POSLEDNÍ SLOVO

Žena chodila po pokoji sem a tam. Kdoví už kolikátý přítel ji opustil. "Parchant jeden. Ať si táhne." V hlavě jí hučelo. Přitáhla k sobě láhev kořalky a pořádně si lokla. Když si uvědomila, že je prázdná, hodila ji za sebe. Láhev se s třískotem rozbila. Natáhla se po druhé a znovu do sebe nalila opojnou tekutinu. V alkoholu najdeš zapomnění. Hlasitě si říhla.

Pak ji přepadl hysterický pláč. Vzlykala, potácela se. Za hlasitého nadávání provázeného vzlyky upadla na postel.

Vedle ní ležel v horečkách její pětiletý synek. Lomcoval s ní neutuchající záchvat pláče. "Maminko, neplač, mám tě rád." Překulila se na jeho stranu. "Není mi dobře," zašeptal. "Spratek jeden," ulevila si žena. Tu ji popadla neočekávaná zuřivost. Popadla polštář a tlačila ji přes synova ústa. Polevila. Jeho horečnaté skelné oči na ni zíraly a poslední slova, která vyřkl, byla. "Maminko, neboj se, já tě nikdy neopustím."

Přitiskla polštář vší silou a drží. Malé tělíčko se přestalo vzpínat, ruce poklesly. Mlčí. Odvalila se na druhý bok a za hlasitého chrápání, doprovázeného mlaskavými a podivnými zvuky usnula.

O den později ji odvádí policie. U přelíčení se brání. "Já jsem nechtěla. To byla nešťastná náhoda." Hledá polehčující okolnosti. Alkohol, samota, přítel, který ji mlátil a stejně vzal roha. Poslední slova soudkyně rezonovala soudní síní: "Vážení, povstaňte a vyslechněte si rozsudek. Jménem republiky. Obžalovaná naplnila skutkovou podstatu věci a shledává se vinnou ve všech bodech obžaloby. Je plně odpovědná za smrt svého dítěte. Odsuzuje se k 25 letům odnětí svobody."

Podlomila se pod ní kolena, poprvé dostala strach a zsinala ve tváři.

Když jí odváděla eskorta, otočila se směrem do soudní síně. Ještě dva měsíce mne provázely její udivené a nechápající oči. "Zkurvený život," procedila mezi zuby svá poslední slova.

Po odpykání vazby byla převezena do věznice ve Světlé nad Sázavou. Brány věznice se zavřely.

A nastalo ticho.