Ahoj, kamaráde,
mám tě rád a musím ti něco říct. Tvá bývalá manželka zemřela a Dave je ve vězení. Jenom chci, abys ho navštívil. Ale víš, kdo to je. Stejně ti to řeknu. Právě teď. Je to ten, který ti to píše. A proto tě chci poprosit, ať přijdeš do věznice. Ale neboj. Jsem zavřený neprávem. Ještě ti musím říct, že Dave zjistil, že život nemá smysl a spáchá sebevraždu. Ale neboj, počká si na tvoji návštěvu. Čau kámoši. A ještě něco. Je mi to líto, že jsi na vozíčku kvůli tvé pochroumané páteři. Měj se.
S pozdravem
Upír Dave
Tak teda čau. A ještě jednou. Je mi to líto.
Vložil dopis do obálky a předal ho policii. A usedavě se rozplakal. Falešní policajti ho těšili. "Nebul, Dave. Víme, že to byl Lilius. Je to jenom barva, která je upravena, aby vypadala jako krev. A krystal máme. Je zakletý. Samozřejmě když zemřeš. Nebudeš duch krystalu a nebude celý Dave. Krystal vyhodí do povětří všechny planety a celý vesmír. Z magie se vytvoří město - a mnohem lepší. Máme tě zabít. Když to neuděláme, zemřeme. Budeš-li mrtev, můžeme být na zemi toho města. I Lilius," zdlouhavě mu vysvětlovali falešní policajti.
Dave se naštval, falešný policajt ho chytil pod krkem. "Zemřeš, Dave," zasyčel. V tom okamžiku se objevil jiný policajt, který se ho zeptal. "Proč ho držíš pod krkem?" "Protože provokoval," odpověděl posel boha, tedy falešný polda. Dave přemýšlel, co mu řekl falešný táta. Zjistil, že mu lhal. Ale pak si řekl, že hrdina je každý z nás. Už jenom proto, že překonáváme strach. Ale stejně se bojím o celý svět a modlím se, aby nebyl zničen. A tato tajná vesnice, o které nikdo neví, je divná. Už jenom kvůli tomu, že v kostele musíš platit. Ale policajt ho vyrušil z jeho uvažování. "Máš návštěvu, Dave."
Byl to jeho lidský kamarád, který k němu takto hovořil: "Život má smysl, zvládneš to. Dokážeš najít smysl života. Musíš si jenom věřit, Dave. Víra dělá hodně." "Ne, ne. Nedokáži to!" "Dokážeš!" skočil mu do řeči jeho lidský kamarád a dodal. "Mám pro tebe překvapení." "Jaké?" zvědavě se otázal Dave. "Víš, že je tu Barbora?"
Dave se živě bavil s Barborou. Dala mu krabičku, kde byly vílí pravdy. Dave je poslal na poldy. Víly jim ukázaly pravdu. Na základě této skutečnosti Dave pustili.
Po propuštění z vězení na něho čekala Barbora. Dlouze a vášnivě se políbili. Kolem nich kroužila magie, která zabila Liliuse a svět se zachránil. Po dvou hodinách mu ale řekla: "Neraduj se." "Cože? Proč" dožadoval se vysvětlení. "Půjdu do nebe. Stanu se duchem. Počkám si na ten čas, kdy se narodí nějaké dítě. Budu čekat na něho. Je mi to líto, Dave." Najednou se všechno otřáslo a zatemnělo. Duch měl pocit bolesti a Dave slyšel řev a cítil vůni potoka. Řekl si, že se tam půjde podívat. Šel pomaloučku k potůčku. Tam se prostě rozplakal a naštvaně hodil do potoka kamínek. Pak z vody uslyšel hlas Barbory: "Pojď, pojď, Davíčku, upíre. No tak pojď. Neboj, budeš dýchat nad vodou. Je v tom magie. To město je vlastně moje město. Lásko moje, pojď. Pokud mi nevěříš, tak ti něco řeknu. Vím, kolik máš let. Máš 40 let. Ale to není podstatné. Známe se z družiny. Dříve jsi byl člověk. Vzpomínáš si ještě na ten první polibek ve dvanácti letech? Víš, že ti řekl táta blbost? Hrdina je sice každý z nás. Ale kvůli tomu, že každý překonává strach. Ještě si vzpomínám, jak jsme u tebe doma hráli spolu na počítači, poslouchali rádio. Hrála tam překrásná písnička. Dívali jsme se na televizi a u toho jedli pomeranč. Každý školní rok jsi mě zval ven. Tam jsme si povídali na lavičce. Zpíval jsi mi písničku. Láska je sen každého chlapce velkého jako dospělý chlap. Mé zlato jsi vlastně ty. Ale ten chlapec má srdce chlapské." Dál si už nevzpomínám," ohlásila. Dave se zamyslel: "Tak ano, moje lásko. Jen to půjdu říct kamarádovi." pokračování příště
Komentáře
Okomentovat