SLUHA

Jakmile George Cleaver vydělal svůj první milion, on a paní Cleaverová se přestěhovali ze své malé předměstské vilky do elegantního londýnského domu. Získali francouzského šéfkuchaře jménem Monsieur Estragon a anglického sluhu nazývaného Tibbs, oba enormně drahé. S pomocí těchto dvou expertů, Cleaverovi šplhali po společenském žebříčku a začali pořádat večerní párty několikrát za týden ve velkém měřítku.

Ale nezdálo se, že by večeře docela vyšly. Chyběla tomu animace, jiskra pro nastavení konverzace, styl. Jistě, jídlo bylo vynikající a služby bezchybné.

"Co je sakra špatného na našich večírcích, Tibbsi?" ptal se pan Cleaver sluhy. "Proč se nikdo neuvolní a nenastolí pohodu?"

Tibbs naklonil hlavu na jednu stranu a podíval se na strop. "Myslím, pane, nebudete uražen, když přednesu malý návrh?"

"Co je to?"

"To je víno, pane."

"Jaké víno?"

"Dobrá, pane, Monsieur Estragon servíruje vynikající jídla. Vynikající jídla si žádají vynikající vína. Ale vy jim podáváte levné a velmi odporné španělské červené."

"Proč jste to proboha neřekl dříve, blbče?" křičel pan Cleaver. Nemám nedostatek peněz. Dám jim to nejlepší vhodné víno na světě, jestli je to to, co chtějí. Jaké je nejlepší víno světa?"

Bordó, pane," odpověděl sluha, " z největších châteaux v Bordeaux - Lafite, Latour, Haut-Brion, Margaux, Mouton-Rothschild a Cheval Blanc. A z nejlepších ročníků, které jsou, podle mého názoru, 1906, 1914, 1929 a 1945. Cheval Blanc byl také vynikající v letech 1895 a 1921 a Haut-Brion v roce 1906.

"Kup je všechny" řekl pan Cleaver. Naplň vhodný sklep od stropu k zemi!"

"Mohu to zkusit, pane," řekl sluha. "Ale vína jako tahle jsou extrémně vzácná a stojí celé jmění."

"Nesténám nad částkou!" řekl pan Cleaver. "Jen jdi ven a vezmi je!"

To se lehčeji řekne, než udělá. Nikde v Anglii nebo Francii nemohl Tibbs najít žádné víno z let 1895, 1906, 1914 nebo 1921. Ale podařilo se mu sehnat nějaká z ročníků 1924 a 1945. Účty za tato vína byly astronomické. Byly ve skutečnosti tak obrovské, že dokonce pan Cleaver se posadil a zbystřil. A jeho zájem se rychle obrátil do úplného nadšení, když mu sluha naznačil, že znalost vína je velmi významným společenským přínosem. Pan Cleaver koupil knihy o vínech a četl je od úvodu až k doslovu. Také se naučil skvělému obchodu od samotného Tibbse, který ho naučil mezi jinými věcmi, jak správně má být víno ochutnáváno. "Nejdříve, pane, přičuchnete dlouze a hluboce, s nosem přímo v horní části sklenice, takhle. Potom si vezmete do plné pusy a trochu své rty pootevřete a nasajete vzduch a necháte vzduchovou bublinu projít vínem. Podívejte se na mne, jak to dělám. Potom ho důrazně válíte ve svých ústech. A nakonec ho polknete."

V pravý čas se pane Cleaver začal považovat za odborníka na víno, nevyhnutelně se stal svou gastronomií obrovsky trapný. "Dámy a pánové," oznámil u večeře a pozvedl svoji sklenici, "to je Margaux 29! Nejlepší ročník století! A povšimněte se zvláště chuti po polknutí, a jak drobná stopa taninu mu dává nádhernou adstringentní kvalitu! Úžasné, že ano?"

Hosté přikývli, popíjeli a zamumlali několik slov chvály, ale to bylo všechno.

"Co je to za hloupé hosty?" řekl pan Cleaver Tibbsovi poté, co nějací hosté odešli. Cožpak žádný z nich neocení dobré víno?"

