Přeskočit na hlavní obsah

Osud našeho světa

Zadání mi připadá velice zvláštní.
Pravda, člověk si myslí, že je pánem světa, že má všechno pod kontrolou. Cítí se vládcem. Nejvyvinutější živočich na této planetě. Nicméně dospěli jsme k závěru, že nerostné zdroje nejsou nevyčerpatelné, drancováním přírody nedosáhneme kýžených výsledků, žijeme na úkor našich dětí, mnohdy nesmyslně vymírají zvířata zásluhou člověka, technické vymoženosti a ekonomický růst způsobují ekologické katastrofy, nemluvě o hrubých zásazích do přírody. Slovo ekologie se skloňuje ve všech pádech, ale na úkor našeho blahobytu se pro ni nachází málo finančních prostředků. Rozhodně ne tolik, abychom škody, způsobené lidskými zásahy, odstranily a získali nejenom vysoký životní standard, ale i zdravé životní prostředí.
Dalo by se říci, že kam člověk šlápne, sto let tráva neroste. Civilizace si vybírá svoji daň.
Eckart Tolle shledává lidskou mysl velmi inteligentní. V inteligenci se schovává i šílenství. Lidstvo vytvořilo úžasná díla v oblasti hudby, architektury, literatury. V oblasti vědy a techniky s sebou přinesl rozvoj zásadní změny ve způsobu života, ulehčil práci a umožnil věci, které bychom ještě před 100 až 200 lety považovali za zázrak. S rozvojem vědy a techniky jen zesílil ničivý dopad na tento svět, zvířata, rostlinstvo, živočišstvo, dokonce i samotné lidstvo.
Vezměme si jen 20. století. Války, kruté a ničivé, poháněné strachem, chamtivostí a touhou po moci byly v dějinách lidstva běžným obrazem. Stejně jako mučení, otroctví a různé jiné násilí páchané ve službách náboženských a politických fanatiků. Přírodní katastrofy přinesly méně zkázy a utrpení, než kolik si lidé způsobily samy. A to nemluvím o masových vyhlazovacích čistkách a genocidách.
I ve dvacátém prvním století nepolevuje násilí, které pácháme na ostatních živých tvorech a na tomto světě. Kácíme pralesy a stromy poskytující kyslík, vybíjíme a vytlačujeme různé druhy rostlin a živočichů, krutě zacházíme se zvířaty ve velkochovech, znečišťujeme řeky, oceány a vzduch. Pokud se budeme takhle bezohledně chovat, nejenom že můžeme zdegenerovat, ale zničit i sami sebe.
Osud našeho světa nám předurčuje bible.
Buďte si jisti, že v posledních dnech nastanou těžké časy. Lidé budou milovat jen sami sebe a své peníze; budou vychloubační, arogantní, urážliví, vzpurní k rodičům, nevděční bezbožní, bezcitní, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, bezuzdní, nepřátelé dobra, zrádci, lehkomyslní, domýšliví, milovníci rozkoše. (2. Timoteus 3:1-5)
A protože se rozšíří špatnost, láska mnohých vychladne. (Matouš 24:12)
Přestoupení již dosáhlo svých hranic. Zmatek naplňuje svět a zakrátko lidstvo překvapí velká hrůza. Konec je velmi blízko. (Události doby konce; 8T.28)
Jak často slýcháme o zemětřeseních a vichřicích, o zkázách způsobených požáry a zátopami, při nichž dochází k velkým ztrátám na životech a na majetku' Tyto pohromy jsou jen zdánlivě způsobovány náhodným uvolněním neuspořádaných a neovládaných přírodních sil, ve všem tom však můžeme spatřovat záměr Boží. Pohromy patří k prostředkům, jimiž se Bůh snaží vyburcovat lidi, aby si uvědomili, že jim hrozí nebezpečí. (Události doby konce; PK.277) Tyto věci jsou výsledkem padajících kapek z kalichu Božího hněvu na zem, a jsou jen nepatrnou předpovědí toho, co nastane v blízké budoucnosti. (Události doby konce; 3SM.391)
Vrátím se ale k úvaze o Osudu našeho světa. Mohli bychom vidět katastrofální vize, nebo naopak skvělou budoucnost této planety.
To, co ovlivňuje náš svět je nejenom člověk. Je potřeba si uvědomit, že to, že existuje tato planeta, je způsobeno sluncem, které se otáčí kolem naší země, vzduchem, který dýcháme, kyslíkem, dusíkem, kysličníkem uhličitým, který používají rostliny pro svůj růst. Existují hvězdy, měsíc, červení a bílí trpaslíci, černé díry, příroda, fauna a flóra. Jsme součástí vesmíru. Jak náš svět vznikl, tak také může zaniknout - pokud věřím na teorii velkého třesku.
Nic jsme byli a nic budeme, stejně jako zářící nebo vyhaslé hvězdy. To, že jsme tady, nechci tvrdit, že je mája - iluze. Když jsme tady, máme koukat, abychom žili v přítomném okamžiku.
Svět nezávisle na nás bude žít svým vlastním životem. A život mu budou podrývat nejenom lidé, ale i okolní činitelé, kteří mají na něho vliv.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...