Přeskočit na hlavní obsah

Děkuji, žiju II.

Zda se mohou zase vidět, zeptala se Annemarie. Protože už byla noc, Holler předstíral, že musí jít domů. Musí ještě něco důležitého vyřídit.

Co je to tak naléhavého, chtěla vědět Annemarie, prosila ho, aby ještě zůstal. Zda by s ním mohla jít domů, ráda by viděla jeho domov, dožebrávala se. Ženy mohou být někdy dotěrné.

"Někdy jindy, utěšoval ji Holler. Annemarie chtěla znát také ještě jeho adresu, zalovila ve své peněžence, našla obálku a poznamenala si adresu. Ona bydlí na Bleichstraße, je vždy vítán, řekla Annemarie.

Holler se rozloučil, vynuceně připojil, že je kdykoliv vítána, ale nejdříve prosí, aby předem zavolala do kanceláře, jak ví, každou chvíli někam cestuje. Kdyby někdo u něho doma zvedl telefon, bude to hospodyně, Annemarie se nemá lekat, bude se hlásit vždy jako Hollerová, představuje si, že je s ním sezdána.

Jeho žena chtěla vědět, kde byl, dělala si starosti. Holler si musel nalézt historku, na kterou mu jeho žena bez váhání skočila. Dostal se do dopravní zácpy, byla tam těžká nehoda, určitě tři mrtví, je s nervy hotov. Mrtví jsou něco strašného, nemůžete se tam ani podívat. Jeho žena byla ráda, že se mu nic nestalo.

Tuto noc spal Holler nepokojně. Ráno se cítil jako přejetý parním válem.

V kanceláři sebou pokaždé škubl, když zazvonil telefon, ulehčeně si vydechl, zdálo se, že Annemarie mu nezavolá.
Doma ho pozdravila jeho žena jako vždycky. Nezdálo se, že se Annemarie vynoří.

Holler ulehčeně vydechl. Annemarie to nedokáže, obrátit jeho život vzhůru nohama, kdo ví, co by provedl na její straně, dáma jako ona si klade nároky, chce být hýčkána. Co by jí mohl nabídnout?

V sobotu dopoledne Holler sekal trávník, odpoledne jel do supermarketu, jeho žena měla stále ještě bolesti zad. Holler stál zase půl hodiny v oddělení sýrů. Nikde nebylo cítit sladkou vůni z meruněk a fialek. Snad už je Annemarie zase v Hong Kongu nebo v Riu de Janeiru. Holler ulehčeně vydechl. Nakoupil, co stálo na lístečku, uložil igelitové tašky do kufru a posadil se do auta. Kdyby byl mladší, všechno by se změnilo. Annemarie by byla jeho milenkou, udělal by všechno proto, aby jí umožnil příjemný život, ale někdo jako on je vůbec rád, že vlastně žije.

Holler vypnul motor, ještě jednou se vrátil do supermarketu, koupil své ženě kytici rudých růží, bylo to poprvé po téměř dvaceti letech.

Zda má špatné svědomí, zkoumala podezíravě jeho žena.

"Nesmysl," bránil se Holler, jednoduše je rád, že žije.

Někdy plácá nesmysly, řekla jeho žena, ostatně, někdo volal, nějaká žena, ráda by, aby jí zavolal zpět, prý je to důležité, telefonní číslo je napsáno na lístečku. Volání jí připadlo divné, paní chtěla vědět, zda mluví s hospodyní. Proč by měla být hospodyní, ačkoliv si někdy jako levná pracovní síla v domácnosti připadala. Zda snad něco před ní neskrývá, konec konců, nikdy jí nepřinesl květiny.

Všechno je v pořádku, co by měl skrývat. Pravděpodobně se žena spletla, vytočila špatné telefonní číslo. Určitě není jediný, kdo se jmenuje Holler.

Je špatný lhář, křičela jeho žena, má milenku, ví to již týden, šaty ho prozradily, především vůně parfému.

