Upír Dave a Bůh - 6. pokračování

1. kapitola

Vražda prvního druha - vlkodlaka

"Co se děje?" skočil mu do toho a Bůh odpověděl: "Nefunguje to. A pak Dave řekl: "Ona se při té hře určitě zamilovala. Jenom má strach, že skončí celý svět. "Ale vlastně je to jedno, Dave," řekl Bůh. "Lehni si na ten mrak. Nerozpustí se, protože jsi anděl. Akorát upíří." Pak ještě dodal: "Upíří andělé nemají křídla. Vypadají, jako vypadali předtím."

Mezitím Dave usnul a zdál se mu zlý sen. "Nechte toho!" Ale pak to zmizelo a oni mu nadávali. "Kde to je? Dělej! Řekni!" "Nevím." "Jak to, že žiješ? Bůh, Lilius, co? Navíc to nechápeš. Ani nevíš, kolik je 1 000 000 + 1 000. Je to 1 000 1 000." "To si děláš srandu," skočil mu do toho. "Jo, dělám. Vím, že to nejde z hlavy." Pak se ptali, proč u toho tak křičí. Odpověděl, že to dělá jeho vztek. Ale zničehonic mu píchli injekci. Davovi najednou začala praskat hlava, oči a prostě všechno. Pod ním se tvořila kaluž krve. Jeho ožitý upírský kamarád olízl krev. Ale zjistil, že je to syn boha slunce. Ale pak se rychle probudil a řekl Zeovi. "Reaguje to." A on mu dal kouzelnou čokoládu a meč. Pak řekl: "Ještě počkej, musím ti ještě něco sdělit." Ale po slovech musím ti něco sdělit, mu z úst začala vycházet úplně jiná slova. "Ne, ne, Zeusi." Jak to vyslovil, zmizel do svého těla a co mu dal, měl ve své ruce. Meč použil na vyhrožování. Chtěl ji přinutit, aby snědla kousek kouzelné čokolády. Udělala to a řekla mu pravdu. "Miluju tě, Dave." A dodala: "Budeme se líbat z pravé lásky.
Kvůli světu." "Jo, jasně," zajásal. "Jupííí!" Políbili se, ale bylo to jako předtím.

Kouzelná čokoláda přestala reagovat a ona se proměnila v prvního druha vlkodlaka. Dave zaklel: "Sakra. Je to vlkodlak. Vypadá a chová se jako člověk, ale přitom není. Proměňuje se v pravého vlkodlaka. To se stalo i tetě. Musím utéct, protože ji nechci zabít," dodal pro sebe plačtivým hlasem a utíkal, co mu nohy stačily. Nepovedlo se. Vlkodlak ho trhal, Dave ho v sebeobraně zabil.

"Půjdu do kostela a budu se tam modlit." V kostele ho pozdravil kněz. "Dobrý den, synu. Musíte zaplatit, pane." "Ne! Nemám peníze." "Tak vypadněte!" skočil mu do řeči. "Ne! Vy nevíte o těch utrpeních a bolesti, o smutku. Nechápete naprosto nic! Navíc tu musím zůstat
do večera. Hej! Nevolejte policii!" "He, he," zasmál se kněz. "Nesměj se!" Sakra, policie, stačil si povšimnout Dave. "Pojďte s námi před soud!" "Cože? Kvůli takové volovině?" "Ne," odpověděli, "kvůli tomu, že jsi ve vzteku zabil," řekli mu policajti a Dave vyváděl. "Ne! To není pravda! Nezabil! Byl to bůh Lilius!" "Tak proč máte zuby od krve?" skočili mu do řeči. "Protože mi to dal schválně," odpověděl Dave. "Jaký jste měl vztek a proč?" "Velkej! Ale nezabil jsem ho, ale měl jsem. Kvůli tomu, že neví, jaké to je, když mu někdo umře vraždou," vysvětloval. "Hele, Dave, nelži," řekli mu na to policajti. "Vy parchanti! Zabiju vás! Zakousnu," vyváděl a vážně se je snažil zabít. Ale policajt na něho rychle střelil uspávací šipku. Řekl si: "Nedáme ho na soud."

Ve vězení začal Dave zpívat. "Proč trpím bolestí a smutkem, když ji mám rád? Tak proč trpím? Láska se mi rozpadla. Je mrtvá, a to je smůla. Láska je někdy slepá, slepá, slepá. Láska je sladká jako báseň nebeská, jen nesmí být slepá. Nemá, nemá, nemá tě ráda. Je to jenom smůla, proč trpím bolestí a smutkem. Láska je nejdražší, co by si člověk mohl přát." Ale Dave trpí, protože mu nikdo nevěří. Všichni kecají. Proč je svět tak krutý. Proč? To mne tedy zajímá. Mám smutný život a trpím. To je snad jenom sen. To se mi snad zdá. Moje utrpení je velké a nikdo neví, jaké to je. Jenom já - upír Dave. A Barbora. K ní lnu láskou nebeskou, jako bůh. Ale ona mne nemá ráda. Proč mám tolik utrpení, bolesti a smutku, Proč se tak trápím? Protože mne nemiluje. A navíc líbá jako nebeský bůh. Je to kráska jako v pohádce "Kráska a zvíře". Po písničce si řekl policajtovi o papír, tužku a obálku. "Musím napsat kamarádovi dopis. Musím, víš. Nepřál bych ti, abys byl v mé situaci." "Jo, jasně," odvětil policajt. Začal psát.