Přeskočit na hlavní obsah

Upír Dave a Bůh - 11. pokračování

Dave se ocitl v pekle. Vypadalo to jako obyčejné město. Akorát se tam budou dít strašné věci. Dave se zeptal anděla: "Proč jsem v pekle?" "To se zeptej Rea," odvětil anděl a zamával křídly. Dave se zeptal na Barboru. "Také je v pekle," informoval ho anděl, "hlouběji, dál, v budově vojáků. Určitě je svázána. Než tam dojdeš, umře." "Díky moc, anděli." Dave ještě jednou uctivě poděkoval a vyrazil na cestu. Náhle proti němu vystartovali vojáci, kteří stříleli po všem, co viděli. Dave rychle utíkal, co mu nohy stačily. Ocitl se v lese, kde stříleli vojáci. Les celý hořel.

3. kapitola
Chvilku bude sluha
Zakopl a spadl do ohně. "Au, to bolí!" řval z plných plic. Měl popálená žebra. Ležel tam hodinu. Najednou se objevil Re. Vzal ho do nebe do svého domu. Dave řekl, že má asi zlomená žebra. Re řekl zaklínadlo a žebra se zázračně uzdravila. Už přestala bolet. Dave poděkoval a zeptal se: "Proč jsem v pekle? Teda byl." "A zase půjdeš," skončil mu Re
do řeči. "Nezasloužím si to!" "Zasloužíš. Pral ses." "Ne, to jsem musel. Sakra." "Zabil jsi svého otce!" překřikl Dava. Dave se zamyslel. Re pokračoval: "Nebuď smutný. Stejně se vrátíš do minulosti. "Dej zaklínadlo i mému kamarádovi," žadonil Dave. Re pokračoval: "Pokud chceš, tak ano. Dám kamarádovi. Jo, jasně. Můžeš mi je přivést?" "Ano, můžu," odpověděl. Re co řekl, to také splnil. Objevili se tu všichni. Dave se pokorně otázal: "Můžeš mému kamarádovi tu holku vymazat magií pryč z hlavy?" "Samozřejmě, to mohu." Co řekl, to učinil.
Dave s Barborou si dali pusu. A Dave dal kamarádovi lektvar vrácení do minulosti. Kamarád měl také jednu otázku: "Může Re udělat kouzlo, ať neudělám tu stejnou chybu, protože by se mi vrátila paměť." Re zvedl významně jedno obočí a zamáchal rukama ve vzduchu jako by mával na pozdrav. To kouzlo zafungovalo.
Dave si povídal s Barborou. Mezitím jak si povídal, přišli zlí andělé, kteří ho unesli. Dali mu kouli, kterou znal. Řekli, ať zítra vypálí město. "Dnes ukliď!" "Jo," zapomněl. "Vypij to!" nutil ho anděl. Dave se třásl strachy, nakonec se tedy napil. Andělé mu řekli, že se nevrátí do minulosti, když vypil lektvar. Řvali po Davovi: "Dělej!" Dave uklízel. V duchu měl vztek. Jakmile to měl uklizené, řekli mu: "Jdi spát. Nezapomeň zítra vypálit to město. Jinak tě ta magická koule zabije jako anděla. Hezké sny, Davíčku. Ha, ha, ha. To chci vidět, jak na tebe budou křičet." Po těch slovech a smíchu šli spát. Dave zatím v duchu přemítal, proč ta magická koule musí být ovlivňována slovy. Poté upadl do hlubokého spánku a zdál se mu sen.
"My ti věřili!" andělští lidé křičeli. "Vezměte si ho!" Vzali ho a píchali mu noži do břicha. Křičel bolestí, ztratil vědomí, padl. S úlekem se probudil.
Vzal něco na zapalování a vyrazil. Domy hořely a vybuchovaly, lidé kašlali, umírali, dusili se. Zemřelo tucty andělských lidí. Jak skončil, lidé křičeli: "My ti věřili, Dave!" Dave zatím utíkal, protože se bál toho snu. Zlí andělé, únosci, se na něho podívali. "Vrať se!" křikli. Musel se vrátit kvůli té kouli. Přišel k nim, sedl si, koukal do blba. Andělští únosci mu zase řekli: "Uděláš zítra to stejné, co dneska!" Dave si lehl do postele a spal. Zdál se mu stejný sen.
Druhý den se rozhodl, že raději umře, než aby si andělští lidé mysleli, že je zlý. Bez cíle šel, koukal do blba. Všechno ho začalo bolet. Tlak mu svíral nitro. Křičel z plných plic.
Jeden andělský člověk řekl: "Možná říkal pravdu." Andělský člověk si prohlédl Dava, našel magickou kouli a zakřičel z plna hrdla: "Honem! Pojďte se podívat! On říkal pravdu! Pomůžeme mu! Vím, že nám zabil přátele. Ti se ale znovu narodí. On měl tu kouli.
Na začátku nechtěl zemřít, dneska chtěl. Čekal, že mu odpustíme, když mu budeme věřit. My jsme mu ale nevěřili. Představte si, kdybyste to byli vy! Představte si to! No, tak, sakra. Udělejte to!" "Tak dobře," řekli nakonec. "Dejte mi jeden z vás propisku," dožadoval se jeden z andělských lidí. "Na," obdaroval ho jiný andělský člověk. Vzal si ji a začal přemýšlet.
Po dvou hodinách dospěl k závěru. "Představte si tu elektronickou kouli. Ta svítí ve tmě! Proto jsou tam hvězdičky! Jako noc. V noci je tma." Přestal křičet a psal

Z Á Ř Í C Í Smějící se K O U L E

Magická koule se odpoutala z pout, která měla ukryta v sobě. Spadla na zem.
Dave se na ně usmál. To znamenalo vděk. Dave pak šel k Reovi s andělskými lidmi. pokračování příště

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...