Těžko definovat, co je to osobnost. Zahrnuje veškeré duševní dění. Jedním z prvků je prožívání a chování.
Poruchy jsou hluboce zakotveny v osobnosti člověka. Dle MKN-10 sem řadíme: specifické poruchy osobnosti, smíšené a jiné poruchy osobnosti, přetrvávající změny osobnosti, které nelze přisoudit hrubému poškození nebo nemoci mozku, nutkavé a impulzivní poruchy, poruchy pohlavní identity, poruchy pohlavní preference, psychické a behaviorální poruchy spojené se sexuálním vývojem a orientací, ostatní poruchy osobnosti a chování dospělých, blíže nespecifikované poruchy osobnosti a chování dospělých.
V minulých článcích jsem se zabývala Hraniční poruchou osobnosti. Patří do specifických poruch osobnosti. Specifické poruchy osobnosti jsou takové stavy, u kterých jsou některé charakterové a povahové osobnostní rysy a vlastnosti vystupňované k extrému, a jiné jsou upozaděné, ne-li chybějící. Většinou své kořeny mají v raném dětství.
U poruch osobnosti dochází k narušení sociální interakce s druhými. Hledají vinu u druhých, obviňují okolí. Při výskytu poruchy osobnosti může trpět osoba samotná (egodystonní forma), okolí (egosyntonní forma), nebo všichni.
Paranoidní porucha osobnosti je charakterizována nedůvěrou, podezřívavostí, vztahovačností, nepřátelstvím vůči ostatním. Jsou to lidé citliví na nezdary, kritiku a odmítnutí. Egocentricky vztahují vše na sebe a hledají křivdy vůči sobě. Obviňují ostatní z podvodů, příkoří. Mají minimální nebo žádnou schopnost empatie. Na formální a přátelské postoje druhých se dívají s nedůvěrou, považují je za cynické, ironické, pohrdavé, nepřátelské. Jsou to notoričtí stěžovatelé a sudiči, žárlivci, ale i "bojovníci" za pravdu, kterou jsou ochotni háji do poslední kapky krve, i když argumenty hovoří proti.
Schizoidní porucha osobnosti je typická nezájmem o druhé, stažením do sebe, emoční zploštělostí až citovým chladem, neschopností vyjadřovat vřelé city. Jsou to plaší a samotářští lidé, individualisté. Vyhýbají se kontaktu s druhými, nevyhledávají vztahy. Sní za bílého dne, vstupují do svého světa fantazie. Jsou označováni jako "tiší podivíni". První náznaky schizoidní poruchy se projevují již v dětství.
Schizoidní porucha osobnosti se liší od schizotypální (schizotypní) poruchy, která se vyznačuje excentričnostmi v chování nebo magickým myšlením. Schizotypální porucha se řadí do okruhu psychotických poruch.
Jedinci s disociální poruchou osobnosti již od útlého věku mají potíže s respektováním a dodržováním řádu a pravidel společnosti, ať už se jedná o opakované rvačky, krádeže, záškoláctví, přestupky, šikanování slabších, vulgárnosti nebo agresivitu. Postrádají empatii a zodpovědnost. Nerespektují dohody a pravidla. Hůře ovládají impulzivitu a agresivitu, přičemž nepociťují vinu nebo výčitky svědomí. Mají amorální, asociální i antisociální rysy.
Emočně nestabilní porucha osobnosti se vyznačuje nestabilními emocemi, směřuje k impulzivnímu jednání bez rozmyslu na následky. Patří sem dva podtypy - typ impulzivní a mnou již popisovaná hraniční porucha osobnosti:
· Emočně nestabilní porucha osobnosti impulzivního (explozivního) typu je typická sklonem k impulzivnímu, nepředvídatelnému jednání, vyvolávání konfliktů a emočním výbuchu těžko ovládaného vzteku a zlosti. Nálady se neočekávaně střídají.
