Přeskočit na hlavní obsah

LÉTÁM, LÉTÁŠ NA BÍLÉM OBLÁČKU

Ty, ty mi ležíš na srdíčku,
tebe, tebe v mysli mám.
S tebou, s tebou, chci písničku
zazpívat, slyšet mám tě rád.

Ty jsi, ty jsi, jak kámen studený,
ty jsi, ty jsi, jak chladný led.
Máme, máme to asi vrozený,
že bych, že bych tě láskou sněd.

Ty, ty mi bolest působíš,
držím, držím tě v náručí,
když, když mě navždy opouštíš.
smrti, smrti neporučím.

Že se, že se držíme při zemi.
To je, to je snad pouhý klam.
Každou, každou noc zdá se mi,
co sudičky přisoudily nám.

Že jsi můj, že jsem tvá,
to je úděl pánů a dam,
tolik, tolik podob láska má,
vzlétneme až ke hvězdám.

Létám, létáš na bílém obláčku,
Létáš, létám na nebi bez mráčků,
andělé nám křídla dají,
už jsme, už jsme v ráji.

Já jsem ty a ty jsi já,
To jsme my dva.

Komentáře

  1. pribehynaivniblondyny14. května 2019 v 1:33

    Jeeee... Krásné 👍🏻😉

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Taky trochu slaďáku, aby to nevyznělo, že jsem pesimista. To v žádném případě momentálně nejsem.

    OdpovědětVymazat
  3. [3]: Děkuji. To je to souznění duší, kdy jeden nepromluví a ty už víš, co si myslí. Paráda. Jupííí

    OdpovědětVymazat
  4. jééé to je opravdu nádherné, procítěné

    OdpovědětVymazat
  5. Úchvatné miluju tvé básně máš to procítěné

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc. Jsem ráda, že se objevuješ na mých stránkách

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

Oslava narozenin: melounová žába a dětský smích v Komunitním centru Maják

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...