Přeskočit na hlavní obsah

VODA A KRAVATA

Fergus a Funky se ztratí v rozžhavené poušti spalující Sahary. Lezli po rukou a kolenou po několik dní a hledali vodu. Když byli téměř v koncích, náhle zahlédli v dálce člověka, který byl v malém stánku a něco prodával.

Fergus a Funky zabojovali a doplazili se až k tomuto človíčkovi a s vyprahlými vystrčenými jazyky zamumlali: "Vodu! Prosím vás, dejte nám vodu!"

"Nezlobte se kamarádi," říká tento člověk, "rád bych vám dal vodu, ale žádnou nemám. Prodávám tu kravaty. Kdybyste chtěli nápadně elegantní kravatu, vypadali byste krásně!"

"Kravaty?" zavřeští Funky a omdlí.

"Ne," říká Fergus, "nechceme žádné zatracené vázanky - my chceme vodu!"

A dva žízniví muži se vydají zase na nekonečně vlekoucí se cestu.

O tři dny později, již daleko a daleko, se jim před očima objeví na horizontu velká budova. Zaujati pohledem se dovlečou zcela vyčerpáni k této budově. Je to velice exkluzivní okrádající písečný hotel.

Fergus doleze ke dveřím, kde stojí drsný dveřník v trojdílné uniformě.

"Vodu!" křičí Fergus chvějícími se vyschlými rty. "Potřebujeme se dostat dovnitř a dostat vodu!"

"Je mi líto, pane," odpovídá dveřník. "Ale obávám se, že nemůžete vstoupit bez vázanky!"


Zdroj:
Osho: Prázdné zrcadlo

Komentáře

  1. pribehynaivniblondyny5. června 2019 v 1:44

    😂😂😂😂😂👍🏻
    Krásné a poučné 😉

    OdpovědětVymazat
  2. Jak by řekl Ezop,
    který moudrost světa sezob,
    všechno má svou příčinu,
    s kravatou v poušti nezhynu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

Oslava narozenin: melounová žába a dětský smích v Komunitním centru Maják

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...