· Emočně nestabilní porucha osobnosti hraničního typu se kromě výrazné emoční nestálosti a lability vyznačuje poruchou sebehodnocení, sebepřijetí a sebevnímání. U této poruchy se setkáváme s "černobílým" myšlením, vztahové přiblížení střídá krize a opuštěnost. Lidé s touto poruchou se potácí ode zdi ke zdi. Objevují se pocity prázdnoty a hledání. Mohou se vyskytovat krátké psychotické epizody (halucinace, iluze, paranoidní vztahovačnost apod.). Tito lidé mají sklony k sebepoškozování, sebevraždám nebo pokusům o ně. Často užívají psychoaktivní látky a objevuje se promiskuitní chování.
Histrionská porucha osobnosti má divadelně dramatické prvky, afektované, egocentrické se snahou upoutat pozornost na sebe. Lidé s touto poruchou jsou emočně labilní, nadměrně "přehrávají" svoje city. Mají sklony ke koketnosti a manipulacím. V kolektivu se staví do pozice oběti, ale často jsou strůjci intrik. Podporují a vytvářejí skupiny, zaměřené na rozpor mezi lidmi.
Anankastická porucha osobnosti je charakterizována puntičkářstvím, nadměrnou pořádkumilovností, sklonem k perfekcionismu, rigiditě a dodržování pravidel. Velmi výrazně vystupuje svědomitost. Nerozhodnost, sebeobviňování a obavy z chyb doprovázejí nechuť ke změnám. Horlivost a svědomitost bývá doprovázena napětím a nervozitou. Výkon, řád a pořádek má vždy přednost před osobními vztahy.
Anxiózní (vyhýbavá) porucha osobnosti představuje vnitřní napětí, časté obavy, úzkosti a strach, nejistotu, snížení sebevědomí, nízké sebehodnocení. Zveličují se rizika a potenciální nebezpečí. Lidé s touto poruchou mají strach z odmítnutí, kritiky a nesouhlasu. Bývají plaší a pesimističtí. Většina touží po vztazích, ale často se jim vyhýbají.
Závislá porucha osobnosti představuje závislost na druhé osobě, potřebu být řízen, podporován a opečováván, což vede k submisivnímu pasivnímu chování v důsledku strachu z odloučení a samoty. Vyhledávají osoby, na které se mohou upnout, přesunují na ně zodpovědnost a většinu rozhodnutí. Tato nezdravá závislost často vede k jejich využívání a zneužívání.
Mezi jiné specifické poruchy osobnosti lze začlenit osobnost excentrickou, nezdrženlivou, nezralou, pasivně-agresivní, pseudoneurotickou nebo narcistickou.
· Narcisté (narcistická porucha osobnosti) jsou přesvědčení o vlastní jedinečnosti a důležitosti. Vyžadují neustálý obdiv, často závisí, jsou přecitlivělí na kritiku. Vzhlíží se v sobě, opájí se domnělou vlastní mocí, úspěšností, krásou, výjimečností. Jiné osoby mohou využívat až zneužívat. Postrádají schopnost empatie. Jsou arogantní, závistiví, nároční k sobě i ostatním. Často bývají osamělí. Svůj podíl viny si nepřiznají.
· Pasivně-agresivní porucha osobnosti je charakteristická neústupností, vyhýbáním se úkolům, otálením, nevýkonností, kladením a vytvářením překážek. Lidé s touto poruchou jsou hádaví, vyvolávají spory, konflikty s autoritami, pořád něco neodůvodněně kritizují, stále si stěžují neoprávněně na přehlcení úkoly, na špatné podmínky. Přes nízký výkon jsou mnohdy přesvědčeni o tom, že jsou neadekvátně přetěžováni.
Některé ostatní poruchy a změny osobnosti, které nejsou způsobeny úrazem, poškozením nebo nemocí mozku, se mohou objevit po katastrofické události nebo po psychickém onemocnění. Příznaky jsou sociální stažení, trvalé pocity prázdnoty, beznaděje, bezvýchodnosti, náladovost, změna sebepojetí.
Závěrem bych chtěla říci, že nelze vytrhávat jednotlivé příznaky, ale je nutno člověka posuzovat komplexně. Léčbu poruch osobnosti, pokud je nutná, je třeba přenechat odborníkovi.
Zdroj:
OREL Miroslav: Psychopatologie - nauka o nemocech duše
Úprava: Mirijam
Komentáře
Okomentovat