Ve firmě "Cyberlife" (kybernetický život) v Cambridge se podařilo vyvinout bytosti jménem "Norn", které přestože jsou velmi jednoduché, vykazují známky "inteligence". Původně byly Nornové postavičky počítačové hry "Creatures". Ve skutečnosti je Norn komplikovaný program, který "zapadá" do životního prostředí, které pro něj bylo vytvořeno. Tyto postavičky mají naprogramovány smysly jako lidé, to znamená, že ve svém prostředí vidí, slyší a cítí. Mají naprogramovány i základní pudy jako je strach a hlad. Jejich mozek je tvořen jednoduchou neuronovou sítí, která je rozdělena do tří mozkových laloků a která zpracovává všechny informace přicházející z okolí. Vzájemné propojení neuronů v tomto mozku pak zprostředkuje vlastní chování Norna na daný podnět. Předpokládalo se, že se Nornové budou chovat "inteligentně", ale k překvapení tvůrců Nornové (Ron a Eva) měli miminko, aniž by to bylo přímo programově zakomponováno. Tento okamžik se považuje za důležitý z hlediska zkoumání umělého života.
O Norny projevila zájem firmy NCR, která se stará o technické vybavení bank, zájem projevily i RAF (Roayal Air Force - královské letecké síly), které použily Norny jako piloty pro otestování stíhaček Eurofighter.
Samozřejmě, že by mohli být také zneužiti. Na světě bohužel existuje dost šílenců, kteří by pomocí nich mohli páchat teroristické útoky, špionáž, zničit specifikovaná zařízení apod.
Nornové byli vyrobeni uměle. Může ale vzniknout něco podobného samovolně a ve větším měřítku? Může se stát, že se jednoho dne probudíme a globální síť už nebude jen "hromada mrtvého železa", ale samostatný jedinec, který si uvědomil sám sebe a přemýšlí? Tato varianta není tak úplně vyloučena.
Jak by ale mohla taková metainteligence vzniknout? Buď úmyslně, nebo samovolně. Úmyslně znamená, že celoplanetární informační systém by fungoval jako inteligentní entita. Samovolně - to představuje veliký otazník. Podívejme se však do říše hmyzu. Mravenci sami o sobě mají k dispozici pouze 43 instrukcí chování. A přesto mraveniště funguje jako perfektně řízený celek, které jedná pružně a inteligentně reaguje i na nečekané a nepřirozené podněty. Dalo by se říci, že si mraveniště uvědomuje samo sebe? Možná ano, ale spíše ne. Odkud se tedy bere to "inteligentní" chování? K vysvětlení tohoto jevu by se dalo použít slovo samoorganizace.
V současné době se v biologii a jí příbuzných vědách stále častěji objevuje názor, že je to právě samoorganizace, které vděčíme za to, že na Zemi existuje život.
Prvním vědcem, který se snažil najít spojení mezi samoorganizace a biologickými strukturami včetně jejich funkcí, byl britský matematik Alan Turing. Tyto procesy jsou v biologii známy jako morfogeneze. Vznik a zánik nových spojů v mozku je zřejmě samoorganizačním procesem, jehož kvalita by se dala hodnotit jako míra uspořádanosti spojů v jednotlivých částech mozku z hlediska kvality zpracování informace.
Pokud takhle či podobně pracují objemné neuronové mozky, pak existuje možnost, že v budoucnu vznikne metainteligentní systém založený na bázi celoplanetárních komunikací, aniž by si toho kdokoliv všiml. Dalo by se namítnout, že každý počítač pracuje podle námi zvoleného programu, takže další vzniklá aktivita je nemožná a nepřehlédnutelná. To však není tak docela pravda. Nelze vyloučit vznik vyššího vědomí u uměle vytvořených systémů.
V případě metainteligence by to bylo ještě komplikovanější. Životní prostor takovéto umělé bytosti by byl shlukem nul a jedniček, binárního kódu. Jaké hodnoty by měla takováto inteligence a jaké vzorce chování? To si lze těžko představit. Ale s největší pravděpodobností bychom si s takovýmito bytostmi neporozuměli, což není vůbec povzbudivé.
Projevy samoorganizace se objevují například na burze, kde ji lze pozorovat ve formě vln. Tyto vlny objevil R. N. Elliot. V druhé polovině 20. Století bylo zjištěno, že Elliotovy vlny nejsou nic jiného než fraktály. Později se ukázalo, že úzce souvisí s chováním na první pohled chaotických systémů, kterým je například burza. Dobrá znalost teorie Elliotových vln umožňuje případnému uživateli s velkou pravděpodobností určit případné zlomy v cenovém vývoji, minimalizovat riziko obchodování na burze, predikovat.
V posledních letech se lze setkat s pojmem synergetika, což se v podstatě rovná samoorganizaci. Synergetika (řecky synergeia) znamená kooperativní činnost.