Sluha sklonil hlavu stranou a zadíval se nahoru. "Myslím, že by ho ocenili, pane," řekl, "kdyby byli schopni ho ochutnat. Ale nemohli."

"Co k sakru myslíte, tím nemohli?"

"Myslím, pane, že jste instruoval Monsieur Estragona, aby dal libovolné množství octu do salátové zálivky."

"Co je na tom špatného? Mám rád ocet."

"Ocet," řekl sluha, "je nepřítel vína. Zničí chuť. Dressing by měl být udělán z panenského olivového oleje a trochou citronové šťávy. Nic jiného."

"Kecy!" řekl pan Cleaver.

"Jak si přejete, pane."

"Říkám to znovu, Tibbsi. Kecáte. Ocet nezkazí chuť ani trochu."

"Jste velmi šťastný člověk, pane," zamumlal sluha, couvajíc z místnosti.

---

Tu noc u večeře hostitel začal zesměšňovat svého sluhu před hosty. "Pan Tibbs," řekl, "mi zkusil říci, že nemohu ochutnat víno, když dám ocet do dresinkového salátu. Je to tak, Tibbsi?"

"Ano, pane," odpověděl Tibbs těžce.

"A já jsem mu řekl, že kecá. Že ano, Tibbsi?"

"Ano, pane."

"Toto víno," pan Cleaver pokračoval a zvedle svoji sklenici, "mi chutná přesně jako Château Lafite 45 a co navíc, je to Château Lafite 45."

Sluha Tibbs stál velmi klidně a vztyčil se u příborníku. Jeho tvář zbělala. "Promiňte mi to, pane," řekl, "ale to není Lafite 45."

Pan Cleaver se otočil ve svém křesle a zíral na sluhu. "Co tím k sakru myslíte," řekl. "Vedle vás jsou prázdné láhve, abyste to dokázal!"

Tato velká červená vína stará a plná usazenin, byla vždy stáčena Tibbsem před večeří. Byla servírována ve skleněných karafách, zatímco prázdné láhve podle zvyku byly umístěny na příborníku. Právě teď, dvě prázdné láhve Lafite 45 stály na příborníku a všichni je viděli.

"Víno, které pijete, pane, řekl sluha klidně, je levné a poněkud odporné španělské červené."

Pan Cleaver se podíval na víno ve své sklenici, potom na sluhu. Krev se mu nahrnula do tváře, jeho kůže zčervenala. "Vy lžete, Tibbsi!" řekl.

"Ne, pane, nelžu," odpověděl Tibbs. "Vlastně jsem vám nikdy neservíroval jiné víno než španělské červené od té době, co jsem tady. Zdálo se, že vám to plně vyhovuje."

"Nevěřte mu!" vykřikl pan Cleaver ke svým hostům. "Ten muž zešílel."

"Se skvělými víny," řekl sluha, "by se mělo zacházet s úctou. Už to je dost špatné, že zničíte chuť třemi nebo čtyřmi koktaily před večeří, což lidé děláte, ale když nacákáte ocet do jídla, znehodnotíte životní koupi a je to, jako byste pili splašky."

Deset pobouřených tváří zíralo na sluhu. Vyvedl je z rovnováhy. Ztratili řeč.

"Toto," řekl sluha, natáhl se a dotknul se prsty láskyplně jedné z prázdných lahví, "toto je poslední ročník čtyřicet pět. Dvacet devítky již došly. Ale byla to skvělá vína. Monsieur Estragon a já jsme je nesmírně zbožňovali."

Sluha se uklonil a vyšel pomalu z místnosti. Přešel halu a vyšel předními dveřmi domu na ulici, kde již Monsieur Estragon měl naložené jejich kufry v zavazadlovém prostoru malého auta, které vlastnili společně.

Zdroj:

Roald Dahl: Sluha

Překlad: Mirijam (nenašla jsem na databázi knih překlad, pokud nebude tato povídka součástí Dahlových povídek)