Dave zatím uvažoval. "To je zvláštní znak. Koule červená jako její krev. Ten panáček stupidně udělaný. Jako ježibaba a oko. Jako vidina dědy." Pak zařval z plných plic: "Ne! Pusťte ho. Tebe, Dave." "Ha, ha, ha," zasmáli se. A ještě dodali: "Mám tě rád. Stojíš mi jenom v cestě. Máš je rád, Dave. Jdi si je oplakávat. Lidi jsou zlí. Zabíjejí nás." "Ne!" vykřikl Dave, "vy je napadáte. Proto mají strach z vás. Co se týká toho krystalu - zabíjí naše lidi. Zabije i vás! Všechno to zničí!" "Věříme ti, Dave," řekli ironicky a pokračovali: "Musíme zabít boha. Je zlej. To ti udělal ten bůh. Jmenuje se Zeus. Ty tvoje lidi, ta tvoje láska," ušklíbli se. Dave jim zase skočil do řeči. "Zmlkněte!" "Jsi jenom parchant! Ty nic nechápeš. Navíc jsi mi lhal." Po těch slovech se hlasy znovu ozvaly: "Zabij ho." "S radostí," řekl si pro sebe a taky to chtěl udělat. Pak si ale v duchu říkal, proč by ho chtěl nebo měl zabít. Ano, jistě. Stal by se hodným. Díky bohu.
Šel k Barboře a mrtvou ji políbil. Věřil, že do ní vstoupí magie. Ten polibek musí být z pravé lásky a kromě toho musí být člověkem. Dlouze ji políbil. Ale vlastně to uvnitř vnitřností byla magie.
Barbora se po vášnivém polibku prudce zvedla. "Nemiluju tě. To všechno byla jenom hra. Bylo to vlastně moje kouzlo. Protože mi to přikázala rodina. Viděla jsem mámu v kouli … jak praská … vím to jistě," tvrdila tvrdošíjně Barbora. "Tebe chtěla zabít, protože jsi duše toho krystalu. Ale pak koule přestala reagovat." "Ne!" bolestí zakřičel Dave. Jeho krev se mísila totiž s proudem vody. Dave tvrdě bojoval. Viděl, jak ji zabíjí, ale nakonec ji ušetřil. Protože ji miluje. I když ho chce zabít. Proto na něho poslala kouzlo. A tvrdě do něho vjížděla nožem. Ale Dave stejně přežil. Jako upírskej anděl. Pak uviděl Zea a vystrašeně couvl. Zeus promluvil klidným hlasem: "Tvůj upírskej kamarád ti lhal. Byl to bůh Lilius. Komu, Dave, věříš víc?" "Tobě, Zei," Dave na to. "Jdi spát na tento mrak. Je měkký. Víc než postel. Počkat!" zarazil se ještě bůh. "Napij se, Dave. Nikdo to nepřežil. Žádný anděl. Ty možná ano." K tomu mu dal kouzelnou čokoládu. Když mu ji podával, pravil: "Ta čokoláda zbavuje strachu, vzteku a smutku. Dej si, Dave." Dave si vzal tabulku čokolády, napil se a bůh vyhrkl. "Jak to! Nefunguje to! Kdybys alespoň zemřel. Ale to ty ne!" pokračování příště
Komentáře
Okomentovat