Pokud budeme mít velkou představu, můžeme snad říci (zatím to nebylo matematicky dokázáno), že inteligence, tj. myšlení a jednání je komplikovaný synergetický proces, protože je určitým způsobem samoorganizovaný. Není chaotický, ale cílený a tudíž jeho entropie s časem neroste, ale klesá či kvaziperiodicky osciluje. To je základní prvek samoorganizace neboli synergetiky.
Je skutečností, že se umělá inteligence přesouvá z úrovně počítačů na biologické pole. Za vynálezce biopočítačů lze považovat dr. Leonarda Adlemana (matematik, biolog, kryptoanalytik), který první přišel s nápadem využít DNA jako počítače. Konvenční počítače pracují v binární soustavě a používají čísla 1 a 0. DNA znázorňuje informace chemickými jednotkami. Kalkulace na PC se provádí obvykle pomocí programů. Kalkulace pomocí DNA znamenají syntézu konkrétních sekvencí, které pak na sebe působí. Například logický příkaz AND je u DNA reprezentován oddělením vláken DNA a OR jejich sloučením. Při těchto, ale i jiných operacích, má takovéto DNA-PC spotřebu energie asi miliardkrát úspornější než klasické PC a k uložení informace jim stačí jedna trilióntina místa v porovnání s PC. Nejvýznamnější charakteristikou DNA-PC je to, že je masivně paralelní. S miliardami molekul DNA je možné provést najednou více operací, než kolik by bylo možné provést se všemi PC na celém světě. Další nezanedbatelnou výhodou jsou i paměťové schopnosti DNA.
Tato technologie, kombinace DNA-PC je zatím na začátku, ale díky její efektivitě, výkonu a spotřebě se dá očekávat její prudký rozmach.
Bioroboti budou vytvořeni kompletně na biologické bázi nebo budou obsahovat i elektronické prvky. K tomuto stádiu se také dospěje postupným nahrazováním orgánů jejich implantáty u poraněného člověka nebo dnes již u klasického ušního implantátu. To však přináší etický problém příslušnosti k druhu. Když se budou nahrazovat jednotlivé orgány u člověka umělými, pak vyvstává otázka, kdy přestává být člověkem. Při výměně srdce, nebo více jiných orgánů, nebo mozku? Pak bude diskutabilní, zda je to stále ta daná osobnost nebo jen kyborg, který se v postupnou výměnou orgánů stal už jen robotem.
Spolu s biotechnologiemi bude mít člověk i možnost měnit svůj druh prakticky "přes noc". Teoreticky lze předpokládat, že člověk by mohl být přizpůsoben i jinému životnímu prostředí, např. moři nebo atmosféře s jiným obsahem kyslíku nebo s úplně jiným plynem.
Součástí biokybernetiky budou také nanosondy, což jsou velmi malé automaty viditelné jen pod silným mikroskopem. Nanomanipulátoři jsou zařízení, která přenášejí pohyb lidské ruky na úroveň nanostruktur (atomární úroveň) a zpětně obraz o struktuře a aktuální operaci na ní. Molekulární robotika spojuje fyziku s kybernetikou, chemií, biologií a dalšími obory, vyhledává nové materiály a zařízení na úrovni atomů pomocí přímé interakce mezi atomy. Je to revoluční technologie.
Snaha o napodobení lidské bytosti je stará jako lidstvo samo. Zatím to vypadá, že robotika se stane nedílnou součástí naší civilizace. Její použití lze očekávat všude: v domácnosti, v lékařství, ve firmách. Podmořští roboti mohou pomoci nejen při průzkumu mořských hlubin, ale také při obydlování mořského dna. Lidstvo se bude rozpínat nejen do moře, ale i do vesmíru. Roboti v tomto procesu sehrají velmi významnou roli. Důležitou roli mohou sehrát i v mikrosvětě, ve světě hmyzu. Mohou se podílet na likvidaci hmyzích škůdců nebo na likvidaci ekologických katastrof.
Zatím jsme hovořili pouze o možných aplikacích umělé inteligence v rámci reálného světa. Nicméně se ukazuje, že umělá inteligence se nevyhne ani softwarovému světu, tj. světu Internetu, operačních systémů i světu počítačových virů. S rostoucí mohutností PC a jejich vzájemného propojování algoritmy s umělou inteligencí budou v takovém prostředí nabývat stále na větším významu.
Umělá inteligence se uplatní i v celosvětové síti, kde se bude starat o optimální chod této sítě, bude umět rozdělit práci na více počítačů v rámci sítě apod. Kromě těchto a jiných úkolů budou chránit proti softwarové špionáži a počítačovým virům. Potenciální největší hrozbou budou tedy pravděpodobně počítačové viry, průniky do počítačů.
Důvody, které k napadání počítačů a jejich infiltraci vedou, jsou peníze, pomsta, nepřiměřená obrana, například před neoprávněným kopírováním, škodolibost, sport - lidé se tímto baví a soutěží mezi sebou. Inteligentní viry, které se budou chovat jako inteligentní bytosti žijící na vymezeném území, skrývají veliké nebezpečí. Budou to totiž programy, jejichž chování bude těžko předpověditelné. Čím více budou inteligentní a čím déle budou žít, tím méně ovladatelné budou a tím méně bude člověk vědět, co udělají v dalším okamžiku.
