Jste-li matkou, starejte se o své dítě. Potřebuje vás, bez vás by nemohlo přežít. Jste pro něj naprosto nezbytná. Potřebuje jídlo, lásku, péči - ale nepotřebuje vaše představy. Nepotřebuje vaše ideály. Jste-li věřící, nevnucujte a nevychovávejte prototyp ideálního věřícího člověka. Nepotřebuje vaši víru a přesvědčení, jaké by mělo být. Nechtějte, aby se stalo podnikatelem, aby převzalo vaši živnost, aby se stalo doktorem nebo inženýrem.
Nevnucujte dítěti svoje ideály, představy, cíle, záměry. Potom bude vaše péče nádherná, nevinná. Jinak se stává vychytralostí. Prostřednictvím svého dítěte se snažíte dosáhnout cílů, kterých jste sami nedosáhli. Realizujete se skrze dítě.
Nemějte o svém dítěti vůbec žádné představy. Říkejte si - budu ho milovat, a až vyroste, samo si vybere - a chovejte se co nejpřirozeněji.
A ať jsou děti kýmkoliv, ať se chovají jakkoliv, přijímejte je, vítejte je, neodsuzujte je, buďte jim oporou, chvalte je.
Známá věta, kterou my matky používáme, když něco není podle našich představ. "Budu tě mít ráda, když … vyneseš koš, umyješ nádobí, budeš se lépe učit, už to víckrát neuděláš…" a takových vět určitě používáme ještě víc. Dosaďte si další, které vám vytanou na mysli a jsou ve vaší rodině dennodenním chlebem.
Budu tě milovat jen tehdy, když se staneš prezidentem, doktorem, v okamžiku, kdy z tebe bude prodavač, ošetřovatel, kuchař, truhlář se budu za tebe stydět? Budu tě mít ráda, když přivezeš zlatou medaili z mistrovství a diplom z univerzity. Když propadneš, neuspěješ, mám se za tebe stydět a lámat nad tebou hůl?
Mé děti jsou mými dětmi, i když jsou morální, dobří, ctnostní. Propadnou-li alkoholu, ujíždí na drogách, jsou agresivní, vzteklí - mám k nim pořád vztah, ať udělají cokoliv, pořád jsou to mé děti. Budou-li si sami komplikovat cestu životem, bude mne to mrzet, budu plakat, nabízet jim pomocnou ruku, budu za ně nešťastná, ale nepřestanu je mít ráda.
V okamžiku, kdy ve vztahu realizujete svoje představy, vnášíte do něho jed. Péče je nádherná, ale jakmile dítě ubíjíte svými ideami, kladete si určíte podmínky, za jakých ho budete mít rádo, pak je to směnný obchod. Veškerá naše láska je vychytralá a přináší tak utrpení a peklo na celém světě. Ne že by se dětem nedostávalo péče. Všichni se starají - matka, manžel, babička, dědeček a další příbuzní. Lidé se starají až moc.
A přesto je něco špatně. Kde se stává chyba? Péče v sobě zahrnuje podmínky. "Udělej to! Buď takový!" Milovali jste už někdy někoho bez jakékoliv podmínky? Milovali jste někdy někoho takového, jaký skutečně je? Pak nemůžete mít potřebu ho zdokonalovat, nemůžete ho chtít změnit. Máte rádi člověka takového, jaký je. Se všemi jeho přednostmi i nedostatky. Pokud se budete dívat na člověka v jeho nedokonalosti s láskou a ochotou mu podat pomocnou ruku, teprve tehdy poznáte, jaká může být skutečná péče a druhým skutečně pomoci.
Rajneesh, indický filozof, ve své Diamantové sútře připomíná, že nebude-li láska obchodem a bude-li prosta ambicí, bude vás ten, o něhož se staráte, milovat navěky. To je důvod, proč nejsou děti schopny odpustit svým rodičům.
U psychiatrů je mnoho dětí, jejichž rodiče se o ně starali až příliš. Ale jejich péče byla cosi jako obchod. Chladná a vypočítavá. Chtěli skrze své děti naplnit své vlastní sny. Láska musí být dobrovolná, svobodná, vzájemná, neobchodovatelná, nespoutávající, bezpodmínečná. Jen tehdy lze hovořit o lásce.
Na základě Diamantové sútry, autor Osho, zpracovala: Mirijam
Osho je dobrý, stejně tak Chalíl Džibrán.
OdpovědětVymazatVězení ve vztahu je nedobré. Vlastně žádné vězení není dobré.
Osha mám ráda. Od Džibrána jsem ještě nic nečetla. Ale jestli máš děti, tak víš, že výchova je složitá. Naprosto liberální výchova je špatná a ryze autoritativní výchova je také špatná. Snad trochu prostoru dětem k dýchání, hodně lásky a pochval (i když má někdy člověk dojem, že není za co chválit), ale respektování nějakých pravidel. A každé dítě potřebuje něco jiného. Kdo se v tom má vyznat?
OdpovědětVymazatTak s tou větou ,,Budu tě mít ráda když, ..." jsem naštěstí od našich nikdy neslyšela. Měli zas jiné mouchy, jako každí rodiče. Ono výchova je hrozně těžká.
OdpovědětVymazatDnes jsou prý děti hrozně přehlcené. Nemají čas na odpočinek, hru, rozvíjení fantazie. Jedou se školy na výtvarku, z výtvarky na tenis, přijdou domů večer. Úkoly a spát! V mezičase si vezmou tablet, což ale pro dítě taky není odpočinek, protože jeho mozek neustále zpracovává nějaké informace, data. Fantazie se vůbec nevyvíjí, což je přeci škoda..
[3]: Výchova je těžká a také každé dítě je jiné, má jiné reakce a potřeby. Pokud se děti nudí, páchají blbosti, pokud jsou přehlcené - je to vina rodičů, že nevidí limity svých dětí a vkládají svoje. A ten tablet, televize, PC - to je hrůza. Starám se o 3letého svěřence; ten se bez tabletu ani nenají a abych ho nutila ven. Zato zná mnoho anglických slov, umí si sám vyhledat pořady, které ho zajímají, sám odkóduje. Ale řeč vázne, když se soustavně kouká. Fantazie se vyvíjí, když spolu mluvíme. Jinak je jeden z mých nejoblíbenějších svěřenců a ohromně šikovný ...
OdpovědětVymazatKrásný článek. Děkuji 👍🏻😉
OdpovědětVymazat[5]: Není zač.
OdpovědětVymazat[2]:Chalíl Džibrán napsal Proroka. Je to zajímavé čtení, ale ne každý to dá. Mně se moc líbí.
OdpovědětVymazatKdo se v tom má vyznat - to život nás postupně všechno učí, něco včas, něco později.
[7]: Vypůjčím Ch. Džibrána v knihovně. Už se těším, jak si počtu. Výchova je více méně intuitivní. Každá normální matka chce pro dítě to nejlepší, aby uspělo v životě a bylo spokojené. Připravíš dítěti cestu, ale ostatní, jak se vyrovná se světem a se svým životem je stejně na něm. Můžeš mu radit, ale odpovědnost za svůj život si nese potom každý sám.
OdpovědětVymazat[8]: Prima, uvidíš, pak napiš.
OdpovědětVymazat[9]: Ok. Díky za tip a za komentář.
OdpovědětVymazat