Přeskočit na hlavní obsah

Upír Dave a Bůh - 11. pokračování

Dave se ocitl v pekle. Vypadalo to jako obyčejné město. Akorát se tam budou dít strašné věci. Dave se zeptal anděla: "Proč jsem v pekle?" "To se zeptej Rea," odvětil anděl a zamával křídly. Dave se zeptal na Barboru. "Také je v pekle," informoval ho anděl, "hlouběji, dál, v budově vojáků. Určitě je svázána. Než tam dojdeš, umře." "Díky moc, anděli." Dave ještě jednou uctivě poděkoval a vyrazil na cestu. Náhle proti němu vystartovali vojáci, kteří stříleli po všem, co viděli. Dave rychle utíkal, co mu nohy stačily. Ocitl se v lese, kde stříleli vojáci. Les celý hořel.

3. kapitola
Chvilku bude sluha
Zakopl a spadl do ohně. "Au, to bolí!" řval z plných plic. Měl popálená žebra. Ležel tam hodinu. Najednou se objevil Re. Vzal ho do nebe do svého domu. Dave řekl, že má asi zlomená žebra. Re řekl zaklínadlo a žebra se zázračně uzdravila. Už přestala bolet. Dave poděkoval a zeptal se: "Proč jsem v pekle? Teda byl." "A zase půjdeš," skončil mu Re
do řeči. "Nezasloužím si to!" "Zasloužíš. Pral ses." "Ne, to jsem musel. Sakra." "Zabil jsi svého otce!" překřikl Dava. Dave se zamyslel. Re pokračoval: "Nebuď smutný. Stejně se vrátíš do minulosti. "Dej zaklínadlo i mému kamarádovi," žadonil Dave. Re pokračoval: "Pokud chceš, tak ano. Dám kamarádovi. Jo, jasně. Můžeš mi je přivést?" "Ano, můžu," odpověděl. Re co řekl, to také splnil. Objevili se tu všichni. Dave se pokorně otázal: "Můžeš mému kamarádovi tu holku vymazat magií pryč z hlavy?" "Samozřejmě, to mohu." Co řekl, to učinil.
Dave s Barborou si dali pusu. A Dave dal kamarádovi lektvar vrácení do minulosti. Kamarád měl také jednu otázku: "Může Re udělat kouzlo, ať neudělám tu stejnou chybu, protože by se mi vrátila paměť." Re zvedl významně jedno obočí a zamáchal rukama ve vzduchu jako by mával na pozdrav. To kouzlo zafungovalo.
Dave si povídal s Barborou. Mezitím jak si povídal, přišli zlí andělé, kteří ho unesli. Dali mu kouli, kterou znal. Řekli, ať zítra vypálí město. "Dnes ukliď!" "Jo," zapomněl. "Vypij to!" nutil ho anděl. Dave se třásl strachy, nakonec se tedy napil. Andělé mu řekli, že se nevrátí do minulosti, když vypil lektvar. Řvali po Davovi: "Dělej!" Dave uklízel. V duchu měl vztek. Jakmile to měl uklizené, řekli mu: "Jdi spát. Nezapomeň zítra vypálit to město. Jinak tě ta magická koule zabije jako anděla. Hezké sny, Davíčku. Ha, ha, ha. To chci vidět, jak na tebe budou křičet." Po těch slovech a smíchu šli spát. Dave zatím v duchu přemítal, proč ta magická koule musí být ovlivňována slovy. Poté upadl do hlubokého spánku a zdál se mu sen.
"My ti věřili!" andělští lidé křičeli. "Vezměte si ho!" Vzali ho a píchali mu noži do břicha. Křičel bolestí, ztratil vědomí, padl. S úlekem se probudil.
Vzal něco na zapalování a vyrazil. Domy hořely a vybuchovaly, lidé kašlali, umírali, dusili se. Zemřelo tucty andělských lidí. Jak skončil, lidé křičeli: "My ti věřili, Dave!" Dave zatím utíkal, protože se bál toho snu. Zlí andělé, únosci, se na něho podívali. "Vrať se!" křikli. Musel se vrátit kvůli té kouli. Přišel k nim, sedl si, koukal do blba. Andělští únosci mu zase řekli: "Uděláš zítra to stejné, co dneska!" Dave si lehl do postele a spal. Zdál se mu stejný sen.
Druhý den se rozhodl, že raději umře, než aby si andělští lidé mysleli, že je zlý. Bez cíle šel, koukal do blba. Všechno ho začalo bolet. Tlak mu svíral nitro. Křičel z plných plic.
Jeden andělský člověk řekl: "Možná říkal pravdu." Andělský člověk si prohlédl Dava, našel magickou kouli a zakřičel z plna hrdla: "Honem! Pojďte se podívat! On říkal pravdu! Pomůžeme mu! Vím, že nám zabil přátele. Ti se ale znovu narodí. On měl tu kouli.
Na začátku nechtěl zemřít, dneska chtěl. Čekal, že mu odpustíme, když mu budeme věřit. My jsme mu ale nevěřili. Představte si, kdybyste to byli vy! Představte si to! No, tak, sakra. Udělejte to!" "Tak dobře," řekli nakonec. "Dejte mi jeden z vás propisku," dožadoval se jeden z andělských lidí. "Na," obdaroval ho jiný andělský člověk. Vzal si ji a začal přemýšlet.
Po dvou hodinách dospěl k závěru. "Představte si tu elektronickou kouli. Ta svítí ve tmě! Proto jsou tam hvězdičky! Jako noc. V noci je tma." Přestal křičet a psal

Z Á Ř Í C Í Smějící se K O U L E

Magická koule se odpoutala z pout, která měla ukryta v sobě. Spadla na zem.
Dave se na ně usmál. To znamenalo vděk. Dave pak šel k Reovi s andělskými lidmi. pokračování příště

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...