Jedna ze sociálních oblastí, na kterou bude mít umělá inteligence velký dopad, bude zaměstnanost. Umělá inteligence a vývoj v oblasti počítačů změnily postavení strojů z role bezduchých monotónně pracujících automatů do role, kdy mohou vykonávat velmi komplikovanou činnost, která až donedávna byla vyhrazena pouze lidem. Zda umělá inteligence vyvolá nezaměstnanost, je otázka. Existují dva pohledy na tuto problematiku. Jedna tvrdí, že umělá inteligence pořád není nic jiného než nový druh technologie, která zvýší produktivitu i výkonnost práce v mnoha oborech, např. v elektrotechnice, strojírenství, řízení, což také přinese i další pracovní příležitosti, které budou vyžadovat i vyšší vzdělání. Na druhou stranu zároveň ubere manuální, stereotypní práci v činnostech, kde se nevyžaduje kreativita. Lze uvést dnes již plně robotizované provozy v některých továrnách.
Dnešní stroje s umělou inteligencí mohou nahradit člověka v mnohem širším záběru. Nemá smysl se stavět proti jejich využití. Je třeba na ně pohlížet jako na přirozený evoluční proces.
Kromě dočasné nezaměstnanosti, přinese aplikace umělé inteligence zcela jistě také vzrůst ekonomiky státu. To proto, že stroje budou schopny pracovat mnohem rychleji, výkonněji a efektivněji než lidé.
I v oblasti vojenství jsou zaznamenány pokroky ve využití umělé inteligence. Nejvíce to lze vypozorovat v USA, ale podceňovat nelze ani současné Rusko. Za všechny lze uvést samonaváděcí střely s umělou inteligencí, průzkumníka - robotické letadélko. Tento průzkumník neprozkoumává jen nepřátelské území, ale snaží se najít úspěšnou strategii pro řízení celé bitvy. Tudíž to nejsou jen útočné aplikace, ale i oblast strategického rozhodování a plánování, ve kterých se umělá inteligence používá.
Pokud budou mít stroje vlastní vědomí, kde je potom záruka, že se nepostaví proti svému tvůrci? Proti nám, lidem?
Umělou inteligenci lze využít v lékařství, v provozech, ve zkoumání ve vesmíru i v podmořské hlubině. Současně ale může být zneužita k likvidaci světů. Zavádět umělou inteligenci ve vztahu k člověku bude stejným etickým problémem jako klonování živých bytostí. Pokud ale vytvoříme inteligentní druh, měli bychom se k němu chovat jako k rovnoprávné bytosti. Ještě jsme se plně nevyrovnali s otrokářským systémem, rasismem, xenofobií, antisemitismem, což teprve, když se bude jednat o nelidský druh? Všechny předsudky musí stranou, jinak by to mohlo skončit katastrofou.
Pokud jste se pročetli až sem, chtěla bych se vás zeptat, jaký na to máte názor? Já osobně smíšený, stejně jako tato publikace. Zcela určitě předpokládám, že by se dalo dosáhnout výrazných výsledků na poli ekonomiky, tj. zvýšení produktivity a výkonnosti. Využití na burzách by představovalo válku jednotlivých strojů vůči sobě, kteří by byli zahlceni informacemi, analytickými rozbory, rozhodováním a každý by se snažil získat výhodu jeden nad druhým. Pokud by všichni byli na stejné úrovni, pak by i burza jako taková postrádala smysl. Transplantace jednotlivých orgánů, resp. jejich nahrazování umělými, například elektrosoučástkami, jak již zde bylo zmíněno, přináší otázku, do jaké míry se lze na dotyčného dívat ještě jako na člověka nebo na umělého jedince? U umělých lidí bych se obávala mutace a také nepozorovaného převýšení nad člověka s případnými následnými nedozírnými důsledky. Samozřejmě by se roboti dali zneužít i k válečným účelům, což by opět vedlo k hluboké katastrofě.
Člověk jako nádoba líná, odjakživa vymýšlel stroje a různá udělátka, aby si ulehčil práci. Tím se odlišuje od zvířat, ptáků, plazů, ryb, hmyzu a ostatních, podle nás, níže postavených jedinců, kteří prý nejsou schopni myslet. Nemyslí, aspoň ne takovým způsobem, jakým myslíme my. Ale pokud k sobě uměle vytvoříme plnohodnotné bytosti, sice si ulehčíme práci, získáme čas pro sebe, ale pořád je zde riziko, že robot převýší svého tvůrce. Nebo i tomu se dá říkat evoluce? Zlikvidovat pomocí nás samých vlastní druh a nahradit ho jiným? V přírodě také víme o vyhynulých druzích, nebo o druzích, kteří jsou na pokraji vyhynutí - ale ne vlastní rukou.
Zdroj:
Ivan Zelinka: Umělá inteligence
Úprava: Mirijam
Komentáře
Okomentovat