův domov poskvrnil výraznými náboženskými kresbami skoro na čemkoli v tomto bytě, polámaný kuchyňský stůl zase někdo shodil, vybuchlá televize se válela uprostřed pokoje. Spálený sporák děsně zapáchal zkaženými vajíčky, která se rozprskla. Rozseté vaječné skvrny byly pokryty krvavými fleky. Ze stropu visel roztříštěný starý lustr šedesátých let. Všude kolem bylo vidět střepy. Postele byly rozříznuté vedví, kousky vat povalující se všude vyrvané, barevné koberce roztržené. Okna někdo zlý rozbil kamenem. To, co však vlečeného šokovalo nejvíce, byl nepříjemný fakt, že tento uličník Davidovým nejbližším poskytl místa posledního věčného odpočinku, nad nímž nyní ztuhl ohromením z tohoto strašlivého okamžiku. Těmto udržovaným hrobům spousty návštěvníků projevovaly přehnanou úctu květinami, svíčkami. Příjemné vzpomínání na blízké zemřelé pohasl jako plamen těchhle hořících svíček osvětlující příjmení těchto hrobů, pod nimiž bezvládně leželi zbylé pozůstatky zesnulých. David zdrcen nenadálou realitou nehybně zůstával stát.
"Tohle sis zasloužil," prohlásil tajemný únosce. Tohle si nezaslouží nikdo kromě nenapravitelných lotrů. Jak tam tak stál, zničehonic začal bezmyšlenkově povídat nesympatickému šílenci: "Láska je i není nepřítel, dokáže člověka zkřivit, zlepšit, pohoršit, přivolat nenadálý smutek, přinést neštěstí. Vláda možná má zavést tvrdší vězení, vězení nejhoršího kalibru." Znenadání umlkl, rozjel pořádnou akci.
Běžel rušnými ulicemi silou vůle. Cestou se jeho končetiny začaly dotýkat šedých dlaždic. Pokračoval kolem moderních dětských hřišť. Zde si hrály děti. Hraní bylo přerušeno touto nevídanou situací. Děti sledovaly vytřeštěnýma očima dva muže, jak dvěma pistolemi po sobě pálili. Jedna kulka naneštěstí zasáhla jen chlapcovu nohu. Upadl a žalostně řval. Pak se odkudsi vynořil šílenec, jenž vrhl nůž. Šokovaný David se překulil, čímž se vyhnul takřka jisté smrti. Vetřelec Davidovým nohám zabránil veškerému pohybu, bránících rukou se to týkalo rovněž. Nepřítel vytáhl nůž, přetáhl se komicky nad svaleného chlapce. Nožem se nebezpečně přibližoval, David se snažil uvolnit paži a odrazit útočníka. Podařilo se, loktem trefil ruku držící nůž, načež nůž odletěl o metr dále. Útočník náhle uchopil chlapcovo hrdlo, pořádně jej zmáčkl. Davidovy se z hrdla vydral přidušený nářek. Zoufale se sápal po vzdáleném, ostrém noži. Podařilo se, uchopil jej, zabořil ho do útočníkovy hrudi. Neměl jinou možnost, jinak by byl uškrcen.
Náhle se nečekaně mihl Mariin stín. Marie zavřískla téměř nesnesitelným skřekem. David ihned zareagoval očekávanou omluvou.
"Nemohl jsem jednat odlišně, on mě škrtil, přísahám. Moc se ti omlouvám za tu nevábnou podívanou."
"Lháři," řekla na to nesmírně podrážděně.
"Já nejsem lhář," namítl šokovaný David naplněn beznadějí.
"Lžeš, vypadni," dodala jednoznačně, klidně. David bohužel nedostal šanci rozhodnout, vztah prostě skončil nadobro. Poslechnul, dokulhal ke hrobům zaplněný pocitem ublíženosti. Tohle jasné prohlášení ho hluboce zasáhlo, jako by dostal tvrdou ránu pěstí. Už nevnímal nic, pouze hlubokou ránu, jenž nešla ničím ani nikým vyléčit. Velmi brzy se k němu přihrnula dokonalá partie výrostků pěkně pohromadě. Podívala se na vyřízeného blázna. Přihrnula se k němu. Tyhle všechny David svou přítomností zaujal. Vysypala veškerý obdiv, či smysluplné dotazy. Používala skoro nespisovný slovník opatřeným hlavním slovíčkem vole.
"Čau, ty vole, tys tohohle ubožáka bezvadně vyřídil. Skoncovals se svým únoscem, co? To je paráda, ty vole."
" Jasně," řekl ironicky David. "Nikomu jsem neublížil, jasný?"
"To určitě, kecáš. Neboj, nikomu to neřekneme, tak pojď."
Vyrazili tedy. Jdoucí zapředli rozhovor. "Pořádáme pořádnou párty přeplněnou spoustou mladých holek, co víc si přát."
David se nevraživě kouknul, uražení však udržel, jednoduše to vysvětlil. "Jsem sirotek, nemám nikoho."
"To jistě, máš nás. Můžeš jít ke mně přespat," nabídl jeden z výrostků.
Komentáře
Okomentovat