Holler neřekl nic, nastoupil do auta a jel na Bleichstraße 58. Nikdo neotevřel. Přirozeně tam Annemarie nebyla. Pravděpodobně pobývala v Riu nebo v Hong Kongu. Holler se posadí před dveře a bude čekat, až přijde. Jednoho dne se musí objevit, může to trvat týdny. Holler má čas, všechno jí přizná.

Jestli ho skutečně miluje, promine mu. Musí mu prominout. Holler nemá jinou volbu, Rio musí být nádherné.


Foto Pixabay: Rio de Janeiro, Brazílie


Zdroj:
Fernand Muller-Hornick: Danke, man lebt
Překlad: Mirijam

Komentáře

  1. [1]: V Hong kongu se demonstruje; otázka zda proti čínské politické zlovůli nebo pro radost z demonstrování.
    Co takhle vymyslet rébus nebo něco vtipného?
    Už aby mi jely komentáře naplno. Takhle jsem omezená. A ne že ne.

    OdpovědětVymazat
  2. [2]:
    Na mne už skáče CAPTCHA.
    Už můžeš jet naplno.
    CAPTCHA tě chrání.
    Ač ti její logo užírá kus tvé plochy.

    OdpovědětVymazat
  3. [3]: Jj. Díky za pozitivní zprávičku.

    OdpovědětVymazat
  4. Smrt číhá na každého seladona!

    OdpovědětVymazat
  5. [5]: Ale v náručí milované a v Riu! Ne každému se poštěstí!!!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ PRO VĚK 12 A VÍCE

To by člověk nevěřil, co dělá stínování a vhodná volba tužek a pastelek. Zaznamenat dynamiku a světlo je v kreslení docela problém. Musím si ještě obstarat blender pro zesvětlování a thunder pro tmavá místa na kresbě pro získání tmavého efektu. Existuje i pastelka pro plynulý přechod barev, může se hodit. Maluji zatím do sešitu, skicáky zatím nepoužívám. Začnu tehdy až si budu myslet, že kresba získá na kvalitě. Na ten pel mel co zkouším, je sešit vhodný a vleze se do něho více kreseb, i nepovedených. Papír to skousne a já budu vidět, kde se stala chyba. A prvních pár začátečnických obrázků pro dospívající mládež a starší: Obr. 1: Dívka, panda Obr. 2: Dívka s deštníkem Obr. 3: Dívka s flétnou Obr. 4: Chlapec, země, skála Obr. 5: Kříž s andělskými křídly Obr. 6: Matka s dítětem Obr. 7: Dvě slečny a Ježíš Obr. 8: Most s krajinou Obr. 9: Silnice s alejí Obr. 10: Oslava kostlivce Obr. 11: Pistole, hlava koně Obr. 12: Tygr Tak to je vzorek mých prvních...

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

OD PODZIMNÍ DOVOLENÉ K VÁNOČNÍ ZDRAVICI

Od poloviny září jsme ještě proskakovali vlny ve Středozemním moři v Turecku. Minimalistický pokojík v hotelu Sun Beach Park v malebném městečku Side, tentokrát bez balkónu, nám poskytoval tento výhled. Obr. 1: Pohled ze Sun Beach Park V přízemí byla dostatečně velká recepce, obývaná i zvířecími hlídači, kteří byli na každém kroku – kočky. Obr. 2: Kočka z recepce Když turisté odešli a písečné pláže zely prázdnotou, hlídala na vyhlídce kočka. Bystrým okem kontrolovala, zda neuvidí něco k snědku, nebo sledovala dění kolem.  Obr.: 3: Kočka u moře Cestou k Apolonovu chrámu jsme potkali v podvečerních hodinách kočku a ježka. Chtěli jsme zachytit jejich hrátky, ale jakmile jsme se přiblížili s fotoaparátem, ježek se schoulil do klubíčka.                                 ...